Alíkovina

Prázdninový šok v podobě zuřivé obludy

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Celé prázdniny jsem trávila u své čilé babičky a překvapivě ve městě, kdežto já bydlím na vesnici, tak je to pro mě velmi příjemná změna.

Kříženec rotvajlera, dobrmana a ovčáka. Ilustrační snímek, © MAFRA

A vůbec jsem se nepletla. Hned první den jsem vyrazila na místní koupaliště, kde jsem se potkala se svou starou kamarádkou Laurou. Ve svých vzpomínkách si ji vybavím jako nakrátko ostříhanou blondýnku a teď je z ní krásná brunetka s vlasy do půl zad.

Pověděla jsem jí, že u své babičky bude celé dva měsíce, tak jsme hned plánovaly, co všechno musíme za ty dva krátké měsíce stihnout. Laura mi sdělila, že hned v pátek, což je za dva dny, letí s rodiči do Itálie a že tam budou celé tři týdny. Tak nedá se nic dělat, už nám tedy zůstává měsíc a týden.

Druhý den jsme vyrazily na manikůru. Takže teď mám zářivě fosforové nehty. Poté jsme šly do kina na komedii Život je život. Pěkně jsme se u toho zasmály jako za starých, dobrých let. Další den jsem šla k Lauře domů, pomoct jí balit. Laura toho naštěstí neměla moc, tak jme to měly rychle hotové. A ještě jsme si stihly popovídat o životě, škole, klucích. Při té příležitosti jsem se jí stihla pochlubit s mou známostí s Radkem. Ale to bylo asi všechno, co jsem jí řekla, protože Lauře se pusa nezastaví.

Ve čtyři odpoledne jsem se zvedla a Lauře jsem popřála pěkný pobyt u moře. V pátek, kdy se Laura už válela někde na pláži, jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat do parku. Aspoň shodím pár kilo, pomyslela jsem si. V parku běhá několik pejskařů se svými miláčky, je tu i pár cyklistu a bruslařů. Jinak je tu ticho, což je paráda.

Jenže. Za nedalekým keřem se začne něco hýbat. Běžím blíž. A najednou se objeví černé tenké nohy. Dobrman. Bože. Už se vidím na JIPu v nemocnici, protože budu mít rozkousnutou krční tepnu. Vím, že se nemůžu otočit, protože by mi skočil na záda a bylo by zle. Tak se rozhodnu jít dál, taky co jiného mi zbývá, že? Jeho oči se začínají zužovat, připravuje se snad na útok?

Napadne mě, jestli nemá vzteklinu. Na nedalekém kopci vidím mladou ženu s vodítkem v ruce a pes nikde. Dívá se za každý strom a keř. Začnu se modlit, ať je pes její. Dobrman začne hrabat nohou v písku a ve tváři má ještě zuřivější výraz než předtím. Žena mě spatří a rychle přiběhne. Upevní, teď už klidnějšího, dobrmana na vodítko. A omluví se mi, že se jí Rozárka zatoulala. Nejsem schopna slova.

Cože, ta nestvůra se jmenuje Rozárka? Otřu si z čela studený pot a ještě dvakrát oběhnu park a stále dokola musím myslet na to, co se právě stalo. To až řeknu Lauře, tak se potrhá smíchy. Už se na ni vážně těším.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (6)

Příspěvek z 23. srpna 2015 ve 14:23.
viky290 v něm napsala:

Reakce na Trecool:

dik

Příspěvek z 21. srpna 2015 v 17:15.
Trecool v něm napsala:

dobré

Já sama se velkých psů bojím. jendou jsem byla na procházce a šel za mnou pěkně dlouho velkej vlčák. Později sem zjistila,že ti policajti s puškou co tam u pole běhali hledali toho vlčáka. Br!!23

Příspěvek z 12. července 2015 v 11:04.
viky290 v něm napsala:

Reakce na konemy:

Mám psi celkem ráda 16 a diky 25