Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Příběhy divných vlků

    vydáno  •  Zvířata · Pohádky

    Color, Thunder, Blawhi a další divní vlci prožívají různé chvilky. Nudné, hnusné, ale i zábavné a dobré! Jen neví, že to co řekli nebo udělali, někdo píše.

    V lese s vlky, © AnimalAxolotlMiky

    „Aaaaaa!“ zívl si Thunder. Najednou ale uslyšel ječení. Patřilo vlčici, která se jmenovala Color. Reakcí na to se otočil a utíkal, jak nejlépe uměl. Color padala dolů, jako kdyby ji na zem poslal Bůh. Nakonec stejně spadla na Thundera.

    „Přestaneš?“ zeptal se otráveně Thunder. Vzápětí tam přiběhl Cross a Night Charlie a Color odlepili od Thundera. Thunder se v tu chvíli jen mračil, zatímco Color se smála.

    Night Charlie se usmál a řekl: „To už je potřetí,“ a při odchodu dodal: „Hlavně že to nikdo z vás nebere vážně. :-|
    „Hehe... vlastně jsem vám chtěla říct novinku,“ zaštěkla Color, načež rovnou odešel i Cross. Thunder se na ni zvědavě, ale i přitom znuděně podíval. Color se nadechla a to co vykřikla, bylo potom slyšet všude okolo: „JEDEME NA TÁBOR!!!!!!“

    Thunder vypadal, jako by si v duchu říkal: „Doufám, že to mé bubínky zvládnou.“ Pak se Color otočila směrem k lesu, z kterého ptáci splašeně vylétli hrůzou.

    „Ano,“ řekl Blawhi, čímž potvrdil rozhlásanou novinku.

    „A v kolik hodin tam máme jet?“ zeptal se Thunder. Blawhi se zamyslel: „Vlastně za jednu hodinu. Dostal jsem nějaký papír, kde se píše, že potřebujeme vlastní stany.“

    „Ale to máme, takže to nemusíme řešit,“ pochlubila se Color. Blawhi odpověděl: „Máme, ale musíme si je vzít.“

    O chvilku později

    „Mám!“ přihlásil se vlk Juice a dal před sebe zelený stan. Color si nesla s sebou stejně zelený stan, akorát měl na sobě i žlutý kruh.

    Potom už měli všichni své stany připravené na cestu. Blawhi se ale ještě zeptal: „Máte ty stany podepsané, kdyby něco, že jo?“ Všichni mu na to řekli ano a Blawhi nakonec zavelel: „Tak jdeme.“

    Už někde uprostřed lesa

    „Ahoj, moje jméno je Vixen! Budu váš průvodce,“ představil se hnědobílý vlk a hned potom se znovu nadechl a pokračoval: „Prosím, rozdělejte si stany.“ Thunder se snažil najít místo pro svůj stan, kde by byl co nejdál od Color, ale jakmile ho složil, Color si svůj stan musela okamžitě postavit vedle něho.

    Night Charlie pošeptal Juice do ucha: „Vypadá jak Killer, ale víc sympatický a není až tak šíleně aktivní.“

    „Souhlas,“ odvětil Juice a dodělal poslední krok k postavení stanu.

    Night Charlie se otočil na Vixena, který už asi chtěl zase něco říct. Dodělal svůj stan a šel si s ostatními sednout a poslechnout, co chce říct.

    „TAK- Ehm... Vy už tu jste? No, takže... když už máme stany, tak se všichni seznámíme!“ prohlásil před všemi Vixen a hned následoval: „Kdo je třeba tenhle!“ ukázal prstem na Juice. Ten se tolik bál, až nakonec ze sebe vykoktal: „J-J-J-J-Juice...“ Vixen potom ukázal prstem na nějakého jiného vlka.

    „Já jsem Mech,“ řekl jeden zelený vlk s černým obojkem.

    A takhle to pokračovalo dál a dál. Byla tam i druhá vlčice jménem Alex. Byla taková světle růžová s nádherným duhovým náramkem a měla modré a žluté oči.

    „Super, můžete si dát svačinu,“ usmál se Vixen. Zašel do svého stanu, kde měl rohlíky a dvě den stará másla. Potom všichni dostali nože, aby si měli čím namazat rohlíky. Thunder otevřel máslo a všichni si okamžitě začali nabírat máslo na nůž.

    Jakmile měli namazáno, na rohlících si smlsli a koukali na Vixena, který jedl chléb s máslem. Když snědl poslední kus, pokračoval: „A teď mám pro vás něco zajímavého! Půjdeme se podívat k řece, abyste si tam popovídali.“

    Všichni se postavili a šli za Vixenem. Ten je dovedl k řece. Alex okamžitě šla ke Color. „Ahoj!“ pozdravila Alex Color a ta se k ní otočila. „Jééj, ahoj.“

    Juice se zapojil k Night Charliemu a Blawhi. Juice se jich otázal: „Půjdeme něco dělat?“ Blawhi se hlavou otočil k vodě a potom se podíval na mech. Zareagoval: „Myslím, že bychom mohli třeba posbírat nějaký mech okolo.“ Night Charlie si po těch slovech znovu vzpomněl na zeleného vlka se jménem „Mech“.

    „Tak já to prozkoumám tam,“ dobrovolně se přihlásil Charlie a vydal se ke dvěma stromům a k hromadě kamenů u řeky.

    Blawhi chtěl zase něco říct, ale přerušil ho Thunder: „A kde je Grey? Proč nešla?“ smutně se ptal. Blawhi mu prozradil důvod: „Grey marodí, je nemocná. Alder a její rodiče se musí o ni postarat.“ „Aha,“ odpověděl Thunder. Pak se otočil a šel.

    „Já půjdu ke kamenům blízko řeky,“ rozhodl Blawhi. Juice kývl hlavou a zabručel: „Dobře, tak já půjdu sem k tomu velkému stromu s jedním velkým kamenem.“

    Night Charlie už měl v pacce 2 mechy a vzal ještě jeden z kamene. Juice mezitím stihl sebrat jen jeden kousek mechu, ale po chvilce už měl rovnou dva. Blawhi nasbíral 2 a ještě na jeden narazil cestou zpátky. Juice vzal ještě jeden.

    Právě je noc, ano

    Všichni usedli k ohni a Vixen začal povídat: „Takže. Je večer a chtěl bych, abychom si tu vytvořili strašidelnou chvilku. Budeme si povídat strašidelné příběhy.“
    „Chci, aby příběhy řekli... Mech, Thunder a Color! Mechu, můžeš začít.“ Mech se nadechl a začal povídat: „Super, už jsem si ho vymýšlel doma. Příběh se jmenuje AHOJ.“

    Pokračoval: „Začalo to tím, že se tři vlci vydali na tábor. Vlčice a dva vlci si vyprávěli příběhy a hlavně ty strašidelné. Najednou, když už chtěli jít spát, uslyšeli někoho říct slovo AHOJ. Všichni tři se vylekali. Věděli, že tohle nemohl být sen, ale potom se nic nedělo. Tak šli spát a ráno se probudili. Zjistilo se, že vlčice chytla smrtelný vir a umřela. Další den se ten druhý vlk otrávil jídlem a ten poslední byl zabit tmavě modrým vlkem s rubínovýma očima, který řekl to samý AHOJ jako ten první večer.“
    Všichni se zachvěli a Thunderovi přešel mráz po zádech.

    „Tak a teď ty, Thundere!“ pobídnul Vixen Thundera k vyprávění. Thunder se zamyslel a pak pověděl název svého příběhu: „Tenhle příběh se jmenuje Stínová liška.“

    „Vlci si šli na procházku a najednou se stalo to, že před nimi ležela nějaká veverka, co vypadala jako zmutovaná. Vlci si ale mysleli, že ji jenom roztrhala nějaká divoká zvěř. Když už byl večer a vlci se vraceli domů stejnou cestou, jako sem přišli, najednou před nimi už nebyla veverka, ale byla tam naopak liška. Byla černá, oči měla bílé a její ocas byl na konci jako stín, který vlál ve větru. Potom všichni zmizeli a nikdo je nikdy už nenašel.“
    Potom se všichni znovu zachvěli... teda až Color, která se smála. Vixen se zamyslel, aby oslovil Color jejím jménem správně, a nakonec jí dal najevo, že může začít vyprávět: „Tak, Color, můžeš.“

    Color okamžitě začala vyprávět: „Takže. Tady to začalo tím, že dvě nugetky jménem Cecílie a Maruška byly doma. Hrály společně Minecraft a povídaly si přes počítače. Najednou ale Maruška uslyšela hrozný hlasitý zvuk a zeptala se Cecílie, co se děje. Ta však neodpověděla. U Marušky se náhle rozletěly dveře, ze kterých vyběhla vlčice a snědla Marušku! Jo a ten příběh se jmenuje Color.“

    Všichni se zasmáli, ale Thunder koukal otráveně a plácl se tlapkou do čela.

    „Tak jo,“ řekl Vixen a dodal: „Měli bychom jít spát.“ Blawhi si zívl a potom i Vixen. Následně všichni usedli do stanů a šli spát.

    Druhý den

    Ptáci si pípali a zpívali na ranní obloze. Thunder se vzbudil a hlasitě zívl. Jeho modrý stan byl zavřený. Jakmile ho Thunder trochu pootevřel, aby se dostal ven, překvapila ho Color, která na něj hlasitě zakřičela, aby ho vylekala. Thunder se taky že lekl.

    Color po své povedené akci odešla od stanu, přičemž se pořád ještě smála a zašla zpátky ke své nové kamarádce Alex, která se taky chichtala. Thunder se jako vždycky zamračil, akorát že zrovna tohle ráno více rozzuřeně.

    Vixen si je k sobě zavolal na snídani a dal jim zase rohlíky s máslem. Všichni dojedli své rohlíky s máslem až na Vixena, který dojedl svůj chléb s máslem. Pak Vixen prohlásil: „Dneska se půjdeme podívat na rozhlednu, abychom se koukli na zvířata okolo,“ a hned se tam vydali.

    Šli po kamenech přes řeku a museli se snažit, aby do ní nespadli. Když překonali řeku, vešli do lesa, kde narazili na zrzavou veverku a dokonce ještě jednu tmavou. Obě si hrály na honěnou a mířily si to na strom.

    Vlci následně prošli posledními stromy k místu, které už zalesněné nebylo. Byla tam rozhledna. Vixen vylezl žebříkem nahoru a potom šla Alex, Mech a Juice. Vixen ale chtěl, aby si výhled užili všichni, a tak přikázal, aby Night Charlie, Blawhi, Thunder a Color si vylezli na rozhlednu taktéž.

    Nahoře normálně viděli, jak tam přišla srnka, akorát potom zmizela zase pryč. Po 30 minutách čekání uviděli divočáka. Ten ale pořád šel někam do lesa. Color po nějaké době usnula a Thunder ji musel vzbudit, protože byl jediný, kdo byl vedle ní, a hlavně kvůli tomu, že je k vidění zajíc, který právě přiběhl (nebo to byl králík?). Color ale zakašlala, což bylo pro něj dostatečným důkazem, že nespí, takže Thunder raději odpádil pryč.

    Vixen zavolal: „Takže bando, jdeme!“ Problém byl ale ten, že Color štípla včela, a tak ji Alex s Mechem museli pomoct přejít přes řeku kameny.

    V táboře se Vixen všemožně snažil ve svém červeno-bílo-černém stanu najít lékarničku. Nakonec ji ale našel. Otevřel ji a vytáhnul z ní kousek šátku. Tím pak Color obvázal packu.

    Večer

    Byl večer a vlci jedli buřty a marshmallowny.

    „Tak jo, chtěl bych, aby nám někdo pověděl o místu, kde se mu líbilo. Chci, aby mi to pověděli Night Charlie, Blawhi, Juice a Alex. Night Charlie, můžeš hned začít,“ řekl Vixen a dal si marshmallow.

    „Dobře. Myslím, že nejlepší to bylo na Pustevnách. Kamarád mi doporučil tam jít a měli tam dobrý jídlo. Musel jsem si ho potom dát ještě dvakrát,“ řekl Charlie.

    „A už můžeš vyprávět ty, Blawhi,“ řekl Vixen, když Charlie dopověděl o svém místě.

    „Byla to rozhledna Slunečná. Byla hodně veliká. Nachází se u Velkých Pavlovic na Moravě. Mají tam dalekohled a prodávají tam plyšáky. Všude okolo byly samé hrozny, z kterých se potom dělá víno.“

    Vixen se potom zeptal: „Co ty, Juice?“

    „Jsou to na sto procent Rybářovy žně, které se nachází v Modré u Velehradu. Doporučuji hrozně všem se tam podívat. Můžete se procházet pod vodou a uvidíte, jak tam ryby plavou. Myslím, že tam bylo i něco s pravěkem, ale to už si nepamatuji,“ dovyprávěl Juice.

    To platí i pro vás! To místo skutečně existuje a je to tam prostě božské. Chci, abyste tomu dali šanci! Můžete si to vygooglit a kouknout se na fotky. Teď už ale pokračujeme.

    „Už můžeš říkat ty, Alex,“ připomněl Vixen.

    Alex spolkla kus buřtu a začala: „Je to Pravčická brána. Je tam krásná příroda, hodně krásná. Musím doporučit.“

    „Super, tak dojezte, abychom mohli jít spát. Zítra je velký den,“ řekl unaveně Vixen.

    Tam doma

    „Super. Jsme zase doma. Kvůli covidu jsme nemohli být na tom táboře tak dlouho,“ usmál se Thunder.

    Blawhi ale okamžitě vykřikl: „Nee! Ona to celé psal/a autor/ka!“
    A jsem v háji. Tak čaute.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 11. ledna v 16:14.
    AnimalAxolotlMiky v něm napsala:

    Díky :-)

    Příspěvek z 9. ledna v 10:37.
    FenečkaEjmi v něm napsala:

    Hezký příběh. ok :-D
    Doufám že bude pokračování. 8-D