S povzdechem si lehám na lavici a zadržuji slzy, zatímco ostatní se z dvojky radují. Jednička z matematiky mi není nic platná, zahyne ve stínu špatné známky.

Když nasedám k mamce do auta, první otázka je jasná: Co bylo ve škole? Nechce slyšet to, že jsem se s někým pohádala nebo že jsem upadla, zajímají ji jenom známky. Nejdřív jí řeknu o jedničce a potom opatrně přidám dvojku. Mamka ostře vdechne a snáší se na mě déšť hrubých slov. Doma volá tátovi a teatrálně mu oznamuje, že jejich dcera selhala. Když chci utéct do pokoje, mávne na mě s tím, ať se jdu učit fyziku. Teď si jenom počkat, až přijede táta a společně se dohodnou na mém trestu.

Další den o mobil a počítač chudší vyrážím do školy dokonale naučená fyziku, i když jí máme až za týden. Ve třídě dám spolužačce opsat úkol a sama se na poslední chvíli ještě koukám na biologii, ze které dnes píšeme test. Učila jsem se, ale jistota je jistota. Když nám písemku rozdají, bez problémů jí zvládnu a odevzdám. Jednička. Třeba bych si mohla vybojovat zpátky mobil, když zvládnu ještě angličtinu a češtinu. Hotovo. Ze všeho jedničky. Teď už mi zbývá jenom tělocvik. Odcvičím 45 minut a jsem volná. Tedy, v jistém slova smyslu. Vlastně mám spíše pocit, že z jedné klece (školy) jdu do další klece (domů). Na tělocviku nejsem žádná hvězda, ale zvládám ho. Takže uteče jako voda. Je to dobře? Sama nevím, jestli se mi domů vůbec chce. Čeká na mě obvyklý výslech a malé pokývnutí hlavou na jedničky. Mobil tedy zpátky nedostanu.

Doma se jako obvykle naučím, večer si chvíli čtu a chystám se ke spánku. Rodiče na mě ještě volají, že jdu spát moc pozdě, zítra mi večerku o půl hodiny zkrátí. Super. Takže žádné čtení. V posteli jako jediném útočišti usínám s hlavou plnou stresu.

Občas opravdu trochu pochybuji, že by mě měli rodiče rádi i bez toho, že jsem chytrá a mám většinou dobré známky. Taková láska s podmínkami mi nepřipadá jako láska. Jediná slova, která slyším jsou: Musíš, nesmíš a zlepši se. Když se koukám na ostatní rodiny, rodiče jsou k dětem hodní i přes špatné známky. Po takové rodině toužím.

Miluji svoje rodiče, ale tímhle způsobem mi jen přidávají na už beztak velkou hromadu starostí.