Alíkovina

Příběh mojí statečné Vikinky

vydáno  •  Zvířata

Dneska vám povím dojemný příběh o tom, co se stalo mojí fenečce Vikince. Je to smutné, ale ona to přežila. :)

Vikisek=Zlatíčko(VikiKlára) , © VikiKlára

Ahoj! Teď vám povím (napíšu) o tom, co se stalo mojí Vikince.

Jednou bylo úplně normální víkendové ráno, nejspíš sobota. Já jsem ještě ležela v posteli a najednou slyším divné, trochu nechutné zvuky. Jako kdyby někdo zvracel nebo tak něco...

Nakoukla jsem proto do obýváku. Tam jsem uviděla Vikinku a divné skvrny čehosi na koberci. Bylo to divné, vypadalo to trochu jako nějaká nechutná kaše... A u toho stála ona. Pak jsem ty zvuky uslyšela zase a uviděla, že Vikinka zvrací a docela hodně. Uvědomila jsem si, že i to ostatní byly zvratky. Bylo tam několik takových skvrn.

Šla jsem vzbudit maminku a říct jí, co se děje. Ta už o tom ale dávno věděla a říkala, že ji v noci hladila, drbala, všechno možné... Ale ona pořád zvracela.

Tak se maminka oblékla a šla s ní k veterináři, toho jsme měli blízko. Pak ale na dveřích uviděla cedulku, na které bylo napsáno, že mají zavřeno.

A tak s ní šla maminka zase domů. Věděla ale, že v našem městě je ještě jeden veterinář, a tak se podívala na internet. Tam ale bylo, že mají až od 3 hodin asi do 5 hod.

A to bylo špatné. Maminka s tatínkem totiž měli na tolik hodin zrovna důležitou schůzku, která se nedala odložit.

Strašně jsem brečela. Maminka ale nakonec něco vymyslela - měli jsme dobrou sousedku, na kterou byla Vikinka zvyklá, a ta by si rozhodně nepřála, aby Vikinka umřela. A tak jsme ji požádali, jestli by Vikinku vzali k veterináři. Jim bylo Vikinky líto, a tak souhlasili. Když maminka s tatínkem byli na schůzce a my s bráškou jsme byli u vedlejšího stolu a jedli hranolky, brečela jsem.

Maminka s tatínkem už měli vše vyřešené, a tak jsme mohli jet domů. Vyzvedli jsme od sousedky v paneláku Vikinku. Sousedka nám říkala, že Vikince dal veterinář tři injekce... „Au,“ řekla jsem si.

Vikinka už tolik nezvracela, ale nevypadala vůbec dobře a počůrala se. Byl na ni tak smutný pohled. Pořádně ani nemohla chodit. Podívala se na mě. Já jsem se na ni usmála a ona si zase lehla.

Druhý den jí maminka zkusila dát trošku napít kuřecího vývaru. Ale byl problém, ona to nechtěla. Maminka jí to musela dávat injekční stříkačkou, ale ona to stejně nechtěla.

Pak s ní šla maminka k veterináři a řekla mu, že Vikinka nechce jíst. Ten jí dal nějaký gel a řekl, že jí to má dát, že pak dostane hlad.

Lekla jsem se. Slyšela jsem totiž, že maminka tatínkovi říká, že Vikinka měla v hovínku krev... „Přece má teprve dva roky!“ říkala jsem si.

Vikinka byla moc slabá, pořád jenom ležela a nechtěla ani pamlsky, nechtěla prostě nic, ani to, čeho by se, když je zdravá, klidně i přežrala, kdyby mohla. Nejspíš to byla otrava.

Pak se to naštěstí začalo ale lepšit. Už normálně chodila a zase dostala chuť k jídlu!
Byla jsem moc šťastná.

A asi půl roku potom, co si Vikinka toto prožila, moje maminka potkala pána, kterého znala, a ten jí řekl, že taky měl yorkshire teriera. Měl ty samé příznaky jako Vikinka, prý byl taky otrávený, ale asi silněji... Prý nemohl pohnout nohama, a tak ho museli dát utratit... A říkal, že asi po tomto městě někdo rozhazuje krysí jed. „Brrr,“ otřásla jsem se.

Teď mi ale Vikinka leží spokojeně na klíně a pozdravuje vás!
Doufám, že se vám článek líbil.

Vaše VikiKlára

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (20)

Příspěvek z 22. dubna v 9:09.
vikinka28 v něm napsala:

Vikinka.... :-3:-3

Příspěvek z 6. ledna v 17:12.
davca2010 v něm napsal:

je to moc super je dobra je to hrdina $>$>$>$>$>$>$>$>$>

Příspěvek z 6. ledna v 11:28.
VikiKlára v něm napsala:

Děkuji:-3