Otevřela jsem dveře a nadechla jsem se. Konečně jsem na gymplu, o kterém jsem snila od první třídy. Do hlavy se mi nahrnulo několik otázek: „Jaká bude nová třída? Jací budou učitelé? Rozhodla jsem se dobře?“ Pak najednou uslyším známý hlas. Šla jsem se podívat do šatny a uviděla jsem svou nejlepší kamarádku Markétku. Všechny otázky můj mozek okamžitě opustily. Spolu jsme šly najít třídu.
Škola byla větší než jsem čekala. Všichni spolužáci vypadali sympaticky. Do třídy poté přišel učitel, který nám celou školu ukázal, vše nám vysvětlil. Příští den jsme odjeli na adapťák. Byly to jedny z nejlepších dnů v mém životě. Druhý den už jsem znala většinu jmen. S holkama jsem si moc rozuměla. Kluci taky nebyli špatní. Byla to změna k lepšímu. Zbytek těch úvodních dnů bych asi přeskočila na „normální“ školní dny.
Den po návratu z adapťáku, jsme se začali učit. Všichni učitelé byli příjemní, až na pár výjimek (přísní učitelé jsou ale všude). Čekala jsem kdy přijde to peklo, o kterém všichni mluvili. Dnes je 11. října a učitelé jsou pořád hodní.
Všem lidem bych doporučila, aby nevěřili jen těm „špatným“ věcem. Neříkám, že u nás nejsou žádné mínusy, ale jde pouze o to, jestli se člověk soustředí na ty pozitivní nebo negativní věci.