Můj příběh začal takto: Když mi byl jeden měsíc, tak jsem už pomalu chodila. Bylo nás šest, a já byla nejmladší. Všichni mí sourozenci se proháněli po statku, jen já jsem ležela u mámy Mary a schovávala jsem se. Bála jsem se dokonce i slepic. A co asi dělali mí sourozenci, smáli se mi. Kdyby nebylo mámy, tak jsem zaplavená posměšky.

O měsíc později nastala moje noční můra. Farmář nechal nás štěňata prodat! Každého do jiné rodiny! A nastal můj den, musela jsem opustit mámu. Mě si vzaly jako první, a já se taky nejvíc bála.

Rodina, která si mě vzala, měla jedno šestileté dítě. Poté, co mě přinesli k nim domů, okamžitě mě odnesli po schodech nahoru. Já jsem nechápala proč, když dole v obýváku bylo spousta barevných papírků. A také tam seděla jedna holčička, která měla na hlavě takovou směšnou čepičku. Nahoře mi navázali na krk mašli s papírkem, na kterém bylo napsáno: Boris. Nechápala jsem, proč je tam moje jméno, a proč mám na krku mašli! Když mě nesli po schodech dolů, tak mi to došlo. Měla jsem sloužit jako narozeninový dárek! Taková drzost, říkala jsem si. A měla jsem pravdu.

Zvykala jsem si pomalu, ale zvykla jsem si. Také mě naučili spoustu nových kousků. A dokonce mě přihlásili na PSÍ DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽ!!!!!!!! Tam to sice nevyšlo, ale to mi bylo jedno. Byla jsem ráda, že si mě vybrala zrovna tato rodina.O rok později se ze mně stala velká silná fenka, která hlídá svůj majetek.

S toho plyne, že když je špatný začátek, nemusí být i špatný konec.