Alíkovina

Proč všechno dělám na poslední chvíli aneb času dost

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Předpokládám, že jsme všichni zažili situace, kdy jsme se snažili zvládnout všechny povinnosti na poslední chvíli. Na všechno bylo dost času, nikam se nespěchalo. A to je možná ta velká chyba. Všichni nám dávají na různé práce a projekty dost času, třeba dva měsíce, a po této době, den před odevzdáním je nám jasné, že by to chtělo více času. Jenže pokud nám učitel dá další čas, nic nám to nepomůže, protože to zase odložíme na poslední chvíli.

Syndrom FOMO nás může stát energii, čas, ale i peníze., © Profimedia.cz

Podle naší dovednosti "dělat vše na poslední chvíli" jsme rozděleni na lidi, co jsou v klidu a s tímto si nelámou hlavu, usnou jako mimina a netíží je, že práci nemají, protože to stihnout o volné hodině. Takoví lidé jsou pak v životě těmi nejúspěšnějšími a řídí svět.

Dále pak na lidi, co se se vším stresují, pracují celou noc a pak si nervózně koušou nehty, jak to dopadne a slibují si, že už nic nenechají na poslední chvíli (a slibují zbytečně). Ti pak pobíhají zmateně po kanceláři a neví, kde se zapíná kopírka.

Všechny úžasné a jistě pravdivé výzkumy prokazují, že lidský mozek dokáže pracovat nejrychleji ve stresu. Znamená to tedy, že pokud jste v časovém pressu a malinko panikaříte (i když to samozřejmě nedáte na sobě znát, pohodička před ostatními), váš mozek začne všechny informace zpracovávat rychleji.

Pokud si to většina z vás uvědomila a uznává tento výzkum, tak to asi bude pravda. Naopak, pokud máte na vše spoustu času, můžete udělat jednu drobnou, nepodstatnou chybu, kvůli které pak skončíte u toho, o čem tenhle článek je. Ta chyba je přesně stanovený učební plán na nadcházející dny plné testů a zkoušení.

Jasně, vydrží vám to tak prvních pár.. hodin a pak vám do toho něco vleze - kamarád vás vytáhne do hospody, v televizi jde Superstar nebo něco mnohem zajímavějšího, jako třeba závody ponorek. Přiznejme si, že podrobý učební plán jako například "16:00-17:30 matika" vydrží maximálně Hermiona.

Možná na vás zaberou jednotlivé cíle, rozdělení jednoho velkého a náročného cíle do menších, ze kterých začnete tím nejjednodušším. Plněním těchto cílů získáváme zkušenosti a skládáme tak dohromady ten náročný cíl, jako puzzle. Všechny tyto drobné, avšak důležité cíle by si měl člověk podat tak, že se na ně bude těšit a nebude je muset odkládat.

A takhle se, dámy a pánové, trénuje včasné plnění úkolů. Nepředpokládám, že by takový článek někdo bral vážně, zvlášť, když tenhle názor podpořím prohlášením, že článek jsem psala noc před jeho odevzdáním. Ale asi by bylo dost sporné napsat, že se sebou nehodlám nic dělat, takže teď si jdu najít nějaký dlouhodobý cíl a začnu na něm pracovat. Jen co si zkouknu pár sérií svého oblíbeného seriálu...

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (9)

Příspěvek z 22. listopadu 2013 v 17:24.
Matykule v něm napsala:

Taky to tak dělám ..každý den se učím hodinu..a pak z toho ten dlouhodobý projekt nějak vznikne..421

Příspěvek z 10. listopadu 2013 ve 13:37.
a_u v něm napsala:

Jako já :D

Jj, to jsem celá já, mám udělat dlouhodobý projekt do školy. Dva týdny před odevzdáním....času dost....týden.....to stihnu.....dva dny.....něco se musí stát! Zázrak?....
Nejlepší je si tu práci rozvrhnout na několik dní.... Např.: hodinu se budu učit, další den zase hodinu atd... Mně to teda dost pomohlo a už se moc nestresuju ;-)))


Příspěvek z 8. listopadu 2013 v 18:38.
Matykule v něm napsala:

..........

Článek je to jinak docela pěknej.......2121