Alíkovina

Příběh- Příslib lásky

vydáno

Tento článek bude příběh. Příběh o dívce, která se netěší na prázdniny, ale pak se stane něco, díky čemu bude doufat, že by její prázdniny mohly být hezké.

Viktorie Linhová z pražské základní náměstí Jiřího z Lobkovic zkoumá svoje první vysvědčení (28. června 2013), © MAFRA

Ahoj! Jmenuji se Zuzka, a strašně ráda píšu příběhy. Jelikož jsou prázdniny, napsala jsem příběh o dívce, která nejede na žádnou dovolenou, a tak se na prázdniny netěší. Pak se ale stane něco, co to změní. Snad se vám příběh bude líbit. $> Jo, a kdyby jste chtěli něco více z mé tvorby, koukněte na můj blog. :) www.zuzkalistblog1.blogspot.cz

Podívala jsem se na Messenger v telefonu, kde jsme si s holkama ze třídy na společné skupině včera psaly, co si vezmeme dnes na sebe. Nebo počkat, oprava. Holky psaly, co si vezmou na sebe, a já si to jen četla. Dneska se podle toho rozhodnu. Nikdy jsem moc neuměla prosazovat své názory, vždy jsem byla tichá a klidná a přizpůsobila se ostatním. Možná proto jsem teď taková ostýchavá, bojím se udělat něco sama za sebe, aby se mi ostatní nesmáli, ať už se to týká jen výběru šatů na poslední den školy před prázdninami. Přejela jsem očima zprávy.

Aneta: beru si barevné šaty dlouhé po kolena. K tomu si ještě vezmu „zlatý“ náramek se sovičkou.
Bára: já myslela, že si vezmeš černé šaty..? No ok, barevné jsem chtěla já, ale vezmu si tedy bílé s krajkou.
Valča: já si beru zelené a na to džínovou bundu, budou sice prázdniny, ale je docela chladno.

Když jsem otrhla zrak od displeje, upřela jsem ho do skříně na mé oblečení a vzdychla jsem. Nejraději bych vůbec do školy nešla a celé prázdniny prospala.. Všechny holky, tedy kromě Ivety, u které jsem nevěděla, co si bere, protože je namyšlená a hrdá na to, aby se s námi bavila, si braly šaty, takže jsem si musela zvolit mezi dvěma, které jsem měla, a to mezi zlatými s bílou krajkou a stříbrnými s hezkými kamínky. Po dlouhém váhání jsem nakonec zvolila ty stříbrné. Oblékla jsem si je, pak jsem si ještě hnědé vlasy spletla do copu, vzala si z linky bonboniéru a vydala se do školy.

Když jsem tam dorazila, holky seděly v lavicích a hlasitě si povídaly. Kluci něco dělali na chodbě. „Ahoj,“ usmála jsem se na ně. Všechny na mě otočily hlavu. „Ahoj, vypadáš úžasně,“ pochválila mě Bára za všechny. „Jak se máš?“
„Díky, ty taky,“ odpověděla jsem. Pak jsem sklopila pohled. ?Mám se blbě. To je ale jedno.. Co řešíte?“ Pak jsme se tedy ještě chvíli bavily o tom, o čem se bavily před mým příchodem, tedy o oblečení, které měli kluci na sobě, a pak přišel do třídy učitel. Byl oblečený v černém společenském obleku a docela mu to slušelo. Brzy přišli i kluci z chodby, a všichni se posadili na svá místa. Očima jsem vyhledala Filipa. Usmál se. Učitel začal volat jednotlivce, aby jim předal vysvědčení. Pocítila jsem, jak se mi v břiše usadila nervozita a strach. Věděla jsem, že dostanu špatnou známku, čili dvojku, ale přeci jen jsem doufala, že mi ji učitel nedal.. „Veronika Malá,“ ozvalo se náhle z učitelových rtů. Vstala jsem z lavice a i s dárkem k němu nejistě došla. Podal mi černobílý papír, já mu dala bonboniéru a šla jsem se zase posadit. Přejela jsem zrakem po mém prospěchu. Samé jedničky, až na dvojku! Všechna naděje ze mě rázem vyprchala, a nahradilo ji zkamání. Málem mi kvůli ní znovu vyhrkly slzy. Když pak vysvědčení dostali všichni, učitel nám říkal, ať jsme o prázdninách opatrní a ať si je užijeme. Bylo mi smutno. Já se na prázdniny netěšila. Všichni se budou koupat a psát mi, jak se mají a kam jednou, a já budu sedět doma díky jedné blbé dvojce! Rodiče to se známkami holt přehánějí.. Valča má čtyřku z matematiky a jedou do Chorvatska! Pak jsme už šli na chodbu, shlédli si, jak devátá třída s posledním zvoněním odchází, a mohli jsme mít zase domů. „Uvidíme se spolu o prázdninách?“ ptala se mě Aneta na schodech. „Promiň, ale asi ne. Víš jak to mám s rodiči,“ ,,Aha, škoda,“ vzdychla. „Nemáš být tak blbá!“ zasyčel mi náhle někdo u ucha. Koukla jsem se tím směrem, a všimla jsem si Ivety. „Nepleť se do toho,“ řekla jsem jí, ale oči se mi teď už vážně naplnily slzami. Moc mě mrzelo, jak na mě byli rodiče naštvaní a že díky dvojce budu mít celé prázdniny zaracha, a teď jsem to už prostě nevydržela. „Hned tě dojdu," řekla jsem Báře a běžela na záchody. Mezi davem mě však zastavil Filip. „Kam jdeš?“ zeptal se chraplavým, ale hezkým hlasem a přidal úsměv. Když pak uviděl mé slzy, vyděsil se. „Jsi v pořádku?“ „No, ale jo,“ zalhala jsem.

„Je to kvůli tvým rodičům?“ nedal se obelstit, a skutečně to uhodl. Jako jediný mě viděl zničenou, když mi učitel oznámil, že mám dvojku z dějepisu, protože mě zastavil na chodbě jako teď. Mlčky jsem přikývla. Chvíli také mlčel, a pak mě objal. Překvapeně jsem zamrkala, ale nechala si to líbit. Pokusila jsem se nasát do sebe jeho přítomnost a jeho vůni. Uklidňovalo mě to. Když se pak odtáhl, pravil: „Tak víš co? Budu za tebou tajně chodit, co ty na to?“ Rozzářil se mi obličej, a mé slzy přestaly dále proudit. Rozbušilo se mi srdce. Byl na mě moc hodný! „Dobře,“ kývla jsem vděčně a ma vidina prázdnin se trošku zlepšila. A pak se stalo to, co bych nikdy nečekala. Políbil mě! Nalepil na sebe naše rty! Ty jeho byly teplé a jemné, jemně po těch mých klouzaly. Začala jsem spolupracovat a líbání mu oplácet. Už delší dobu jsem k Filipovi něco cítila a teď se to ve mě začalo na plno rozlévat. Náhle jsem byla plná horkých pocitů. Brzy se má vidina prázdnin zlepšila ještě více! Budou sice neobvyklé, nikam nepojedu, budou v nich chvíle kdy budu smutná a budu smutně pozorovat ostatní z okna, ale budou také... Tajemné a plné lásky...

Tak, a to je vše. Doufám, že se vám příběh líbil. Můžete mi napsat názor. :)

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (8)

Příspěvek z 16. srpna 2017 v 11:31.
naw v něm napsala:

článek se mi moc líbil

Příspěvek z 7. srpna 2017 v 9:24.
Gattina v něm napsala:

Teda vlastně : ?

Příspěvek z 7. srpna 2017 v 9:23.
Gattina v něm napsala:

Dennisvet: Ty máš přítele!