Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Příběh rytíře (kvíz)

    vydáno  •  Historie

    Známe je z různých legend, pohádek, filmů i počítačových her. Jsou pro nás předobrazem cnosti, udatnosti a hrdinství. Požívají různá dobrodružství, ale… Jak to bylo doopravdy? Pojďte se mnou na výpravu za pravým životem rytíře.

    Evoluce rytíře, © Romulus-Caesar

    (inspirováno dokumentárním cyklem – „Rytíři“)

    Heinrich Thangeln je svobodný sedlák, který kolem roku 951 kácí dřevo pro svou tvrz, aby měla dostatek paliva na zimu. Najednou se objevuje jezdec a sděluje mu, že ho jeho král Ota (pozdější císař) povolává do zbraně. Heinrich dostává necelý týden na to, aby se dostal k Ausburgu, což je přes 400 km daleká cesta. Dnes byste ji ujeli za necelé 4 hodiny, ale tehdy neexistovaly dálnice ani jste neměli auto. Heinrich svolává rychle všechny sedláky, kováře a vůbec každého, kdo je schopen sedět na koni a udržet meč, a vydává se rychle na cestu. První „rytíři“ tak byli „jen“ muži na koních s kopími a meči. Zatím to nebyli žádní šlechtici, ale obyčejní vojáci. Tou dobou na německou říši (pozdější svatou říši římskou) podnikají útoky urputní nájezdníci z východu, zejména pak z Uher (dnešní Maďarsko). Heinrichovo vojsko jelo dnem i nocí a dorazilo včas na Lechské pole. 10. srpna 955 se rozpoutala bitva. Výhoda útočníků z východu byla hlavně v lučištnících na koních, kteří bojovali systémem udeř – ustup. Tj. přijeli na dostřel k nepříteli, zasypali ho šípy a zase se stáhli. Tato mobilita byla pro rytíře na koních chráněných v lepším případě drátěnou košilí často smrtící. Musíme si také uvědomit, že drátěnou košili si mohli dovolit ti nejbohatší z nejbohatších!
    Co měli tedy na sobě ostatní?

    Ota I. přesto dokázal se svými muži tuto bitvu vyhrát. Jedním z přeživších byl i Heinrich. Prostý rolník a sedlák byl odměněn tím, že mohl nosit meč ve službách krále (tj. i mimo bojiště). Byl mu předán meč a Thangeln musel složit přísahu a nastavit záda. Pán ho udeřil do zad. To byla poslední rána, kterou musel strpět. Později se z tohoto aktu vyvinulo poklepání mečem na ramena. Zde už můžeme vidět náznaky budoucího šlechtického stavu. Nicméně rytířská hodnost neexistovala ještě další století. Heinrich tak dál většinu času trávil jako prostý sedlák.

    Věděli jste, že…
    první turnaje byly spíše malé bitvy? Nešlo zde jen o čest, ale i o zbroj a zajatce. Některé turnaje se počtem rovnaly opravdovým bitvám. Zajatec pak musel být vykoupen.

    Výstroj a výzbroj
    Vezmeme-li bohatého jezdce na koni, měl tedy koně, drátěnou košili, přilbu, kopí a meč. Příklad můžete vidět na úvodní fotografii úplně vlevo.

    Roku 1288 několik lodí převáží na své palubě podivný náklad. Míří do Jeruzaléma a na své palubě mají rytíře… a koně! Jedna loď uvezla přibližně 40 rytířů a až stovku koní. Lodě byly vybaveny padacím můstkem, kudy mohli koně vyběhnout (něco jako dnešní moderní trajekty). Papež Urban neustále svolával různé rytíře k novým a novým nájezdům na Jeruzalém. Boje o město byly dost brutální a žádaly se neustále nové životy. Papež Urban proto vymyslel koncept, že každému, kdo se křížové výpravy zúčastní, budou odpuštěny všechny hříchy. Když muž odjel, mohla hradní paní zůstat bez manžela i několik let. Začíná tak vznikat koncept dvorské lásky. Lásky bez tělesných pokušení. Lásky plné něhy, básní a písní. Postavení žen nebylo snadné. Dáma nesměla být zneuctěna a jejich hlavním úkolem bylo přivést na svět potomky a ideálně i následníka rodu, tedy syna. Nicméně koncept dvorské lásky začíná tyto zkostnatělé přežitky pomalu bořit a do vztahů se vrací něha, náklonost, vášeň a souznění.

    Nejznámějším rytířem tohoto věku nebyl nikdo jiný než český král Jan Lucemburský. Byl to vynikající bojovník. Na jeho praporu prý bylo vyšito heslo: „Ich dien!“ („Sloužím!“). Byl velmi žádaný i jako rádce a rozhodčí při ordálech.
    Co to ale ty ordálie byly?

    Ale zpátky k Janovi. Ten se českým králem stal díky sňatku s Eliškou Přemyslovnou a jistě budete znát jejich syna Václava – pozdějšího Karla IV. Osudnou se mu stala bitva u Kresčaku, kde bojoval jako již úplně slepý. Zřejmě chtěl padnout jako bojovník. Prý když slyšel, že Francie (na jejíž straně bojoval) prohrává proti dlouhým lukům anglické armády, vyrazil slepý vpřed a volal „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“. V této bitvě byla poprvé taky použita děla. Neměla moc veliký smrtící účinek, ale dokázala vnést strach mezi koně i protivníka. Způsoby, kterými rytíři vedli válku, začínaly tak být zastaralé. Král Eduart prý měl ponést toto: „Zde padl výkvět evropského rytířstva, ale nejodvážnější byl Jan.“.

    Jak jsem již psal. Děla začala překreslovat nejen tváře bojišť, ale bohužel i lidské životy. Götz von Berlichingen bojuje ve válce o landshutské dědictví v roce 1504. Najednou přiletí dělová koule a utrhne mu ruku až po loket. S tím, že mu chybí část paže se, ale tento šlechtic nehodlal smířit. A tak si nechal zhotovit u kováře poměrně funkční protézu. Jedná se o první nám znímou (dodnes plně zachovalou) funkční protézu, která dokázala udržet uzdu a nebo lehčí předmět. Dodnes si tuto protézu můžete prohlédnout v muzeu kláštera Schöntal.

    https://mapy.cz/s/puranakeko

    Věděli jste, že…
    Jan Lucemburský nikdy nedosáhl toho, stát se římským císařem? To dokázal až jeho syn Václav, kterého známe spíše jako Karla IV.

    Výstroj a výzbroj
    Vezmeme-li bohatého jezdce na koni, měl tedy koně, drátěnou košili, přilbu, kopí a meč. K tomu byl přehozen vrkoč (lněná vesta), která začínala plnit úlohu jakási uniformy. Později se začalo vyžívat celoplátové brnění, jaké znáte z hradů a zámků. Příklad můžete vidět na úvodní fotografii uprostřed.

    Císař Maxmilián I. (1459 – 1519) si začíná uvědomovat, že staré pořádky musí být zmodernizovány, a tak reformuje právní systémy. Byl to moderní muž, nicméně měl velmi rád odkaz rytířství a turnaje. Ty se začínaly stávat spíše sportem než válkou a získávaly podobu, v jaké je známe dnes.

    Když došlo ke vzpouře sedláků, na jejichž straně stál například i Götz von Berlichingen, nechal je Maxmilian rozstřílet děly. Započala éra střelného prachu. Maxmilian se zasloužil o vývoj dělostřelectva. Rytířům začínal zvonit umíráček. Posledním hřebíkem do rakve byl Maxmilianův nápad na oddíl tzv. Landsknechtů. Lehké pěchoty s dlouhými píkami, kopími a halaprnami. Proti tomu neměli těžcí rytíři šanci. Podobnou revoluci v Českých zemích způsobilo husitství. Rytíři tak ztratili moc i postavení. Válka se začínala měnit v takovou, jako ji známe například z bitvy na Bílé hoře.
    Věděli byste, která armáda dodnes používá halapartnu?

    Celoplátové brnění, © Ian LaSpina

    Věděli jste, že…
    Děla byla, zejména v počátcích, velmi nebezpečná! Proto první tři výstřely musel podle pravidel provést zhotovitel, aby se nezranil šlechtic, který si dělo objednal.

    Výstroj a výzbroj
    Vezmeme-li bohatého jezdce na koni, měl tedy koně, zdobené, plátové brnění, meč a kopí, popř. dřevec (viz úvodní fotka úplně vpravo).

    Rytíři patřili maximálně na turnaje. Jejich ozdobná, ornamentální, nablýskaná a velmi drahá brnění si můžete například prohlédnout v muzeu Drážďanského hradozámku.

    https://mapy.cz/s/majelugule

    A teď zjistíme, co víte o rytířích vy. Pravidla: žádný google, žádná encyklopedie. Maximum za každou otázku jsou 3 body.

    1. Bojovali v božích soudech i ženy?


    2. Každý rytíř bydlel na hradě.


    3. Byli koně při slavnostech ozdobeni?


    4. K čemu sloužila „čebraka“?


    5. K čemu rytíř potřeboval „hrušku“?


    6. Co to byl „šišák“?


    7. Co byl „vraní zobák“?


    8. Která zbraň si v českých zemích vysloužila označeni „probíječ brnění“.


    9. Kde byste hledali „klenot“?


    10. Který z následujících rytířských řádů neexistoval?



    Právě jsi byl/a zabit/a v souboji. Musíš více trénovat!

    Bojoval/a jsi čestně, jako odměnu dostáváš věnec, nicméně na první místo to nestačilo.

    Výborně! Císař se rozhodl tě dnes pasovat na rytíře!

    Vyhodnotit

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 2. srpna ve 20:08.
    Anež v něm napsala:

    zajímavý článek, dobře napsaný. Kvíz jsem nedělala protože bych stejně většinu tipovala, ale jinak 5 tlapek