Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Prázdniny s Brontosaurem

    vydáno  •  Prázdniny · Tábory · Volný čas venku

    Před rokem 1989 nebyly možnosti trávení volného času a prázdnin zdaleka takové, jaké jsou dnes. Organizované trávení volného času dětí a mládeže mohl organizovat Socialistický svaz mládeže (SSM) a Pionýrská organizace SSM. Řada dnes běžných aktivit byla tehdy zakázaná. Jednou z alternativ ke klasickým svazáckým aktivitám byly Prázdniny s Brontosaurem.

    Účastníci víkendovky s Brontosaurem, asi duben 1986, v pozadí zámeček Fláje, © Pralinka2

    V současné době se nabízí spousty možností, jak organizovaně trávit volný čas a prázdniny. Existují například skauti a skautské tábory, kouzelnické tábory a aktivity a tábory různých dalších zájmových organizací. Před rokem 1989 se o volný čas mládeže staral Socialistický svaz mládeže a Pionýrská organizace SSM. Nějaké volnočasové aktivity poskytoval taky Svazarm. A to bylo zhruba všechno. Jiné formy organizovaného trávení volného času nebyly povolené. Skautské hnutí bylo zakázáno, a pokud nějaké aktivity provozovalo, tak potají a ilegálně. Kdo neměl kladný vztah k Socialistickému svazu mládeže, mohl trávit prázdniny s rodiči nebo u babičky. (Což taky nebylo špatné, ale i ten letní tábor má něco do sebe.)

    Jednou z možných forem trávení prázdnin v osmdesátých letech byly Prázdniny s Brontosaurem. To byla trochu jiná forma trávení volného času, než klasické akce SSM.

    Historie Hnutí Brontosaurus

    Hnutí Brontosaurus vzniklo v roce 1974. V sedmdesátých letech se ve světě i u nás prohlubovaly problémy se stavem životního prostředí, aktuální byly například kyselé deště, poškozování lesů a přírodních oblastí, špatný stav ovzduší a vody. Na rok 1974 vyhlásila Organizace spojených národů Rok životního prostředí. Na základě toho byla na ten rok vyhlášena Akce Brontosaurus, jejíž logo výtvarně ztvárnil Vladimír Jiránek. Tahounem Akce Brontosaurus byl novinář Josef Velek. Heslem Hnutí Brontosaurus bylo „Brontosaurus to nepřežil, protože přerostl své možnosti“. (I když později věda ukázala, že příčiny vyhynutí druhohorních ještěrů byly jiné).

    Jednorázová roční Akce Brontosaurus získala takový ohlas, že se změnila v Hnutí Brontosaurus, které rychle získalo velkou popularitu a oslovilo mnoho mladých lidí. Pořádalo různé víkendové a prázdninové akce na pomoc životnímu prostředí. Od roku 1978 byly pořádány pravidelné tábory na pomoc přírodě – Prázdniny s Brontosaurem.

    Hnutí Brontosaurus z politických důvodů nemohlo existovat jako samostatné nezávislé hnutí, proto formálně existovalo jako Hnutí Brontosaurus při SSM, teprve v roce 1990 se ustanovilo jako samostatná organizace. Před rokem 1989 sice fungovalo při SSM, ale ve skutečnosti mezi představiteli Hnutí Brontosaurus a SSM nebyly nějak extra vřelé vztahy. Spíš by se dalo říci, že tyto dvě složky spolupracovaly tak trochu se skřípěním zubů. SSM měl snahu Hnutí Brontosaurus tak nějak ideově řídit, což představitelé Hnutí Brontosaurus naopak nechtěli, nicméně i ta skřípající spolupráce byla tak nějak výhodná – pro představitele SSM v tom, že i aktivitu Hnutí Brontosaurus mohli vykazovat jako činnost SSM a prezentovat, že SSM něco dělá, a pro Hnutí Brontosaurus byl spolupráce se SSM potřebná tím, že mu vůbec umožňovala existovat.

    Hnutí Brontosaurus se zabývalo, jak již bylo řečeno, zejména přírodou a životním prostředím. Velká část jeho činnosti byla fyzická práce související s přírodou a životním prostředím, například práce v lesích poškozených kyselými dešti, sekání trávy na loukách s chráněnými rostlinami, opravy památek, čištění potoků a podobně. Ale významná byla i osvětová činnost, například organizování různých besed, literárních, výtvarných nebo hudebních soutěží a podobně. Přičemž u té práce nešlo jen o tu práci, ale i o to, že se vysvětlilo, proč se ta konkrétní práce dělá, ale zejména o to, že se tam sešli lidé s podobnými zájmy, zejména ochotných v podstatě nezištně pracovat ve prospěch životního prostředí. Přičemž na těch víkendovkách a prázdninách byla důležitá nejen ta práce, ale zejména ta mimopracovní aktivita. Akce byly určené pro odlišné věkové skupiny, podle toho, jaký program se chystal. Některé náročnější byly jen pro mládež nad 18 let.

    Vlastní zážitky

    Já jsem se k Hnutí Brontosaurus dostal někdy kolem roku 1984. Kromě účasti na nějakých besedách jsem se zúčastnil několika takzvaných víkendovek, tedy akcí, na které se přijelo v pátek večer, ubytovali jsme se na určeném místě, zahráli si nějaké hry a šli spát. V sobotu přes den jsme pracovali, ty víkendovky, na kterých jsme tehdy byl, byly většinou v lese v Krušných horách. Většinou šlo o sbírání klestu po kalamitní těžbě dřeva v lese poškozeném kyselými dešti. Po práci jsme si buď povídali, nebo se hrály nějaké hry, případně byla nějaká beseda o životním prostředí nebo o lese. Tehdy jsem na ty víkendovky jezdil několikrát se stejnou skupinkou lidí, takže se taky prohlížely fotky z minulých víkendovek. (Tehdy neexistovaly digitální fotoaparáty ani internet, takže fotky, které se pořídily na jedné víkendovce, pak účastníci poprvé viděli o několik měsíců později na další víkendovce).

    Z lesní brigády s Brontosaurem někdy v dubnu 1986

    Na některých těch víkendovkách nebo brigádách se taky sázely stromky.

    Sázení stromků, víkendovka s Brontosaurem někdy v roce 1986

    Kromě těch víkendovek v Krušných horách jsem byl na začátku května 1986 na víkendovce v jižních Čechách, kde v rámci večerního programu byla návštěva hvězdárny na Kleti a možnost podívat se dalekohledem na Halleyovu kometu.

    A někdy v roce 1987 jsem s tou skupinkou, se kterou jsem jezdil na ty víkendovky, byl i na dvoutýdenních Prázdninách s Brontosaurem. To bylo o dost silnější než víkendovka, protože tam bylo víc času jak na seznamování, tak na různé akce, a koneckonců i té práce se dalo udělat víc. Přes den jsme pracovali, a to většinou zase při odklízení klestu po kalamitní těžbě. Ta práce byla zajímavá, ne že ne. Ty větve, co jsme nasbírali, jsme naházeli na takové velké několikametrové hromady a pálili. Tak velké ohýnky jsem do té doby nedělal. Samozřejmě se nemohly dělat mezi stromy, ale na těch mýtinách, které tam byly vykácené, v bezpečné vzdálenosti od stromů, ale plameny šlehaly zhruba do výšky těch stromů. co byly opodál. To nebylo jako táboráček, to byl opravdu velkej oheň.

    Prázdniny s Brontosaurem, srpen 1987, Jizerské hory

    V těch Jizerských horách jsme dělali na takové větší mýtině, práce to byla celkem náročná, protože jsme se tam brodili blátem a kalužemi, a tahat ty mokré větve a házet na hromadu bylo dost náročné. Když jsme pak na horním konci té mýtiny viděli stroj, který tam docela rychle projížděl a házel ty větve na hromadu, tak jsem si myslel, že si z nás snad dělaj srandu – my se tady dřeme jak koně na pár čtverečních metrech, a támhle mají stroj, který tu samou práci, která nám trvá půl dne, udělá za pár vteřin. Ale zanedlouho jsme zjistili, proč to musíme dělat ručně – ten stroj omylem zajel na „naši“ půlku té mýtiny, zapadl do bláta, a trvalo jim dost dlouho, než se jim podařilo ho vyprostit. Tak proto jsme dělali ručně! Protože na té podmáčené části té mýtiny to stroj udělat nemohl.

    Po práci se hrály různé hry, nebo jsme si jen tak povídali. To povídání bylo taky docela zajímavé, protože jsme se tam vzájemné dovídali různé zajímavé názory životním prostředí i o životě vůbec. Tehdy nebyl internet, takže nebylo moc možností si otevřeně popovídat o různých věcech, jako je to dneska. A taky občas byla nějaké beseda, že například kvečeru přijel nějaký pracovník Lesního závodu a povídal nám o tom, proč jsou ty lesy poškozené, a taky k čemu je potřebná ta práce, kterou tam zrovna my teď děláme. Případně byla nějaká jiná beseda s nějakým odborníkem přes životní prostředí.

    A protože se nedalo pracovat úplně 14 dní v kuse, tak jsme měli i jeden den volno. Ten den se hrála hra, které se říkalo petrachtace. Pod tímto názvem se dá najít na internetu i dnes, ale tenkrát měla trochu jiná pravidla, než jaké se dnes dají najít na internetu. Tehdy nás asi v půl páté poslali pryč s tím, že se máme vrátit co nejpřesněji za 24 hodin a že máme splnit tři úkoly. A že si s sebou smíme vzít 3 věci, mezi nimi smí být spacák, ale nesmíme mít peníze a hodinky. (Mobilní telefony tehdy ještě nebyly). A ty tři úkoly byly, že se máme dostat co nejdál, že máme někomu rozdat pro domácí zvířata tvrdý chleba (na začátku nám Lesní závod dodal víc chleba, než jsme snědli, tak ztvrdnul a byla by škoda ho vyhodit), a že máme přinést živou žížalu. Naše skupinka se tehdy dostala z Jizerky až do Kamenického Šenova a zpátky, ale jiná dvojice se dostala až do Prahy. A úkoly jsme splnili, včetně té živé žížaly, kterou jsme ukázali vedoucím a zase pustili.

    Jizerské hory v srpnu 1987

    V dalších letech jsem se zúčastnil ještě několika turnusů Prázdnin s Brontosaurem. Ale mezitím jsem začal pracovat v ústavu přes počasí a stal jsem se odborníkem. Tehdy mě organizátoři Prázdnin s Brontosaurem oslovili, jestli bych nechtěl na základě zájmu vedoucích jednotlivých turnusů Prázdnin s Brontosaurem jezdit na jednotlivé turnusy PsB jako odborník na besedy povídat o znečištění ovzduší. Tak jsem s tím souhlasil, dal jsem si dohromady nějaké materiály a pak jsem v létě 1988 a 1989 trávil část prázdnin tím, že jsem jezdil po Krušných a Jizerských horách a navštěvoval jednotlivé turnusy Prázdnin s Brontosaurem a povídal účastníkům o znečištění ovzduší. Takže jsem třeba dopoledne vyrazil na kole, odpoledne jsem dorazil na nějakou horskou chatu, kde byl ubytovaný nějaký turnus PsB, s jehož vedoucím jsem byl domluvený na daný večer, a po večeři jsme tam s nimi pobesedoval o znečištění ovzduší. Pak jsem tam s nimi přespal, ráno jsem šel s nimi do lesa pracovat, odpoledne jsem nasedl na kolo a dojel k další chatě, kde byl ubytovaný další turnus, a tam jsem měl další besedu a zase jsme tam přespal a dopoledne šel s nimi do lesa pracovat. Tohle bylo možná ještě pestřejší a zajímavější než být normálně účastníkem na jednom turnusu.

    Při víkendovkách i prázdninách s Brontosaurem jsem si užil i ubytování v různých objektech, z nichž v některých už se dneska spát nedá. Například zámeček Fláje, nebo bývalé školicí a rekreační středisko v Habarticích nedaleko Komáří vížky, bývalý hotel Hranice v Moldavě, nějaká chata v Kristiánově v Jizerských horách, chata Kůrovec nedaleko Smědavy, chata Hubertka, chata Jeřábkovna na Jizerce a různé další.

    Krátce po roce 1990 jsem byl s nějakými jinými lidmi několikrát na Prázdninách s Brontosaurem na Vysočině, tam jsme vyřezávali náletové dřeviny na nějaké louce, kde rostly nějaké chráněné kytky, a když ta louka zarůstala těmi dřevinami, tak tím ty kytky byly vytlačovány. Tam to taky bylo zajímavé, tam jsme nebyli ubytováni v chatě, ale ve stanech přímo na pasece v lese, asi 2 nebo 3 kilometry od nejbližšího baráku. Při jednom z těch pobytů tam v rámci táborové hry byla taková zajímavá věc, že nám hned na začátku pobytu zabavili hodinky (mobilní telefony tehdy ještě nebyly), a celý týden jsme tam byli bez hodinek. Přes den se zase vždycky chodilo pracovat, a dva lidi zůstali v táboře a připravovali oběd. Asi si řeknete, že museli vědět, na kolik hodin ho mají připravit. No, takže ti samozřejmě taky nevěděli, kolik je hodin; vždycky ráno ta služba dostala budík, na kterém byl nějaký nesmyslný čas, například půl třetí, a dostala pokyn, že oběd má být připraven, až na tom budíku bude například devět. Bylo to zajímavé, celý týden nevědět, kolik je hodin. Legrační bylo, když mě vedoucí přistihli, když jsem se pokoušel si na plácku vedle stanu postavit sluneční hodiny. I na těchto pobytech se hrály různé zajímavé hry, ale o tom někdy jindy.

    Kdysi a dnes

    Prázdniny s Brontosaurem byly zajímavou alternativou trávení prázdnin nebo víkendů zejména v osmdesátých letech, kdy skauti i jiné podobné organizace byly zakázané a moc jiných možností nebylo. Byla tam možnost se setkat se zajímavými lidmi, dovědět se zajímavé věci, udělat něco pro přírodu a poznat i nové prostředí. A byla to možnost dělat něco trochu jiné činnosti, než byla standardní činnost tehdy povolených organizací SSM a Svazarm. Možná, že na některé lidi, které jsem poznal v rámci Hnutí Brontosaurus, bych si vzpomněl ještě teď.

    Podle internetových stránek Hnutí Brontosaurus existuje ještě dnes. A to, co píší na svých internetových stránkách, připomíná to, co dělalo již tenkrát. Ale jak to teď funguje v praxi, to nevím. A je pravda, že teď existuje tolik možností, že toto již přes 45 let fungující hnutí již není tak známé jako tenkrát, když představovalo jen jednu z mála alternativ. A spoustě tehdejších mladých lidí poskytlo možnosti trávení volného času, kterých tehdy nebylo tolik jako dnes.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 19. února ve 13:19.
    krejdom v něm napsala:

    Jů, to jsem netušila, že Pralinka je „Brontík“. :) Tam mám spoustu kamarádů. Já jsem v podobném spolku - Instruktoři Brno, ale ty akce co pořádají jsou většinou 18+. :)

    Příspěvek z 16. února ve 12:25.
    Fillipino v něm napsal:

    To musely být zajímavé tábory. Rád jsem si to přečetl. Zase jsem se dozvěděl něco nového.

    Příspěvek z 16. února ve 12:20.
    Viki_show v něm napsala:

    Ahojiiik! Hezký!! Pět pacek O:-) 🐾🐾🐾🐾🐾