Zrovna jsme měli ve škole hodinu občanské výchovy. Probírali jsme téma Osobnost. Paní učitelka nám zadala úkol, abychom podle jména svého spolužáka vytvořili seznam jeho vlastností. Každá vlastnost musela začínat na jedno písmeno jména. Začali jsme psát, když se najednou moje kamarádka Kája zarazila.

"Co mám vymyslet na písmeno Ň?" zeptala se. Já chvíli přemýšlela a pak jsem odpověděla: "Já nevím, třeba Ňuňa!" Vlastně to byla hloupost, ale nevěřili byste, jak se ta přezdívka ujala. Sice mi tak neříkal úplně každý, ale vydržela mi celý minulý školní rok. To byla moje první oficiální přezdívka.

Ke své druhé a současné přezdívce jsem přišla také ve škole, a to v hodině češtiny. Povídali jsme si o jménech, příjmeních a jejich původu. Moje příjmení spoustě lidí připomíná koně. S koňmi ale nemá vůbec nic společného. Můj pradědeček žil na Slovensku a jmenoval se Konárik. Konárik slovensky znamená větvička. Když se přistěhoval do Čech, jeho příjmení nebylo správně přeloženo, ale bylo počeštěno na Koňařík. Takže já bych se správně měla jmenovat Větvičková.

Když jsem tuto historku pověděla svým spolužákům, všem se jméno Větvička moc líbilo. Od té doby mi nikdo neřekne jinak. A co vy, máte také nějakou přezdívku?