Na začátku července 2019 jsme měli jet k moři do Chorvatska, konkrétně na Tučepi. Už jsme se nemohli dočkat a konečně ten den nadešel. Byly jsme se sestrou připravené si dojít jen pro vysvědčení do školy.

Když jsme pak přišly domů, rodiče už na nás čekali a hned jsme vyjeli. Jeli jsme dva dny. Když jsme tam přijeli, tak prvních pár dní probíhalo skvěle. Nevěděli jsme, co nás čeká. Dokonce jsme si tam se sestrou našly i kamarádku, takže jsme se prostě nenudily. Chodili jsme do restaurací a s kamarádkou jsme byly na skákacím hradě. Toho bylo hodně, mohla bych vám vyprávět, ale ten hlavní den nastal.

Ráno proběhlo v pořádku, šli jsme k vodě a celé dopoledne jsme se koupali. Pak jsme se šly s kamarádkou projít, a když jsme se vrátily na pláž, volal na nás taťka, ať jdeme do vody. Šly jsme a hrály si s taťkou a se sestrami ve vodě na takové nafukovací matraci. Mamka zůstala stát na pláži a natáčela nás. Trochu jsem se divila, že nás natáčí, ale bylo mi to jedno, říkala jsem si, že budeme mít aspoň památku.

A potom se něco vynořilo z moře a skončilo to na naši nafukovací matraci. Se sestrami jsme se lekly a začaly plavat pryč. Taťka tam zůstal a smál se, my jsme se na něj koukly, potom jsme se koukly na to, co nám skočilo na matraci, a v tu chvíli nám došlo, že to je náš strejda z Irska, kterého vidíme tak dvakrát do roka.

Byly jsme opravdu hodně šťastné, že ho vidíme, div jsme ho tam radostí nepotopily. A pak nám všechno došlo, proč nás mamka natáčela, proč nás vzal taťka na matraci, proč se smál atd.

Zbytek dovolené jsme strávili s naším strejdou a pořádně jsme si to užili, ale nikdy nezapomeneme, jak nám skočil na matraci. Sestry si myslely, že je to žralok, a já si zase myslela, že to byl nějaký cizí pán, co nás chtěl vystrašit. Smály jsme se tomu celý den a celou dovolenou.

Stalo se vám něco podobného? Nebo dokonce horšího?