Proslov

Vážení rodiče, milí spolužáci,
chtěla bych Vás přivítat na slavnostním zahájení výstavy výtvarných prací. Svým proslovem bych ráda poděkovala nejen rodičům, kteří trpělivě snášeli moje nápady, rozmary a mnoho dalšího, ale také spolužákům, kteří mě podporovali, jak jen mohli. Také mi poskytovali rozptýlení, když mě nenapadaly žádné náměty obrazů.

Toto místo jsem si vybrala proto, že na něj mám vzpomínky z dětství. Pamatuju si, jak jsem na stejném místě stála v mých šesti letech a prohlížela jsem si obrazy velmi známého malíře. V té době jsem je viděla dětskýma očima. Pamatuji si, jak se mi hrozně líbily, líbilo se mi, jak jsou pestré a plné života. V té době jsem si řekla, že se sem ještě jednou podívám. Netušila jsem, že tu někdy budu mít svojí výstavu.

Má-li se někdo ohlédnout za mou dvanáctiletou „kariérou malíře“, byl by k tomu určitě vhodnější můj učitel malování, který mě učil malovat od samého základu. Za tuto dobu poznal, jak se jaký den cítím, díky tomu, co jsem každou hodinu jeho výuky vkládala do děl. Také mi pomáhal objasňovat krásu jak českých, tak i světových děl.

I přes hodiny týdně, stráveně malováním a navštěvováním školy, mám i svůj osobní život. Od mých šesti, kdy jsem začala malovat, se toho hodně změnilo. Vyrostla jsem z dětských šatů a střevíčků. Také se mi čas od času měnila barva vlasů. Zažila jsem první lásky. Zažila jsem i první velká zklamání, ale i obrovské radosti. To tady neříkám jen tak, všechno tohle se promítalo do mé dosavadní tvorby, kterou zde můžete vidět.

Zkusme se teď společně ponořit do mých obrazů. Budu velice ráda, když mi po vernisáži sdělíte Váš názor, i kdyby měl být negativní, jistě mám co vylepšovat. Děkuji Vám za pozornost. A nyní přistupme k obrazům, vínu a občerstvení, které jsem pro Vás přichystala.