21. století. Hustý a cool. Hlavně, když máš piercing, tetování, motorku, facebook, kabelku za pět tisíc, nejnovější telefon, jsi frajer. Mám pro to výraz nejvyššího pohrdání, který bohužel přes obrazovku neuvidíte.

Chodím do primy (jako 6.třída) a je mi 11. Jedna holka ze třídy má peněženku za tři tisíce. Do školy nosí vždy aspoň 20 BabyLips a 5 Eosů, stíny a řasenku a chodí zmalovaná, ve značkovém oblečení a všechno to bere jako samozřejmost. A bohužel je taková většina třídy. Jedna holka z bývalé třídy dostává k Vánocům Barbíny. Všichni se jí smáli. Ale proč? Ve 20. století si dvanáctileté holky ještě normálně hrály. Hrály si venku, hrály si doma, na kluky nebylo ani pomyšlení.

Když s někým chodíte, měli byste to brát vážně. Rozchod může druhého zranit, není žádná vaše hračka, která vás omrzí a vy ji vyhodíte. „Dvanáctkový vztahy“ moc dlouho nevydrží. A tohle samé platí i o přátelství. I když chcete být populární, většinou z toho vyjdou jen povrchní přátelství plná zrad a pomluv šeptaných do uší, jimž byste své největší tajemství chtěli vyzradit nejméně. Proč si hrát na něco, co nejste? Abyste se líbili ostatním? Vždyť je to směšné. Kdyby to tak dělali všichni, byli by učitelé a rodiče už pod zemí. Ze všech těch puberťáků by se zbláznili. Jasně. Pokud je vám 10+, tak už v pubertě jste. Ale zároveň si nemusíte hrát, že jste starší.

Co třeba sprostá slova? Komu udělají radost, komu pomůžou? To se fakt umíte tak málo ovládat? Nebo jste jen zbabělci, co chtějí být cool? A k čemu vám je hustej mobil, libovej tablet a Mpeg3?

Ach, já zapomněla. Abyste byli cool. Volat můžete i se stoletou vykopávkou a na nic jiného ho prostě nepotřebujete. Ostatní jsou výmluvy.

Já vím, že je to těžké. A taky vím, že takoví nejsou všichni. Ale je jich hodně. A to musíte uznat. Chtěla bych žít dřív.