Kukačka je běžný druh, vyskytuje se na celém území České republiky. Celková početnost je u nás odhadována na 35 000 – 70 000 párů s výrazným poklesem v posledních letech.

Kromě kukání toho většina z nás o kukačkách ví pramálo. Ne každý tuší, že tím, kdo kuká, je vždy samec kukačky. Kukačka obecná je čistě tažný druh. To znamená, že v zimě byste ji u nás hledali marně. Na evropská hnízdiště přilétá převážně v druhé polovině dubna z afrického zimoviště, které se nachází jižně od Sahary. Kukačky jsou věrné místu vylíhnutí a následující rok se vracejí do stejných míst.

kukaččí kvíz Své znalosti o kukačkách si ověř v kvízu

Dospělci opouštějí Evropu během srpna a září. Mláďata táhnou samostatně přibližně měsíc po rodičích. Jejich tah je tedy plně vrozený a nezávislý na učení.

Kukačku byste mohli objevit ve všech nadmořských výškách od nížin do vysokých hor nad hranicí lesa. V Indii byla zjištěna ve výšce přes 5 000 m n. m. Ve všech biotopech, kde jsou alespoň solitérní stromy (lesy listnaté i jehličnaté, křoviny, louky, vřesoviště, rákosiny); velkým městům se vyhýbá.

Kukaččí mláďata jsou nebezpeční vetřelci

Kukačka obecná má v rámci evropské opeřené fauny svým záškodnickým kladením vajec (odborně se nazývá hnízdní parazitismus) výjimečné postavení. Nestaví si vlastní hnízdo, ale vejce důmyslně snáší do hnízd většinou drobných hmyzožravých pěvců. Žádný jiný pták se v našich zeměpisných šířkách takhle nechová.

V Evropě byla kukaččí vejce nalezena v hnízdech více než 100 druhů ptáků. V České republice se nedobrovolnými hostiteli nejčastěji stávají rákosník obecný, červenka obecná a rehek zahradní.

Mladá kukačka vylíhnutá v cizím hnízdě udělá vše, aby vytlačila ostatní mláďata ven. Kdyby to neudělala, v konkurenci s mláďaty by neobstála a těžko by přežila.

Vytlačovacího chování mláděte kukačky obecné si lidé všimli už velmi dávno. Ve svých dílech ho zmiňuje už slavný řecký filozof Aristoteles (384 př. n. l. - 322 př. n. l.). Jenže tvrzení, že by sotva vylíhlé slepé mládě kukačky mohlo na zádech vynést vejce nebo dokonce mláďata hostitele, která mohou být i těžší než ono samo, však připadalo tenkrát lidem neuvěřitelné.

Dnes už pro toto chování máme dostatek filmových a fotografických důkazů. Kukaččí mládě skutečně dokáže téměř nemožné: podsune se pod potomka hostitele, umístí si ho do prohlubně na svých zádech, zapře se nohama do stran a za neustálého balancování pahýlkovitými křidélky ho vysune až k okraji hnízda.

Vejce nechá zahynout pod hnízdem nebo na jeho okraji před zraky jeho rodičů. Ti se totiž o vejce vystrčené na okraj hnízda nedovedou postarat. Vytlačování hostitelských vajec je pro kukačku velmi namáhavé. Zpomaluje to její růst asi o 30%.

Nejmenší vejce na světě? I to je možné tvrdit

Ačkoli kukaččí vejce jsou zpravidla o něco větší než hostitelská, hovoří se o nich jako o nejmenších vejcích na světě. To proto, že kukačka obecná snáší vzhledem k velikosti svého těla velmi malá vejce. U ptáka dané velikosti bychom očekávali přibližně dvakrát objemnější vejce. Jenže taková už by v hostitelském hnízdě byla příliš nápadná.

Ve věku dvou týdnů už je kukaččí mládě nejen větší než celá snůška, ale přesahuje i rozměry hostitelského hnízda. Může vážit pěti až šestinásobek hmotnosti dospělého pěstouna. Proto také tak usilovně vytlačuje případné konkurenty z hnízda. Potravu určenou původně pro několik ptačích krků zvládne spořádat jediná kukačka. Je to vlastně takový ptačí otesánek.

Dospělé kukačky se živí hmyzem. Zvlášť prosluly svou ochotou požírat chlupaté jedovaté housenky, jinými ptáky přehlížené. Teprve nedávno bylo prokázáno, že mláďata kukačky nejsou mlsná a přijímají potravu, kterou jim jejich "adoptivní" rodiče nabízejí.

Nevděčný jako žežhule

jak se řekne kukačka? Kukání se odráží i v pojmenování kukačky ve většině evropských jazyků: anglicky: cuckoo německy: Kuckuck španělsky: cuco francouzsky: coucou rusky: kukuška slovensky: kukučka

Pokud byste chtěli o kukačkách najít něco ve starší literatuře třeba z 19. století, museli byste hledat nejen kukačku, ale také žežhulku, kukučku či kukavku.

• Dráteníci prý říkali: "Lepší jedna kukaranda, nežli sto skřivanů." – věděli, že pokud přiletí kukačka, čeká je už skutečné jaro a na jejich putování bude příjemné počasí.
• Když zakuká kukačka, mohou se zahodit boty.
• Kukačka dříve nezakuká, dokud se nenažere zeleného ovsa.
• U Jihoslovanů je kukačka vzorem bázlivosti a proto pro zbabělce je tu běžnou nadávka "bojazlivá kukavica".
• Věřilo se, že kdo volání kukačky poprvé uslyší a je při penězích, bude mít peníze po celý rok; kdo je hladový, nenasytí se ani jednou do roka.

Na kukačku narazíte také v mnoha lidových písničkách. Namátkou připomínáme třeba Zakukala žežulička ( z Chrudimska), Zakukala kukulenka (Podluží), Kukulienka, kde si bola, Žežuličko, kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala? (z Plzeňska).

Kukaččí pranostiky 12. března - Řehoř Žežule, které v březnu velmi křičí, čáp, který mnoho hřeská, divoké husy, které se ukazují, oznamují teplé jaro. 24. června Jan O Janu-li kukačka kuká, pěkný čas sobě vykuká. Nekuká-li kukačka před svatým Janem, bude neúrodný rok. Po svatém Janu kukačka věští, málo že můžeme čekati štěstí. Kukačka-li se před svatým Janem ozývá, bude drahota. Kuká-li žežulka o svatém Janě, bude drahota. Kukačka po svatém Janu za kolik dní kuká, za tolik grošů žito bude. Po svatém Janu Křtiteli žežulka kuká, za tolik zlatých bude korec žita. Čím déle žežulka po Janu zpívá, tím dražší žito na trhu bývá.

pták roku Česká společnost ornitologická (www.birdlife.cz) vyhlašuje od roku 1992 každoročně kampaň Pták roku. Chce vždy nejen představit veřejnosti jednoho zástupce ptačí říše (lichý rok je to zástupce pěvců a sudý nějaký nepěvec), ale také upozornit, proč je důležité ptáky a jejich životní prostřední chránit. Kdo se chce o kukačce dozvědět víc, může si stáhnout brožuru, kerou vydala ornitologická společnost (brožura ve formátu PDF).

biotop - stanoviště, nejmenší přírodní životní prostor, na němž žije rostlina nebo živočich
mimikry - mimikry čili mimetismus nebo mimeze je termín označující povrchovou podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy 
ornitologie - (z řeckých slov ornis – pták a logos – věda) je zoologická věda zabývající se studiem ptáků a jejich životem
parazitismus - cizopasnictví, příživnictví
pranostika - žánr lidové slovesnosti. Jde o rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu, založená na dlouhodobé lidské zkušenosti. Slovo pranostika je odvozeno z latinského slova prognosis tedy předpověď. 
solitérní - ojedinělý, osamocený, (francouzsky solitaire, což znamená osamělý)

---

Děkujeme Tomáši Grimovi z Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci (www.zoologie.upol.cz) za poskytnutí fotografií kukaččích mláďat.