Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Proč si připomínáme 27. červen jako významný den?

    vydáno  •  Škola a poznání
    Konec června oslavuje většina z vás proto, že se blíží vysvědčení a po něm i zasloužené dva měsíce prázdnin. Tušíte však, proč je v kalendáři 27. červen označen jako významný den? Připomínáme si ho jako Den památky obětí komunistického režimu. Ne každý však ví, proč bylo zvoleno právě toto datum. Je potřeba se vrátit o nějaký ten rok zpátky v čase...

    proces s Miladou Horákovou , © ČTK

    Přenesme se společně do roku 1950. Prezidentem Československé republiky je Klement Gottwald a v naší zemi už dva roky vládnou komunisté. Začíná éra takzvaných politických procesů – tedy souzení lidí, kteří jsou nepohodlní komunistickému režimu.

    Ve dnech 31. května – 8. června 1950 jeden takový probíhal v Praze. Prostřednictvím rozhlasu ho sledovala celá republika. Byl to proces s takzvanou záškodnickou skupinou doktorky Milady Horákové, pracovně nazvanou Direktorium.

    Kromě Milady Horákové, o které jste asi všichni slyšeli, sedělo na lavici dalších 12 obžalovaných – Jan Buchal, Vojtěch Dundr, Jiří Hejda, Bedřich Hostička, Záviš Kalandra, Antonie Kleinerová, Jiří Křížek, Josef Nestával, Oldřich Pecl, František Přeučil, Zdeněk Peška a Františka Zemínová. Všichni byli souzeni za údajnou činnost proti republice.

    Vězení, smrt
    i perzekuce

    Lidi, kteří byli nepohodlní novému režimu, to neměli jednoduché.

    Mohl je čekat dlouholetý pobyt ve vězení, smrt, mučení při výsleších, nucená práce v uranových dolech i perzekuce rodiny.

    Děti nemohly studovat, rodinní příslušníci nemohli sehnat práci. 

    Podívejme se na ženu, která byla vybrána jako vedoucí skupiny, JUDr. Miladu Horákovou. Vystudovala právnickou fakultu a v době obsazení republiky Němci byla v odboji, konkrétně ve skupině PVVZ (Petiční výbor Věrni zůstaneme).

    Za to byla zatčena nacisty a jen její výřečnost při obhajobě ji zachránila před trestem smrti, který jí tehdy hrozil. Do odboje se znovu zapojila po komunistickém převratu 25. února 1948 (tzv. Vítězný únor). Brzy byla znovu zatčena, jejímu muži se podařilo utéct za hranice a o její šestnáctiletou dceru Janu se postarala její sestra Věra.

    Proces s Miladou Horákovou měl být ukázkovým politickým procesem. Připravoval se dlouho dopředu za pomoci sovětských poradců Lichačeva a Makarova. Kromě toho, že rozsudky byly připraveny předtím, než proces vůbec začal, jsou zajímavé i další skutečnosti. Za pomoci mučení a vydírání byli vězni nuceni učit se zpaměti výpovědi, které poté v soudní síni odříkávali jako básničku. Někdy i dřív, než se na to prokurátoři stihli zeptat.

    Podchycený byl i ohlas u lidí – z různých koutů republiky se pořádaly „zájezdy“ do Prahy na proces, aby se lidé mohli podívat na "zrádce republiky" a pak o tom vyprávět všem svým známým. Zvláštní kapitolou byly rezoluce – tedy vyjádření mínění lidí. Pražskému soudy jich přišlo přes 6 000! Byly mezi nimi i dopisy psané dětmi, které žádaly pro všechny obžalované tresty smrti.

    Po 9 dnech procesu, tedy 8. června 1950, byly vyneseny rozsudky. Padly 4 tresty smrti – pro Miladu Horákovou, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru. Oběšeni byli všichni na Pankráci dne 27. června 1950. Další 4 účastníci trestu dostali doživotí, ostatní tresty žaláře v rozmezí 28 - 15 let.

    Milada Horáková

    Více o ní Wikipedie

    Tento proces má jedno smutné prvenství – byl to první a zároveň jediný politický proces v Československu, kdy byla popravena žena. Milada Horáková nedostala milost ani na přímluvy rodiny a dopisy ze světa (milost se pro ni snažil získat třeba Albert Einstein, známý fyzik, nebo Eleanor Rooseveltová, manželka amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta).

    Milada Horáková byla popravena jako poslední ze 4 odsouzených, 27. června 1950 asi v půl šesté ráno. Urna s jejím popelem se nikdy nenašla. Popravě byla přítomna i jiná žena – dělnická prokurátorka Ludmila Brožová, původním jménem Biedermannová. Ta byla jako jediná z prokurátorů odsouzena a dnes si odpykává osmiletý trest za podíl na justiční vraždě ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Miladě Horákové, Janu Buchalovi, Oldřichu Peclovi ani Záviši Kalandrovi už to sice život nevrátí, ale její odsouzení je morálním odsouzením celého procesu.

    Na památku popravených byl 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu zařazen mezi významné dny.

    Dokumenty

    Na internetových stránkách Národního archivu si můžete přečíst rozsudek, který byl vynesen nad Miladou Horákovou a jejími spoluobviněnými. Dva z dopisů, které napsala ve vězení, zveřejnila Masarykova společnost. Na Českém rozhlasu Leonardo si můžete poslechnout pořady, které mapují celý proces na základě dochovaných zvukových nahrávek.

    VIDEO: Za Horákovou se přimlouval i Einstein, vzpomíná bojovnice za milost

    Další zajímavé články:

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (12)

    Příspěvek z 25. června 2009 ve 21:50.
    Joka v něm napsal:

    Reakce na sarakaleta:

    Tam byl problém v tom že lidé ani nevolili měli navýběr jenom jednu stranu a to komouše ře ano a ten kdo nevolil tak byl režimem sledován. Protě komunistická =ra byla strašná a na náš stát měla hrozný dopadjak už někdo řekl předemnou byli jsme jeden z nejvyspělejších státu a jak sme skončily.5

    Příspěvek z 25. června 2009 ve 21:23.
    Embri v něm napsal:

    Reakce na Emika:

    jestli budou lidi podporovat ČSSD tak se vrátí

    Příspěvek z 25. června 2009 ve 20:30.
    Emika v něm napsala:

    BLEBLEBLE

    Komunisti jsou 5... 5 a 5 ... 5 a ať už se nikdy nevrátí!!!555555