Za sedmero horami žila holka jménem Daysinka (ve skutečnosti je Daysinka králík 
). Jednou si Daisynka psala s mocandou a spolu se domluvily, že si zajdou na horkou čokoládu, protože se půl roku neviděly. Daisynka s mocandou si ještě chvíli psaly, kde se sejdou a v kolik. Pak se společně domluvily, že se sejdou přesně v sobotu v 14:00 hodin odpoledne.
Poznámka redakce – horká čokoláda je určitě strašně fajn, ale schůzka být „fajn“ nakonec nemusí. Určitě byste si nikdy neměli domlouvat osobní schůzku s někým, koho znáte jen přes internet. Jde o vaše bezpečí. Viz článek Jak se nestát obětí internetových predátorů.
Jak ty dny ubíhaly, tak už byl pátek a potom sobota. Daysinka se v sobotním slunečném ránu vzbudila a byla šťastná, že se konečně sejde s mocandou. Daysinka se šla nachystat a pro jistotu napsala ještě mocandě, jestli ještě platí ten sraz na horkou čokoládu. Mocanda odpověděla, že jo, že to platí a těší se, až se setkají.
Daysinka šla na místo, kde se měly setkat. Byla to hodně pěkná louka plná květin. Pak, když už bylo 14:00 hodin, tak dorazila i mocanda. Byly obě dvě tak šťastné, když se uviděly, tudíž neváhaly a šly se hned obejmout. Obejmuly se a celou cestu si povídaly o všem možném. Například o tom, jak se mají, jak jde život, jestli je něco nového a tak podobně. Jakmile už došly ke kavárně, tak šly dovnitř a šly si objednat tu horkou čokoládu. Pak si šly obě kamarádky sednout a při čekání se na ni hodně těšily.
Po chvilce jim pan číšník už nesl tu horkou čokoládu, ale najednou se stalo to, že pan číšník zakopl a vylil horkou čokoládu na Daysinku a skoro i na mocandu. Daysinka až skoro brečela, jak to pálilo. Nedalo se to vydržet, tak okamžitě šly do nemocnice a tam se zjistilo, že Daysinka měla spálenou hruď. Takže tam v nemocnici musela nějakou tu dobu zůstat.
Za pár dní, co se jí to zahojilo, pustili Daysinku domů. Všechno bylo už v pořádku. Za chvilku Daysinka ale uslyšela někoho ťukat na její dveře od domu, tak šla otevřít a podívat se, kdo to je. Uviděla, že je to mocanda, a tak ji Daysinka pozvala dovnitř.
Mocanda hned spustila na Daisynku: „Omlouvám se ti za ten sraz. To, co se stalo, se stát nemělo, promiň.“
Daysinka jí odpověděla: „Však nic se neděje, stane se, a když už, tak mám novou vzpomínku. Vzpomínku máme vlastně obě dvě.“ Nakonec se obejmuly, ještě si pak povídaly a dopadlo to dobře.
Tak snad jste si článek užili. Můžete napsat do diskuze pod článkem, jak se vám líbil.
