Byl jednou jeden jelen, který měl velký hlad, protože jeho místo, kde žil, už bylo celé prokousané tím, jak pořád jen jedl. A tak se vydal hledat potravu, velmi daleko.

Šel velmi velkou dálku, až dorazil na tajemné místo plné trávy. Kdepak plné, přímo prorostlé trávou! Jelena to velmi nadchlo a ihned se pustil do trávy. Ale přejedl se a bylo mu z toho špatně. Najedl se tak moc, že už nemohl ani polknout poslední sousto a vyzvracel ho. Pak celých 30 dnů nejedl. A velmi litoval, že byl tolik nenasytný a že ho teď kvůli jeho nenasytnosti bolí břicho.

A pak se vrátil zpět na své místečko, které už bylo skrz naskrz prorostlé trávou. Radši tady už šetřil trávou, kterou tak potřeboval k životu, a jedl jen akorát. Trávy pak měl díky tomu vždycky dost a měl se z čeho najíst, když měl hlad.

Až jednou přišla za ním srnka, začala s ním žít a náš mladý jelen se do ní zamiloval a ona do něj. Srnka pak díky tomu porodila mládata a mladý jelen je neměl čím živit. I vydal se do světa sehnat potravu. Vtom se před ním objevil kopec sena, protože ho tentokrát doopravdy potřeboval pro srnku a malá mláďata, co porodila. To seno pak pomalu odnosil k sobě domů.

A pak už i mláďata měla na velmi dlouho co jíst, dokud nevyrostla a nedospěla a nehledala si potravu sama. A maminka a tatínek byli též šťastní. Z mláďat jim vyrostli velcí statní jeleni a srnky, kteří se taky zamilovali, a všem se nakonec narodila taky mláďata, která si také moc oblíbili a s láskou se o ně starali. A z nich vyrostli zase další srnky a jeleni, ale to už je jiný příběh.

Doufám že se vám můj článek moc líbil.