Alkohol provází českou společnost po generace a postupně se stal součástí mnoha zvyků, tradic i společenských situací. Objevuje se při oslavách, setkáních, kulturních akcích, ale také v běžném životě. Jeho přítomnost je pro mnoho lidí natolik samozřejmá, že ji často ani nevnímají. Zároveň ale nejde jen o součást společenského života. Alkohol ovlivňuje zdraví, chování i vztahy mezi lidmi a jeho užívání může mít velmi rozdílné důsledky. Přesto se na něj v českém prostředí často díváme jinak než na jiné návykové látky.

Proč jsme na světové špičce?

Když se řekne alkohol, většina lidí si možná představí pivo, víno nebo láhev na stole při oslavě. V České republice jej potkáváme skoro všude. V hospodách, restauracích, obchodech, na festivalech, svatbách, narozeninách, oslavách, ale také v reklamách, filmech nebo na sociálních sítích. Právě proto může být těžké si uvědomit, že alkohol není obyčejný nápoj. Obsahuje ethanol, tedy látku, která působí na mozek, mění naše chování a při pravidelné nebo nadměrné konzumaci může vést k závislosti.

Česká republika dlouhodobě patří mezi země s velmi vysokou spotřebou alkoholu. Přesné pořadí se mění podle způsobu měření a rok od roku se liší. Přesto se Česká republika pravidelně řadí mezi evropské země, kde se alkoholu vypije opravdu hodně. A právě Evropa je podle Světové zdravotnické organizace světadílem s jeho nejvyšší spotřebou.

V průzkumu v České republice 15 % šestnáctiletých uvedlo opakované pití 5 a více sklenic při jedné příležitosti. 84 % šestnáctiletých podle jedné studie uvedlo zkušenost s alkoholem. To však ještě neznamená, že každé české dítě je konzumentem alkoholu a rozhodně neplatí, že každý už tento nápoj ochutnal. Důležité je, že první zkušenost může přijít překvapivě brzy, neboť je rozšířenost alkoholu mezi lidmi opravdu veliká.

Pozitivní je alespoň fakt, že se situace v některých ohledech zlepšuje. Mladí lidé dnes například v dlouhodobém porovnání pijí méně než před lety. Některé rizikové způsoby pití ale stále zůstávají problémem. Není pravda, že všichni mladí lidé pijí – alkohol je však v našem okolí natolik běžný, že to tak někdy může vypadat. Problém ale není jen v tom, kolik ho vypijeme, důležité je také to, jak moc jsme si na jeho přítomnost zvykli.

Alkohol jako součást běžného života

Zkuste si představit obyčejnou českou oslavu. Někdo má narozeniny → připíjí se. Svatba → připíjí se. Silvestr → připíjí se. Někdo dostane novou práci → „To musíme oslavit!“ Někdo vyhraje zápas? → „Dáme si něco na oslavu!“ Má někdo špatný den? → „Tak to pojďme zapít.“

Alkohol může doprovázet pocity jako jsou radost, smutek, vítězství či stres, ale i třeba obyčejná setkání s přáteli. Je vlastně zvláštní, že jednu látku používáme jako symbol tolika různých nálad. Typickým příkladem je přípitek. Zvedneme skleničku a řekneme: „Na zdraví!“. Alkohol však není pro zdraví prospěšný. Podle WHO souvisí s více než 200 nemocemi a zdravotními problémy.

Samotný přípitek ještě neznamená, že má někdo problém s pitím. Zajímavější je to, jak automaticky jsme si spojili alkohol s určitými okamžiky. Na Moravě je to vidět možná výrazněji než v ostatních částech republiky – hody, vinobraní a různé rodinné oslavy. To vše tam má dlouhou tradici. Kupříkladu hody ale v žádném případě nejsou jen o alkoholu. Jsou především o krojích, hudbě, tanci, zpívání, průvodech, setkávání lidí a tradicích, které se předávají z generace na generaci.

Věta „Na hodech se konzumuje alkohol.“ může být popis zvyku. Věta „Na hodech se pít musí.“ už je něco úplně jiného.

A potom je tu český humor. Určitě už jsi slyšel/a hlášky typu:

• „Rum je řešení.“
• „Do jedné nohy, do druhé.“
• „Ještě jedno a jdeme!“

Často jsou to jen vtípky. Jenže právě humor ukazuje, jak hluboko je pití v české kultuře zakořeněné. Dokážeme si z něj dělat legraci tak často, že nám konzumace alkoholu připadá normální. Přitom však alkohol nemusí být jedinou možností, jak si připít nebo mít něco zajímavého ve sklenici. Existují i třeba nealkoholická piva, domácí limonády nebo nejrůznější nealkoholické nápoje. Bavit se bez alkoholu není trapné ani nudné. Je to prostě jiná možnost.

Ty nepiješ?

Představ si následující dialog: Jsi někde s partou a někdo ti nabídne alkohol.

• A: „Ne, díky.“, odmítáš.
• B: „Ale dej si aspoň jedno.“
• A: „Fakt nechci.“
• B: „Neboj, nic ti nebude.“

Když odmítneš znovu, může přijít věta: „Ty jsi nějaký divný.“ Někdy se do tebe ostatní začnou navážet nebo tě přemlouvat ještě víc. Právě tady se ukazuje, jak silný může být společenský tlak. Člověk, který si něco dá, často nemusí vysvětlovat proč. Člověk, který odmítne, většinou vysvětlovat musí. Nezřídka pak přicházejí věty typu:

• „Proč nepiješ?“
• „Vždyť všichni pijí.“
• „Co je s tebou?“
• „Dej si aspoň jedno.“

Nepít je úplně normální. Není to slabost. Není to nuda. A už vůbec to neznamená, že člověk nemůže zapadnout do kolektivu. U mladých lidí může být tlak ještě silnější. Když někdo slyší větu „Všichni už to zkusili.“, může mít pocit, že pokud alkohol odmítne, nebude do party patřit. Jenže všichni často znamená jen několik lidí, kteří jsou nejvíc slyšet.

První zkušenost může přijít poměrně brzy. Někdy stačí věty jako „Jen ochutnej.“, „Je to jen troška.“ nebo „Ať víš, jaké to je.“ A právě tak může dítě získat pocit, že alkohol je něco, co je v období dospívání úplně běžné. Nemělo by tomu tak ale být. Pití alkoholu není podmínkou k tomu, aby člověk mohl mít kamarády, chodit na oslavy, na hody nebo na party.

Jak odmítnout bez zbytečného vysvětlování?

Nemusíš vymýšlet žádnou složitou výmluvu. Můžeš říct například:

• „Ne, díky, nechci.“
• „Já nepiju.“
• „Mně to nechutná.“
• „Já se bavím i bez toho.“
• „Dej mi radši něco nealko.“

Pokud někdo i přes tvé odmítnutí pokračuje, můžeš jednoduše říct: „Řekl/a jsem ne.“ Nemusíš se hádat. Nemusíš se omlouvat. Nemusíš vymýšlet důvod. „Nechci“ je kompletní odpověď.

Droga, kterou vídáme v reklamách

Slovo droga si většina lidí spojí s něčím zakázaným. Alkohol do této představy často nezapadá. Přitom je to psychoaktivní látka, která působí na mozek a může vést k závislosti. Rozdíl je hlavně v tom, jakým způsobem ji společnost přijala. Pro dospělé je legální, prodává se v běžných obchodech a je součástí společenského života. Proto může působit mnohem méně nebezpečně než jiné návykové látky.

Velkou roli hraje také reklama. V reklamách bývá alkohol často spojován s přátelstvím, smíchem, dovolenou, sportem, úspěchem nebo pohodou. Jen málokdy v ní uvidíš člověka, který se kvůli alkoholu hádá doma nebo lituje svého chování z předchozího večera, kdy byl pod vlivem. Jenže skutečnost může být úplně jiná.

Alkohol však nevidíme pouze v klasických reklamách. Objevuje se ve filmech, seriálech, hudebních videích, příspěvcích na sociálních sítích a internetových vtípcích. Čím častěji něco vidíme, tím méně neobvyklé nám to připadá. Pak vzniká zajímavá otázka: Kdyby alkohol nebyl od dětství všude kolem nás, připadal by nám dnes stejně normální? Je důležité také sdělit, že přestože je prodej alkoholu lidem mladším 18 let zakázán, je pro mladé osoby často velmi snadno dostupný.

Když „jen jedno“ přestane být jen jedno

Přestože alkohol dokáže člověku například zlepšit náladu, má jeho konzumace i velmi stinné stránky. Ovlivňuje mozek a může zhoršit reakce, koordinaci, rozhodování i schopnost správně odhadnout riziko. Proto může člověk pod vlivem udělat něco, co by za normálních okolností neudělal. Někdo je po něm veselý, jiný citlivější a někdo může být podrážděný nebo agresivní.

Neznamená to ale, že alkohol automaticky změní každého člověka. Může způsobit, že člověk mluví bez přemýšlení, přehání nebo si situaci vykládá jinak. Při větším množství se mohou objevit také výpadky paměti. To však není žádná super schopnost. Je to známka toho, že alkohol výrazně ovlivnil mozek. A nejde jen o mozek. Alkohol může poškozovat také játra, srdce a další části těla.

Dlouhodobé pití zvyšuje riziko vzniku řady onemocnění včetně některých druhů rakoviny. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo někdy vypije alkohol, automaticky onemocní. Znamená to, že riziko není nulové a s vyšší konzumací roste.

Alkohol může být také spouštěčem konfliktů. Někteří lidé pijí, když mají problémy. Mohou být smutní, naštvaní, ve stresu nebo řešit problémy doma. Pak si řeknou: „Dám si něco, ať na to chvíli nemyslím.“ Na chvíli se jejich nálada pod vlivem alkoholu může změnit, problém však nezmizí. Navíc může přibýt kocovina, hádky, výčitky nebo další problémy. Může tak vzniknout začarovaný kruh: problém → alkohol → krátká úleva → následky → další problém → další alkohol. U některých lidí se z občasného pití může postupně stát zvyk, bez kterého si nedokážou představit večer, oslavu nebo zvládnutí stresu.

Proč jsme si zvykli alkohol považovat za normální?

Možná je nakonec nejzajímavější právě tato otázka: Proč nám alkohol připadá tak normální? Částečně za to může podle mého názoru rodina. Dítě vidí dospělé připíjet si na oslavách, pít víno k večeři nebo si dát pivo po práci. Samo o sobě to ještě neznamená, že je v rodině něco špatně. Dítě si ale postupně vytváří představu o tom, jak vypadá normální dospělý život. Potom přijdou kamarádi, reklamy, filmy, sociální sítě, tradice a český humor. Z různých stran se opakuje podobná zpráva: alkohol znamená zábavu, oslavu, přátelství a uvolnění. A potom se může stát něco zvláštního: člověk, který pije, nemusí nic vysvětlovat. Člověk, který nepije, ano.

Alkohol se někdy spojuje také s představou mužnosti. „Chlap něco vydrží.“ „Dal několik panáků a pořád stojí.“ Jenže množství alkoholu, které člověk dokáže vypít, v žádném případě není měřítkem odvahy, síly ani mužnosti. Stejně tak není člověk slabý proto, že alkohol odmítne. Odmítnout alkohol neznamená být mimo partu. Někdo si na oslavě dá limonádu, někdo nealkoholické pivo, někdo nealkoholický koktejl a někdo prostě vodu. Všichni se přitom mohou bavit stejně. Důležité je, aby člověk nepil jen proto, že má pocit, že musí.

Česká společnost se navíc postupně mění. U mladých dlouhodobě klesla řada ukazatelů užívání alkoholu, i když některé rizikové formy pití stále představují problém. To je důležité, protože to znamená, že výrok „Všichni pijí!“ není pravda. Nikdo nemusí pít na narozeninách. Nikdo nemusí pít na hodech. Nikdo nemusí pít jen proto, že pijí kamarádi. Nikdo nemusí vypít panáka jen proto, že mu ho někdo podává. A nikdo nemusí vysvětlovat, proč nechce.

Možná bychom měli změnit jednu věc: místo otázky „Proč nepiješ?“ bychom se měli naučit jednoduše přijmout odpověď „nechci“. Alkohol může být součástí nějaké oslavy nebo tradice. Nemá ale být podmínkou k tomu, aby člověk někam patřil. Odmítnutí není slabost. A „nechci“ opravdu nemusí mít žádné další vysvětlení.

Závěr

Alkohol je v Česku hluboce zakořeněný a provází nás oslavami, tradicemi, reklamami i běžným životem. Je natolik běžný, že někdy zapomínáme, že jde o návykovou látku s reálnými zdravotními a společenskými riziky. Ovlivňuje nejen zdraví, ale může stát i za konflikty, problémy ve vztazích nebo tlakem na osoby, které pít nechtějí. Zároveň ale neplatí, že každý Čech pije nebo že alkohol patří ke každé oslavě. Bavit se, slavit a zapadnout mezi ostatní můžeme i bez něj.

Zdroje

• World Health Organization
• Seznam Zprávy