Nejde ani zdaleka jen o pokémony. Anime má také své kategorie a existují seriály pro menší i odrostlé fanoušky. Navíc bylo natočeno (resp. nakresleno) i několik filmů, které si získaly oblibu i našich rodičů.

Někomu vadí, že postavy v anime mají nepřirozené rysy. Dlouhé nohy, hubené postavy, obrovské oči. Neplatí to ale pro všechny autory. Je anime skutečně o mnoho horší, než mluvící zvířátka a transformující se auta nebo třeba barbínky?

Pak jsou tu námitky proti nerealistickému ději. Ale dobré víly, lesní skřítci, jisté bytosti a jistí lidé nadaní určitými schopnostmi se v evropských a amerických pohádkách a filmech vyskytují běžně. Stejně tak je dnes již normální vytvořit si pro svůj příběh jiný, neexistující svět.

Občas se některé reakce mezi postavami zdají naprosto nelogické. Je to dáno odlišnou kulturou Japonska - odlišným smyslem pro humor a například názorem na to, co je roztomilé nebo neslušné. A to, jak se postavy projevují, je třeba brát s jistou rezervou, protože to, co v anime a manze vidíme, často vyjadřuje spíš to, co si postava myslí než to, jak se ve skutečnosti chová.

Možná je to určitá ventilace pocitů autora, protože jak je známo, lidé z Japonska se příliš výbušně neprojevují. Ani nevím jak, ale my, 'otaku', tomu povětšinou rozumíme už od začátku.

Tak mě napadá, že na nás lidem, kteří s námi mají nějaký problém, vadí spíš nějaké odlišnosti v myšlení a chování než to, co sledujeme za pořady...

Anime je prostě stejný druh fantazie, jako ostatní. Ať už to jsou pohádky nebo sci-fi seriály pro dospělé. A má jedno ohromné plus: je výchovné. Z amerických filmů jsme zvyklí na "příběhy z života", které z života vůbec nejsou. Dětem, které vyrostou na Scary Movies a věčných bojích šprtů s roztleskávačkami, se toho podle mě do hlavy moc nevejde.

V takové kultuře navíc příběhy obvykle končí usmířením nebo uvědoměním si, že daná pozice v životě je vlastně naprosto vyhovující. Člověka to nemotivuje postupovat dál a, nedej bože, se mu do hlavy vetře ten hloupý vulgární humor.

Hlavním motivem anime je "cesta za něčím", obvykle popisuje příběh člověka naprosto nevhodného pro určitou pozici, jak bojuje za to, aby se stal lepším. Asi se vám teď vynořilo jedno z nejznámějších anime vůbec, ale kdybyste chvilku pátrali, všimnete si, že to je velmi časté.

Někdy, hlavně v seriálech pro menší děti, jde spíš o to vyrovnat se s nějakým novým zvratem. Nelze popřít, že člověk a děti zejména, se učí tím, co vidí a že filmy jsou jakési metafory pro vytvoření skutečných názorů. Tohle anime a manga také sdílí s jakoukoliv jinou tvorbou, ale místo výchovy k nehledání chyb nutí mladého člověka k jakémusi vnitřnímu rozvoji, což nemusí vždy znamenat, že začne vzdorovat rodičům (může za to velký rozdíl mezi významem úcty na východě a západě světa).

A to, jak jsme vychováni, v ohromné míře ovlivňuje náš další život. Což mi připomíná jeden zážitek z prvního stupně ZŠ, kdy nás ve znalostech historie a geografie Česka naprosto převálcovala Asiatka. Vysvětlila nám to slovy: "Všimněte si, že tady v Evropě rodiče utratí všechny peníze, aby jejich děti nemusely v životě nic dělat. U nás rodiče dělají vše, aby jejich děti co nejlépe vystudovaly."

A vědomosti jsou vedle výchovy další nezpochybnitelnou věcí, která z nás dělá lidi.