Někdo si může myslet, že je psaní jen zábava, již každý zvládne malíčkem na levé zadní. A ten někdo se plete. Na spisovatele (teď mluvím o začínajících) čekají mnohá úskalí, přes která se bude muset přebrodit, než vůbec něco napíše. Tak co, ztotožníte se s některými těmito problémy?

Originalita

Člověk se hrozně snaží, píše jako o závod, až se mu kouří z prstů na klávesnici, případně od pera. Usmívá se od ucha k uchu, jak mu to jde hezky od ruky. Jenže pak najednou zjistí, že jeho práce přijde s velkou pravděpodobností vniveč, protože mu to začalo připomínat nějaké dílo, které kdysi četl, ale úplně na něj zapomněl.

Kreativec, jenž se bude snažit svůj výtvor prosadit, si začne zoufat, že mu to nikde nikdo nevezme a že to vypadá jako fanfikce (dílo, které vychází z již existujícího díla) na dívčím blogu. A to je právě ta potíž. Hýřit originalitou je v dnešní době těžké, zvlášť pokud jde o rozsáhlejší dílo.

Chyby

Tvůrčí písař piluje svůj pravopis a gramatiku, jak jen to jde. Snaží se své texty udržovat upravené, třebaže píše jen do skupiny přátel na sociálních sítích. Stydí se, jakmile narazí na slovo, jehož pravopis je mu záhadou. Má-li problém s umístěním interpunkce, ztrácí trpělivost, až mu nabíhají žíly na čele. Několikrát hodnotí, zda začal odstavec na správném místě. Může taky opravovat lidi ve svém okolí, vysloví-li z legrace nějaký patvar nebo zkomoleninu, za což ho jiní mohou považovat za suchara.

Neobjektivnost

Jako začínající spisovatelé jste stále na pochybách. Je to dobré? Není to dobré? Mám to zkusit přepsat nebo to ujde? Bude se to lidem líbit? Má to rezervy. Nemůžu najít to, co mi tam nesedí!

Člověk na své dílo nemůže pohlížet se stoprocentní upřímností. Je lepší být k sobě skeptický, než potom zjistit, že celou dobu mrháte časem vytvářením zcela jistého braku (podřadné literatury, odpadu). A proto je prospěšný tzv. beta reading. To znamená, že dáte někomu nestrannému svůj rukopis přečíst. Nesmí vám ani závidět, ani k vám chovat přehnané sympatie, prostě na váš výtvor hledět jako na kterýkoli jiný text. No jo, jenže komu? Takového člověka někteří musejí pohledat.

Paranoia

Tím nemyslím, že má tento druh umělců bludy nebo něco takového. Spíš jsou přehnaně opatrní na své dílo, až vás to někdy odstraší.

Někteří jeví sklony k podezíravosti ke svému beta readrovi, nebo třeba k lidem, které nemají rádi, že by na kvalitní autorské dílo mohli dostat zálusk. Baží po úspěchu a nechtějí, aby jim někdo jejich nápad vyfouknul.

Tuším, že ještě častěji se stává, že si písaříci dělají velkou spoustu záloh svého díla, pokud jde o něco delšího. Mít jednu poslední zálohu v počítači a své dílo na flashce, to je v pořádku, nesmí se však stát, aby se člověk ve všech těch zálohách ve strachu o své dílo ztrácel.

S těmi pojistkami svého rukopisu je spojeno i několikeré ukládání v programu. To dělám i já, že na ikonku „uložit“ zmáčknu nejméně třikrát, a potom teprve dokument zavřu. Jistota je přece jistota.

Technika

Počítačové programy i počítač sám mohou někdy zrazovat. Odtud také pramení strach o svoje dílko.

Může se stát, že si notebook dupne a spustí aktualizaci, když to nejméně čekáte. To pak jen sedíte u pracovního stolu jako uzlíček nervů a zíráte do modré obrazovky s točícím se kolečkem. Copak se stane s vaším dokumentem, až se ta mrcha elektronická vyspinká? Nebo k čemu se vrátíte, když se váš počítač při psaní přehřál a vypnul?

Ještě horší je to pak s programy. Jednou se mi stala taková věc; jala jsem se psát nějaké své hokusy pokusy, po jedné straně mě přešla tvůrčí nálada, a tak jsem to uložila a zavřela. Jenomže jak jsem se podívala druhý den do toho samého dokumentu, místo písmen tam byla snůška interpunkcí a různých pomatených znaků. Byla to jen nějaká záležitost s formátem, kterou se mi i přes mé nezaujetí v informatice podařilo vyřešit. Avšak i potom program zlobil, a tudíž jsem ho nakonec vyměnila za jiný.

Nálada

Tak jako nemáte náladu jít mýt nádobí nebo psát úkoly, někdy se vám ani do psaní nechce. Může to být nedostatkem nápadů, neschopností si v daném momentu vybavit ta správná slova, psychickou i fyzickou únavou nebo prostě nechutí do dané činnosti.

A pokud vás tyto potíže pronásledují dlouhodobě, pomalu ale jistě vás obklíčí banda výčitek, zvlášť vidíte-li ten konkrétní dokument na ploše počítače, zatímco surfujete na Alíku, nebo vás straší ten sešit v šuplíku, jak se smutně kouká, protože být popsaný nedokončeným příběhem je horší, než když zeje prázdnotou.

Pak je těžké zhodnotit, jestli se do toho pustit, nebo si počkat na chvíli, až vás zase jednou políbí múza.

Detaily

Detaily a unikátně popsané situace text obohacují, nicméně pokud těch drobností do své povídky nebo knihy nasázíme přebytek, udělá to víc škody než užitku. Zamotáme-li se do nich, můžeme zapomenout, jaké měla ta a ta postava vlasy, co s sebou měla, než se dopravila na nějaké místo, nebo se v textu zkrátka musíme vracet, abychom si vzpomněli, o čem jsme mluvili, než jsme začali kýčovitě popisovat nějaký předmět nebo příhodu. Nestává se to, ale stejně dbejte na přiměřené užití detailních popisů, ať z toho nevznikne nudná a šíleně zamotaná patlanina.

To si musím zapsat!

Jo, jo, inspirovat se běžným životem, to je fajn a někdy dokonce vhodné. Když se nic zajímavého neděje, musíte si příhody vymýšlet. To je také zábava. A jindy se toho děje tolik, že nevíte, co se vám do příběhu všechno vejde. Buď půlku nápadů zapomenete, nebo pořád běháte k archu papíru a sázíte tam své návrhy. Možná ani nedokážete myslet na nic jiného, než co vše napíšete, až zase hupsnete k tomu notebooku. A to, jak asi tušíte, není moc zdravé.

Pojem o čase

S myšlenkami beroucími roha k psaní se pojí také to, že jak se s těmi nápady usadíte k počítači nebo zápisníku a vrhnete se do kreativní činnosti, nemůžete se od toho odtrhnout.

Začnete psát v osm večer, uběhne vám zdánlivých dvacet minut, a jakmile hodíte oko na hodiny, malá ručička už laškuje s jedenáctkou. Marně se snažíte pobrat, jakým kouzlem se vašemu koníčku podařilo schramstnout tři hodiny drahocenného času. S kruhy pod očima sebou plácnete do postele. A o čem se vám zdá? O vaší povídce, románu nebo básni, samozřejmě.

Medvídek, co by už měl jít spát , © DanFa

Závěrem

Abych vás ovšem od tvůrčího psaní neodradila, prozradím vám, že je to i přes všechny překážky – na něž ostatně narazíme v každém oboru – vskutku krásná záliba. Je jen a jen na vás, co za dobrodružství potká hrdinu vaší povídky, jaká půvabná slova užijete k ozvláštnění své básně či jaké poučení vyplyne z vašeho příběhu.

Takových lidí není moc, avšak někteří, jež vytrvají ve své cestě spisovatele, sklidí za svou snahu sladké ovoce v podobě obdivu ostatních. A za každý malý úspěch můžete být na sebe hrdí.

Potýkáte se někdy s těmito problémy? Jak se s nimi vypořádáváte? Zapomněla jsem na některé? Neváhejte napsat své zážitky spojené se psaním do diskuze.

Pro Alíkoviny, Qetuo.