Jednoho dne přišla maminka ke svému kočičímu synovi Maxovi. Pohladila ho a říká mu: „Maxi, vstávat do školy!“ Max nechtěl jít, protože chodil do školy sám a vždy ho u mostu přepadli spolužáci, kteří mu brali svačinu, pití a dokonce i učebnice. Musel se jít nasnídat a hurá do školy, jak říká kocourek Max: „zpátky se stát obětí šikany“.

Takže vyrazil a jel na své nové koloběžce, kterou mu máma poradila, ať si s sebou vezme. A tak jel a najednou potká své otravné kočičí spolužáky: „Co tu zase chcete?“ „Ty nevíš Maxi? Nebo mám říct Maxíčku?! Vypadá to, že máš novou koloběžku. Tu jsi asi přivezl nám, že?“ říkají kočičí šikanátoři. „Ale... ale ta je moje!“ „Není. “

„Nechte mě být!“ řekl kocourek Max a rychle odjel. „Nepřej si nás ve škole!“ zavolali kočičí šikanátoři. Kocourek Max dostal strach, když v tom se tam objevila jedna kočičí paní. Kocourek Max vůbec nevěděl, že je to jeho kočičí matka. Byla převlečená tak, aby ji Max nepoznal.

Paní mu začne říkat: „Neboj se, vyřešíme to, jo?“ Max reaguje: „Ano paní, a moc vám děkuji. Maminka by mi taky pomohla. Můžete zatím jít, na shledanou.“

Kočičí matka se divila. Proč? Během chvilky jí to ale už došlo. Kocourek Max tohle chce říct své matce, ne cizí kočce, kterou si myslí, že nezná. Tak paní (matka) odešla.

Když kocourek Max dojel do školy, změnil směr, protože usoudil, že by to ve škole nejspíš nepřežil. Šikanátoři se divili, ale šli za ním až domů, kde si mysleli, že mají už vyhráno, když v tom najednou: „Ahoj mami, tihleti mě šikanují,“ ukáže na ně kocourek Max a máma kočka je v reakci na to seřvala tak brutálně, že si už pro příště rozmysleli, koho budou příště šikanovat.

Max byl rád, že už má po šikaně. Pro změnu však dotyční začali zase šikanovat jeho kočičí kamarádku. On neudělal nic jiného než, že je také brutálně seřval, a už si nedovolili sáhnout ani na jeho kočičí kamarádku. Ta mu poděkovala a zeptala se ho, jaktože ho už nešikanují a bojí se ho. Max vysvětlil: „Máma je seřvala tak brutálně, že už se na mě bojí sáhnout. Úleva.“ „Takže tě takhle poslouchají jo?“ „Ano, protože bych to řekl mámě a ti by zase dostali za uši.“ „Aha, tak díky,“ poděkovala jeho kočičí kamarádka, dala mu pusu a pošeptala mu: „Miluji tě!“

A tak všechno dopadlo se šťastným koncem. Kocourek Max začal chodit se svou kočičí kamarádkou a byl moc rád, že už ho nikdo nebude víckrát šikanovat. Nic jiného si totiž nepřál.