Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Příběhy divných vlků a lyžování

    vydáno  •  pohádky · zvířata

    A pokračování našich vlků. Je únor a vlci se vydávají do Lipna, aby si zalyžovali. A bude je navíc čekat nečekané překvapení.

    Vlk, © 0fjd125gk87

    „Kdo to provedl s tím košem?!“ stěžoval si Thunder znechuceně. Koš byl pohozený na zemi. „No tak, kdo?“ Všichni se podezíravě dívali na Color, která se snažila ze své nohy sundat odpad se stejně znechuceným obličejem jako Thunder.
    „Color?“ vyjmenoval její jméno Alder.

    Byl to starý, bílý, skoro šedý vlk. Měl na sobě nějaké zelené znaky a v minulosti ještě býval krásně, čistě bílý. Color se znervózněně usmála. Thunder mrknul a zavrčel: „Pojď si to uklidit. Víme, že jsi to provedla ty.“

    Vypadala znepokojeně a stále si čistila nohu. „Noha počká,“ řekl Cross naštvaně. Křížové zornice měl plné ohně. Přece jen byl rozzuřený jako ostatní přátelé.

    „Ale...,“ vydala ze sebe slabý hlásek Color.
    „Žádné ale! Běž to uklidit. Jak říká Cross. Špinavá noha počká. Když tak budeš muset skákat po jedné,“ vlezl do řeči Bucket a mávl ocasem. Měl stejně bílý kožich jako Cross. Jeho hněv zase nebyl moc vidět kvůli kbelíku, co nosí na hlavě.

    To je taky ten důvod, proč se Bucketovi říká Bucket. Ten kdo to pořád nepochopil, znamená to v překladu z angličtiny kbelík. Teď se to bere jako jméno.

    Color polkla, pokývla a po jedné noze skákala ke koši. Vlci jí uhnuli z cesty a pozorovali ji.

    Konečně byla hotová a Juice jí vedl ke koupelně, aby jí pomohl umýt nohu. Moc se mu nechtělo. Měla tam hodně bordelu. Například džus, který Juice včera pil. Podpíral ji po boku.

    „Budeme si na ni muset dávat velký pozor,“ zašeptala hlasitěji a velitelsky Grey, i když byla nejmladší ze všech. Thunder přikývl, pokrčil rameny zároveň. „Měli bychom se najíst,“ prohlásil potom. Blawhi přimhouřil oči: „Neměli bychom počkat na Color a Juice?“

    Thunder se nadechl a dlouze ho propaloval pohledem. „Color a Juice budou mít snídani později,“ rozhodl nakonec Thunder. „Měli bychom se taky najíst. Přece jim neuškodí, když nepočkáme.“

    Usedli ke stolu a jedli.
    Juice s Color už přišli a jedli.
    Ostatní dávno dojedli svoji snídani. „Ňam, ňam,“ mlaskal Juice a pak se šel napít nového džusu. Nemusíte se divit, že mlaská. Je vlk, ne člověk.

    Uběhl nějak ten čas a vlci se připravovali na cestu do Lipna. Proč? Protože chtěli lyžovat. Byli až z Tábora, což znamenalo, že cesta bude pěkně dlouhá. Takže budeme muset přeskočit nějaké ty věci.

    Měli připraveno a mohli se vydat na cestu.

    O pár hodin později

    Právě přijeli do svého cíle. „Už!“ volal vítězoslavně Juice. Vlezli si nandat lyže a zastavili se u lanovky.

    „Jak to uděláme?“ ptal se NightCharlie.
    „Poslouchejte,“ řekl Thunder a všichni nastražili uši. Domlouvali si celou frontu, kdo půjde s kým na lanovce.

    Thunder se posadil vedle Grey. Grey byla uprostřed, on napravo a Juice nalevo. Už jeli nahoru. Vločky mu dopadaly na srst. Jedna mu spadla na čumák, takže zatřepal hlavou, aby ji ze sebe dostal.

    „Grey, příprav se. Budeme za chvíli na sněhu,“ upozorňoval Juice šedou vlčici Grey. Byli už na sněhu. Přes sníh se táhly čáry od lyží. „Pojedeme?“ Grey se pořád čekat nechtělo. Juice zavrtěl hlavou: „Počkáme na ostatní.“

    Dostali se k nim všichni vlci, místo Aldera. Ten podle svého stáří zůstal doma. Color trochu nemotorně spadla a měla na půlce kožichu hromadu sněhu. „Dobře ti tak,“ zavrčel Thunder, když si vzpomněl na to s tím košem.

    „Tak už?“ zamumlala naštvaně Grey a narovnala se, aby viděla dolů, kde jezdilo milionů dalších zvířat. Byla dost netrpělivá. Blawhi si hluboce povzdychl. „Já s ní půjdu, nebo nám pukne hlava,“ mumlal na své přátele a připojil se k mladé vlčici. „Až řeknu, pojedeme.“

    „Tři... Dva... Jedna...,“ počítal. „Teď!“ zvolala Grey a už se s rychlostí řítila s lyžemi po svahu. „Hele, počkej ty bleško!“ volal Blawhi a přitom se rozjel za ní. „Sám tu jezevčici nezvládne,“ rozesmál se NightCharlie.

    Odrazil se k nim: „Budu mu muset pomoc!“ Zůstali stát mlčky. Vtom se rozhodl Thunder, že pojede taky, aby ujel Color, u které si byl jist, že by se k němu přidala.

    Kolébal se k svahu a už se rozjel. Myslel si, že by se konečně Color zbavil, ale ta to očekávala. Proto se za ním hnala po lyžích. Doháněla ho. Bál se, že ho dohoní a srazí na zem.

    No, naštěstí ho minula a on vítězoslavně v duchu vyl. Cross zíral na to, jak se Color řítí dolů, bez kontroly. Naštvaně se vyšlapala nahoru a stála vedle Bucketa, který ještě nejel. „Pojď,“ přemlouvala ho.

    Bucket se asi styděl za to, že naposledy jel na lyžích v pubertě, a potom už nikdy znovu nelyžoval, ale pokoušel třeba něco postavit. Jako například jeho Robohad. Thunder je jediný, komu se jeho vynález nelíbí, a je to proto, že nemá rád hady.

    „Nemůžu,“ stěžoval si vystrašeně Bucket, „vidíš to?“ Color si rychle tiše odfrkla. „Nejsem v tom dobrý, už jsem vám to říkal,“ dodal potom. Zaryla jednu z hůlek pevně do sněhu. „Pojď, naučím tě to.“

    Bucket kývl hlavou na a sledoval ji, kam půjdou. Zastavili se na jiném místě. „Když uděláš tohle, jedeš, a když tohle... Tak brzdíš,“ vysvětlila mu. „Takže, takhle?“ ptal se Bucket a při tom zabrzdil.

    „Ano, super!“ chválila Color. „Je toho ale víc se naučit.“ Thunder se setkal vedle Crosse. Byli tak blízko, až se srazili.
    „Promiň!“ omlouval se Thunder a slezl z něj. Cross se zvedl a okamžitě ze sebe oklepal sníh: „V pohodě.“

    Thunder teda kývl, rozloučil se s ním a sjížděl ze svahu jinam. Z dálky šlo vidět, jak Blawhi doháněl Grey. A NightCharlie doháněl oba dva.

    Všichni se dostali už dolů. „Tak se najíme?“ ptala se udýchaně Grey. „Mám hlad a asi bych se i napila.“ „No jasně, že jo,“ odpověděla Color, která vypadala úplně stejně udýchaně.

    „Jdem,“ rozhodl Thunder. Při cestě k restauraci lapal po dechu. Blížili se dovnitř. „Já jdu!“ křikla nedočkavě Grey. Asi nasbírala při pomalém tempu hodně energie. A tu ji bleskově chytil NightCharlie za tlapu a přitáhl zpátky.

    „Už ne,“ napomenul ji, „cítím se, jako kdybych byl jeden z těch nejvíce unavených.“ Color si hluboce odfrkla a říkala: „To jsi musel vidět, jaké to bylo těžké učit Bu-.“ Odmlčela se, když jí propaloval Bucket pohledem.
    „Tak promiň,“ zašeptala chraptivě.

    Thunder vstupoval dovnitř jako první, po boku s Color, a za nimi ostatní.

    Po té době už jedl u stolu s Color vedle, a před nimi Cross a Bucket. Color si vzala kapesník a vysmrkala se. „Když jedu víc a víc dlouho, tak si připadám, jako by mi byla větší zima,“ řekla jim.

    „Nejsi jediná,“ souhlasil Bucket. „No, já taky mám kožich plný sněhu,“ souhlasil Cross. „Někdy kožich nestačí.“ Thunder spolkl sousto polévky a přikývl.

    Color mrkla na Thundera. „Nemysli si, že to s tebou vzdám,“ špitla mu do ucha. Přitom se podívala na Bucketa. „Příště se s Bucketem párat nebudu.“

    Bucket jí podezíravě projížděl pohledem, ale jako kdyby to teď bylo vlčici úplně ukradené. „No. Dobře. Ale až budeme doma, tak budeš mít smůlu. Půjdu totiž s NightCharliem a Blawhiem nakupovat,“ pověděl Thunder Color s úsměvem.

    Cross zamrkal a zavrtěl ocasem. „No, tak mám dojedeno,“ usmál se. „To je super,“ řekl Thunder. „Já už jenom naberu pár soust.“ „Pro mě je to těžší!“ křikl najednou Backet, který si packou zakrýval obličej při jedení.
    Vedle sebe měl svůj kyblík s namalovaným obličejem černou fixou.

    „Proč si vždy zakrýváš obličej kyblíkem?“ optal se Cross a plácl se na čelo. Na Bucketovi šlo vidět, že je zamračený. „Protože to nechci ukazovat!“ štěkl Bucket. Color si povzdychla.

    „Já ti to seberu!“ začala se vysmívat.
    „To ne!“ naklonil hlavu jinam od ní.

    Zasmála se. „Dělám si jen srandu!“ Bucket se zamračil. „To ti děkuji, Color. To vážně.“

    „Neměla jsem s tím problém,“ žertovala a narovnala se. Bucket vypadal podle obočí ještě víc zamračený. „Proč tihle dva vlci vypadají jako BirdTree a Scarf?“ nahodil Cross a ukázal na párek dvou vlků. Byli to milenci. BirdTree je trojbarevná vlčice s modrým obojkem a Scarf byl hnědo-světly vlk, s bílou tlamou a s dalšími místy a s červeným šátkem na krku.

    „Co tu dělají?“ zajímal se Bucket. „Co asi,“ vyjela po něm Color. „Ahoj!“ mávala jim. Oba si toho všimli a žasli údivem. Scarf zamával.

    Všichni dojedli. Povídali si po cestě, až najednou jim BirdTree oznámila: „Budeme muset. Mějte se!“ Všichni se s ní taky rozloučili. A taky se Scarfem.

    Nasedli do auta a jeli domů. To bylo ale překvapení!

    Doma

    „Zase v teple, hurá!“ vyla Color radostně. Elder zastříhal ušima. „Tak co jste dělali?“ zeptal se a přivítal je. „Lyžovali. Jak jinak?“ usmála se Grey, až jí šly vidět tesáky.

    „Cítím něco podezřelého...“ namítl NightCharlie a všude větřil ve větru. „Hmmm....“ přidal se k čichání Thunder. „To je- autor/ka!“ křikl Thunder zároveň stejně rychle nastejno jako NightCharlie.

    Proč já?

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!