Velký hrubosrstý vendéeský baset pochází z Francie a je hodně vzácný. Naše Kesina je 115. pes této rasy v republice.
Znáte baseta? Tohle je baset s delšíma nohama, hrubou srstí a bez volné kůže. Tihle psi jsou závisláci na lidech. Když si je získáte, nevydrží bez vás ani minutu. Naši Cassiopeiu (mimochodem, název souhvězdí ve tvaru W) jsme si přivezli z Českých Budějovic. Byli mi čtyři nebo pět let. Táta chtěl hodného psa k dětem, který neutíká a dozvěděl se o těchto basetech. Cassiopeia byla ihned nazvaná Kesinou, a i když se mi to vůbec nelíbí, rodina mě přehlasovala a zůstalo jí to. Tak rostla.
Zažila běhání po kopcích, válení se v trávě i stěhování do města. Kvůli ní a jejímu vytí vždy, když jsme pryč, jsme pořídili kotě. Staly se z nich nerozlučné kamarádky. Když poprvé hárala, měli jsme všude koberec a tak nosila kalhotky. Zima přišla, sněžilo, moc dětí se těšilo...kulhání. Známý řekl, že to je z posypaného sněhu. Ale byla to kyčelní dysplazie. U tohoto plemena běžná. Léto = střepy u ohnišť = Kesky tlapka v obvazu. Před rokem měla blechy. Zůstaly jí velké lysiny a hnusná místa na kůži. Nepomohl jí žádný zázračný šampon ani doplňky výživy. A strašně zlenivěla. Nechtěla do řeky ani ven jako dřív. A k tomu vždy, když hárala, dostávala záněty atd. Napadlo nás štítná žláza! Ne. Testy dopadly dobře. Záněty ale neustávaly. Samá laboratoř, odebírání krve, prohlídky, injekce a snaha o nacpání antibiotik do její tlamy. Včera byla na sonu. Zjistili jí písek v močovém měchýři. Objednali jsme speciální dietu, ale stále není jisté, zda nemůže být problém v nadledvinkách...
Ach jo. A to byla Késa vždycky zdravý pes. I když si říkáte, že je váš pes úplně ok a nic se nestane, nemusí to tak být. Tak se radši připravte. Naší Kesi bude v listopadu 6 let. Už má skoro polovinu života za sebou. To to letí...
