Určitě jste si ve škole četli slavné básně Françoise Villona, Francesca Petrarcy či Alexandra Sergejeviče Puškina. Možná vás stejně jako mě napadlo, že tyto básně nejsou v originále. Jak by také mohly, když Villon byl Francouz, Petrarca Ital a Puškin Rus?
Tyto básně musely být pochopitelně přeložené do češtiny. Tento proces ovšem není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Obor překladatelství se studuje na vysoké škole. K tomu, abyste se stali dobrým překladatelem, potřebujete nejen výbornou znalost jazyků, ale také jistou míru talentu a zkušeností.
Sami asi víte, že pokud cizojazyčný text překlopíte do Google překladače, není to zkrátka ono. Robotům chybí jazykový cit, který je při překládání velmi důležitý. Překládání textů je jedna věc, zatímco překládání veršů druhá. Nestačí pouze přeložit jednotlivá slova. Je třeba je tzv. přebásnit tak, aby se stále rýmovaly a čtenář měl z jejich čtení příjemný zážitek.
Před několika lety jsem se o prázdninách dost nudila a ačkoli jsou moje znalosti jazyků jakožto i schopnost veršování velmi omezené, rozhodla jsem se si tuto práci také vyzkoušet a pokusit se o překlad několika básní z němčiny. Vložila jsem vám sem pár ukázek.
Schválně si zkuste originální báseň hodit do zmíněného Google překladače a výsledek srovnat s mým překladem. Uvidíte, že je v tom velký rozdíl. Občas jsem se nechala poměrně dost odpoutat od originálu, ale vždycky jsem se snažila zachovat alespoň hrubou kostru a pointu básně.
Wenn ich in deine Augen seh
Heinrich Heine
Wenn ich in deine Augen seh’,
So schwindet all’ mein Leid und Weh’;
Doch wenn ich küsse deinen Mund,
So werd’ ich ganz und gar gesund.
Wenn ich mich lehn’ an deine Brust,
Kommt’s über mich wie Himmelslust;
Doch wenn du sprichst: ich liebe dich!
So muss ich weinen bitterlich.
Vždy, když na něj pomyslím
Věrulín
Vždy, když na něj pomyslím,
cítím nevýslovný klid,
a co cítím, když jsem s ním,
nedokážu vyslovit.
Když usínám v jeho bytě,
náhle se mě zmocní strach,
že až řekne „miluji tě“,
utopím nás ve slzách.
Daß ich dich liebe, o Möpschen
Heinrich Heine
Daß ich dich liebe, o Möpschen,
Das ist dir wohlbekannt.
Wenn ich mit Zucker dich füttre,
So leckst du mir die Hand.
Du willst auch nur ein Hund sein,
Und willst nicht scheinen mehr;
All meine übrigen Freunde
Verstellen sich zu sehr.
Že tě mám rád, můj psíku
Věrulín
Že tě mám rád, můj psíku,
nemusím říkat ani,
toužíš-li po cukříku,
najdeš ho vždy v mé dlani.
Pro věrnost, moje dítě,
miluji všechny psy,
při vší své naivitě,
strčí nás do kapsy.
Der verlorene Sohn
Alfred Henschke
Mutter, aus der Fremde kehre
elend ich zu dir zurück.
Hab verloren Herz und Ehre
und verloren Gold und Glück.
Ach, als ich an deinen Händen
noch durch Blust und Sommer lief!
Rosen blühten allerenden,
und der braune Kuckuck rief.
Himmel wehte als ein Schleier
um dein liebes Angesicht,
Schwäne glänzten auf dem Weiher,
und die Nacht selbst war voll Licht.
Deine Güte Sterne säte,
und beruhigt schlief ich ein.
Mutter, Mutter, bete, bete!
Laß dein Kind mich wieder sein.
Ztracený syn
Věrulín
Jak já jsem se těšil, mami,
na návrat do otčiny!
Snad mě poznáš přeš ty šrámy,
obvazy a modřiny.
Jak jsem toužil po náruči,
ve které bych ukryl tvář!
Času člověk neporučí,
já to vím i ty to znáš.
Vzpomínal jsem na závoje
tvých vlasů a jejich třpyt,
tolik věcí, matko moje,
nedokážu pochopit.
I dnes večer ti to sluší,
hned se mi líp usíná,
pomodli se za mou duši
a nezlob se na syna.
Letzte Wache
Georga Heym
Wie dunkel sind deine Schläfen
Und deine Hände so schwer,
Bist du schon weit von dannen
Und hörst mich nicht mehr?
Unter dem flackenden Lichte
Bist du so traurig und alt,
Und deine Lippen sind grausam
In ewiger Starre gekrallt.
Morgen schon ist hier das Schweigen,
Und vielleicht in der Luft
Noch das Rascheln von Kränzen
Und ein verwesender Duft.
Aber die Nächte werden
Leerer nun, Jahr um Jahr,
Hier, wo dein Haupt lag und leise
Immer dein Atem war.
Poslední stráž
Věrulín
Drsné jsou tvé skráně,
bezbarvé tvé líce,
ležíš odevzdaně,
nepromluvíš více.
Pod mihotavou svící
vypadáš, že spíš,
vše, co jsem ti chtěl říci,
neuslyšíš již.
Ráno je tu ticho,
tvou i mojí vinou,
vždyť i slunce východ
smrdí zatuchlinou.
A co teprv v noci,
po probdělých dnech!
Zas ten strašný pocit,
neslyšet tvůj dech...
