Alíkovina

Pro mě je borec

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Starý pán, který recituje jako ďas.

Foto k článku Pro mě je borec, © Alík

Jednou jsem jela do Svitav jako fotografka. Kamarád totiž postoupil z prvního recitačního kola do druhého a to bylo právě ve Svitavách.

Svitavy jsou místo, které bylo vypáleno jako například Lidice. Proto to bylo velmi smutné setkání. Právě se tam měli sejít váleční veteráni. Mezi nimi byl i veterán, který recitoval. Bylo mu 97 let, ano, slyšíte dobře: 97.

Přednesl text, který si pamatoval od dětství. To já si nepamatuji ani to, co jsem měla k obědu. Natož celou básničku a to je mi 12 let.

Jen chci říct, že mě překvapil a proto chci nakonec říct cosi jako moudro: „Každý člověk může překvapit, jen ho musíte vyslechnout. A na věku vůbec nezáleží.“

Autor:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (7)

Příspěvek z 28. února 2017 v 17:56.
Adéla192 v něm napsala:

Trošku od věci

Vím že je to od věci, ale tyhle věci si lidé často pamatují, protože je k nim něco váže (vzpomínka, city, trauma, nějaká zajímavá příhoda...) Já si takto pamatuji když mi otec napsal smsku. Ještě teď si pamatuji co v ní bylo a co jsem odpověděla.

Příspěvek z 21. února 2017 v 18:07.
fyrefli v něm napsala:

aha

Příspěvek z 20. února 2017 v 17:55.
dennisvet v něm napsala:

Nelže, ptala jsem se jí :)