Ten nápad zněl zpočátku velmi moudře. Jelikož internet umožňuje jednoduše komunikovat a sdílet různé materiály, není divu, že se na něm bohužel šíří i materiály zobrazující sexuální či násilný obsah. Politici a lidé vytvářející zákony tak neustále vymýšlí, jak tomuto šíření — které může mít negativní dopad zejména na děti a mladistvé — zabránit.

Jeden takový nápad se zrodil v Evropské komisi, což je výkonný orgán Evropské unie, jíž je Česko součástí. Podle tohoto návrhu mohla být poskytovatelům komunikačních služeb a různých úložišť uložena povinnost, aby kontrolovali obsah přenášených dat a souborů. A v případě, že odhalí třeba dětskou pornografii či zneužívání dětí, aby to nahlásili.

Zní hezky, ale...

Umělá inteligence má s rozpoznáváním dost problém

Jsme jednou z organizací, které se zabývají ochranou soukromí.

(Mnoho dalších organizací, jako je ta naše, je mimochodem sdruženo v jedné velké partě, která se jmenuje European Digital Rights, kdybyste si chtěli k tématu přečíst více a procvičit angličtinu.)

A tak jsme záhy po ohlášení tohoto plánu sepsali několik důvodů, proč taková plošná kontrola komunikace není dobrý nápad. Toto je pár z nich:

 kontrolu komunikace by měla na starost tzv. umělá inteligence, tedy automatizovaný systém, který bohužel není neomylný. Ba naopak, chyby dělá až příliš často. Možná jste četli příběh o tatínkovi, který musel poslat doktorovi intimní fotografie svého syna kvůli vyšetření. Google však vyhodnotil tyto fotky jako pornografii a muže odstřihl od služeb.

kontrola všech zpráv by sice mohla být využita ze začátku k hledání pornografie, za pár let by ale stejný systém mohl být využit k hledání jiných věcí. Politici by ho mohli například využít k tomu, aby sledovali, o čem se chystají psát novináři, jejichž cílem je přitom právě politiky „hlídat“. Podobné případy již byly v řadě zemí zaznamenány.

 celá taková kontrola by patrně byla nelegální, protože by odporovala právu na soukromí.

Naše argumenty patrně zafungovaly, protože to aktuálně vypadá, že se od nápadu kontrolovat komunikaci všech lidí v Evropě upustí. Máme tak teď víc klidu se pověnovat dalšímu důvodu, který nebyl zas tak často zmiňován. Tím jsou samotné děti či mladí lidé, kteří by z kontroly komunikace překvapivě nebyli příliš nadšení: ohrožovala by totiž jejich anonymitu.

A co skrýváte vy?

Zejména tady na Alíku je to vlastně zajímavá otázka. Jak je pro zdejší osazenstvo důležitá anonymita? Proč vlastně na internetu tak často používáme přezdívky a místo fotky obličeje třeba fotku naší oblíbené filmové postavy?

Odpovědi jsou „možná“ — jednoduché. Anonymita je spojována leckdy zejména se zločinci, kteří na internetu dělají různé podvody či v kukle přepadávají banky. Anonymita je ale zároveň důležitá pro nás všechny.

Dospělým lidem anonymita u voleb umožňuje volit „srdcem“, tedy volit takové politické strany, o kterých jsou skutečně přesvědčeni, že jsou nejlepší. Nemusí se přitom ohlížet na názory ostatních — do obálky s vhozeným hlasem totiž nikdo nevidí a zpětně ji k vám nikdo nepřiřadí. To může být mimochodem jeden z důvodů, proč se často volební průzkumy netrefí — lidé v průzkumech totiž říkají někdy to, co se od nich očekává, a ne to, koho budou skutečně volit.

Mladým lidem a dětem dovoluje anonymita volat na Linku bezpečí, když je problém. Nebo napsat do schránky stížnost ředitelce školy, když máme kvůli ostatním z jakéhokoliv důvodu obavu se přihlásit ve třídě. Nebo napsat o pomoc na Alíkovi.

Že je anonymita důležitá, potvrdil mimochodem v letošním roce i jeden výzkum, kterého se účastnilo téměř tisíc mladých lidí z Česka. Dvě třetiny lidí ve věku 15–17 let v něm řekly, že je pro ně možnost digitální anonymity důležitá.

Obdobný počet lidí se vymezil i vůči možnému pročesávání komunikace.

Důvody jsou zřejmé: anonymita sice může umožňovat na internetu zločin, může ale také umožnit zjistit nám informace, které bychom jinde nenašli, když třeba prožíváme těžké období.

Anonymita je důležitá, pokud si hledáme informace třeba o duševním zdraví, ale i o sexualitě... Ne se vším se totiž můžeme či chceme svěřit rodičům nebo blízkým.

Někteří lidé píšící o soukromí jdou ještě dál. Podle americké vědkyně Shoshany Zuboff dokonce „ten, kdo nemá co skrývat, není ničím“. Mít nějaké tajemství, které nechceme vytrubovat do světa, je zkrátka zcela přirozené a zcela přirozené je i to, že ho chceme chránit.

Je důležité, že se nám povedlo anonymitu v letošním roce uhájit. Další podobné „bitvy“ nás ale určitě čekají: složitému rozhodování o tom, do jaké míry by měla být anonymita umožněna, se do budoucna nevyhneme.