Alíkovina

Proč mám rád Velikonoce?

vydáno  •  Velikonoce

Milí kamarádi,
před rokem jste si možná přečetli článek, který jsem psal právě o Velikonocích. Povídali jsme si, proč jsou Velikonoce svátky svátků. Dnes budeme spolu uvažovat o Velikonocích opět. Několikrát jsem slyšel: „Velikonoce neslavím!“ „Velikonoce jsou zbytečné.“ atd. Proč slavím Velikonoce já?

kříž, © verbum

Když jsem byl ve vašem věku, tak jsem se během roku těšil na březen, když jsem slavil svůj svátek. Pak na srpen, kdy jsem se těšil na narozeniny, ale nejvíce na prosinec, kdy byl Mikuláš a hlavně Vánoce. Celý rok jsem se měl na co těšit, tak jako i vy. Proč tedy ještě Velikonoce?

Kvůli Velikonočnímu pondělí, kdy kluci jdou koledovat a děvčata jim dávají vajíčka jako symbol života? Pokud je to takto, tak umím pochopit, že mnoho lidí tyto svátky pokládá za zbytečné. Ale není to škoda?

Vánoce víme, proč slavíme, ano, připomínáme si narození Ježíše Krista. Proč tedy slavíme Velikonoce? Velikonoce jsou od slov Veliká noc. Co se o té „Veliké noci“ událo? Podle židovské tradice byl židovský národ vyveden z egyptského otroctví. Každý věřící Žid měl za povinnost si tuto událost připomenout. Pokaždé putovali do Jeruzaléma a v jeruzalémském chrámu obětovali beránka, ze kterého pak vystrojili hostinu, při které se nejmladší syn vždy zeptal: „Proč tuto večeři slavíme?“ Otec, tak jako každý rok, vypravoval, co se v Egyptě odehrálo.

Tak i Ježíš a jeho učedníci putovali do Jeruzaléma, aby slavili tuto slavnost, kterou židé dodnes nazývají pascha. Jedná se o největší židovský svátek.

Ježíš moc dobře ví, proč do Jeruzaléma jde. Při této velikonoční večeři ustanovil to, co dodnes v kostelích slavíme – mši svatou (eucharistii). Po této chvíli, kdy nám Ježíš dal sám sebe, odchází do zahrady, kde se Boží Syn, který je nejen Bůh, ale je také i člověk, setkává se strachem, neboť dobře ví, co ho čeká, a tak se modlí: „Otče, je-li to možné, ať mě mine tento kalich.“

Ježíš se setkává se zradou Jidáše a zapřením Petra. Jidáš ho zrazuje a odevzdává chrámové stráži. Petr Ježíše zapírá celkem třikrát, že ho nezná. Ježíš je zatčen a jedná se s ním jako s největším zločincem. Je trestán těmi nejpotupnějšími způsoby, co Římané měli.

  1. Bičování – což byl vlastně rozsudek smrti. Neboť odsouzenec byl celý svlečen a dva vycvičení vojáci odsouzeného bičovali. Bič nebyl ten, co známe my třeba z koňských závodů. Římané měli jiné. Byly to důtky a na konci řemínek s ostrým kamínkem anebo háčkem. Nemusím jistě popisovat, co se stalo. Proto to byl často právě rozsudek smrti.
  2. Ukřižování – Římané tento barbarský způsob trestu smrti převzali od Peršanů a sami Římané trest zdokonalili. Ukřižováním se trestaly jen ty nejtěžší zločiny.

Ježíš byl před vladaře, kterým byl zástupce Říma jménem Pilát, předveden židovským lidem, tedy veleknězem a jeho kněžími a farizeji.
Pilát chce Ježíše propustit a tak myslí, když ho zbičuje, že budou všichni spokojeni. Bičují ti neotrlejší a nejdrsnější vojáci a ti se v tomto trestu vyžívají. Proto mnoho těch, kteří byli potrestáni bičováním, většinou nepřežilo. Také podle práva odsouzený neměl být již jinak trestán. Což u Ježíše neplatilo.

Po bičování byl odsouzený většinou ponechán na nějakou dobu jako „hračka“ římským vojákům, kteří odsouzeného ponižovali. Ježíš nebyl výjimkou. Říkají, že je to král, a tak by měl mít korunu... Bylo tam křoví s trním a zde upletli „helmu“, kterou nasadili Ježíši na hlavu.

V tomto stavu Pilát předvádí odsouzeného před dav s vědomím, že ho propustí. Dokonce je schopen si vzpomenout, že je přece zvyk, propustit odsouzeného na smrt na svobodu. V tu dobu byli k trestu smrti odsouzeni dva, Ježíš a Barabáš. Barabáš byl také Žid, rebel, který Římanům ukazoval, co si o nich myslí: On je Žid a on o ně ve své zemi nestojí. Jde tak daleko, že dělá rozruch a povstání. Dnešní terminologií bych ho asi nazval teroristou.

Lid si na popud velekněze a jeho kněží vybírá Barabáše a Ježíš je Pilátem odsouzen k trestu smrti. Proč ho neodsoudil velekněz? Nemohl, neboť k trestu smrti mohl odsoudit jen Řím, tedy jeho zástupce Pilát. Proto se tak velekněz snaží Ježíše před Římem očernit...

Trestem smrti ukřižováním se trestali jen ti nejhorší zločinci a ti byli tupeni i během cesty, museli si nést svůj kříž. Tím, že Ježíš byl již bičován, byl také vyčerpán. Přesto i on si svůj kříž nesl, až na Golgotu, což bylo blízko hradeb města Jeruzaléma... Kolem tohoto pahorku chodili poutnici do Jeruzaléma. Odsouzený byl potupen i tím, že visel na kříži nahý.

Ježíš je přibit na kříž... Smrt ukřižování nenastává vykrvácením, ale tím, že se odsouzenec udusí. Umírání trvalo i několik dní. Ježíš pomaličku umírá a po třech hodinách nastává tma, až do tří odpoledne. Když Kristus zemřel, nastalo zemětřesení, při kterém se krásná a zlatá opona v Jeruzalémském chrámě roztrhla. Opona, která dělila chrám, za oponou byla schránka úmluvy. Velekněz za tuto oponu mohl jen jednou za rok, kdy obětoval Bohu. Chrámová opona se roztrhla a Boží Syn Ježíš Kristus, který zemřel a prolil za nás všechny svou krev jednou provždy, umožnil tu velikou věc, že se každý z nás může nazývat Božím dítětem.

Ježíš je pohřben, ale i teď se velekněz a jeho kněží bojí, a tak je hrob zapečetěn a u kamene stojí stráž. Nastává sobota, kdy židé slavili. Stráž pečlivě hlídá Božího Syna, který „odpočívá“ v hrobě...

První den po sobotě se stalo něco, co nikdo nikdy neuměl a neumí vysvětlit. Něco, co člověk rozumem nikdy nemůže pochopit. Jediné, čím jsme schopni alespoň maličko chápat, je čisté srdce. Srdcem a na kolenou můžeme pochopit tu radostnou zprávu: „Pán opravdu vstal...“

Miluji nedělní ráno po Bílé sobotě, kdy přicházím okolo 6 hodin ráno k nám do kostela a posadím se do lavice a jen sedím, tak jako ženy, které přišly ke hrobu, jak říkají evangelisté. Sedím a uvažuji o událostech u prázdného hrobu. Vycházející slunce mi vždycky připomene tu radostnou zprávu, kvůli které Velikonoce miluji: „Pán opravdu vstal!“ Ano, již několik let mám Velikonoce raději než Vánoce. Každý rok se na tyto svátky těším a čím jsem starší, tím více si uvědomuji, s jakým úžasem čtu a uvažuji o událostech Velkého pátku, Bílé soboty a Velikonoční neděle.

Tak doufám, že vám tento maličký a vlastně asi i můj poslední velikonoční článeček pomohl pochopit, proč nejsou Velikonoce jen nějaký svátek, ale že je to svátek všech svátků. Přeji vám krásné a požehnané Velikonoce.

Čerpáno z NZ - evangelia Matouš, Marek, Lukáš, Jan. (NZ - Nový Zákon)

Další článek na téma Velikonoc od autora: www.alik.cz/a/proc-slavime-velikonoce-me-male-zamysleni-nad-svatky-svatku

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (10)

Příspěvek z 22. dubna ve 20:12.
anavercadav v něm napsal:

Já jsem vždycky s oblibou četla místo pilát pirát;-D!

Příspěvek z 21. dubna v 19:06.
tdm v něm napsal:

Pilát Pontský...

Příspěvek z 19. dubna ve 21:18.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

Jojo