Bylo jednou jedno království, kde vládl mocný, pragmatický, poměrně inteligentní, trochu chamtivý, ale nikoliv zlý král. Jmenoval se Rokios. Jeho cílem bylo mít co největší bohatství, mít dobré zdraví, ale ne na úkor poddaných. Vlastnil hodně zlata, trochu stříbra, pozemky a stavby, pole a hodně vinné révy, jelikož jeho říše si zakládala na primárním sektoru. Měl dokonce i dceru, která se jmenovala Réva, ale jelikož jí bylo ještě třináct let, tak ji říkal Révinko.
Jeho dcera byla moc chytrá ne-li inteligentní, hudebně a výtvarně založená, zajímala se o astronomii, a co se týče její největší přednosti, tak to byla upřímnost. Její povolání bylo kromě princezny také učednice na kouzelnici a vědmu, kde excelovala. Jednoho dne se všemi milovaný král dozvěděl, že v sousedním království byl objeven nový důl, kde se těžilo zlato, což způsobilo pokles ceny zlata v králově truhlici kvůli devalvaci a snížení jeho bohatství. Rokios ale nebyl tolik šokován, poněvadž dobře věděl, že jeho aktiva jsou dobře devirzifikována, což znamená, že riziko rozdělil do více druhů aktiv nebo zdrojů příjmů, což zapříčinilo, že tolik nezchudl.
Král byl ale trochu lakomý, a tak se rozhodl, že zvýší daně o pět procent, a to z dávek nevolníků. A čas plynul. Toto „mírné“ zvýšení daní způsobilo, že se nevolníci začali bouřit a vypukla občanská válka. Žádný nevolník tedy už nepracoval, dokonce to způsobilo částečný rozpad královi říše. Jeho zem se rozdělila na dva tábory, a sice na nevolníky vedené žoldáky a královi přívržence. Král nevěděl co dělat, a tak se rozhodl, že vyšle zvědy do tábora žoldáků, aby zjistil, jak se jmenuje jejich vůdce a ukončil občanskou válku.
Poněvadž neměl času nazbyt, jako špióna vyslal svého rádce, poradce a ekonoma, který se jmenuje Fobos. Jaké jsou jeho schopnosti a dovednosti? Fobos je věrný svému pánu, odhodlaný, rychlý, průměrně inteligentní, ale mazaný, vyzná se v magii smrti a přírody, je velmi dobrý v šermu, avšak i vyslýchání a špionáži a též nemá na sobě vysoké nároky po stránce finanční. V hospodářství je velmi dobrý, jelikož umí velmi dobře počty. Fobos vyrazil hned, protože dobře věděl, že čím rychleji misi zvládne, tak tím dříve dostane svoji odměnu v podobě sto zlatých mincí.
Mezitím v paláci. Réva se v něm velmi nudila, a tak se rozhodla, že založí klub mágů, jehož bude prezidentkou. V duchu si říkala, že ještě není vystudovanou kouzelnicí, ale kouzlit už umím velmi dobře. Vyznám se v astronomii a zvládám léčení na úrovni vědmy začátečnice, a tak se činila. Svolala všechny svoje kamarádky, které se hned do klubu přidaly. Jmenovaly se Eleonora, Bára a Gvendolína. Každá z nich měla svoje přednosti, ale i stinné stránky. Eleonora byla vynikající léčitelka, ale ve všech ostatních kouzelnických vědách plavala. Bára zase nebyla dobrá v léčení, ale šli ji dobře útočná kouzla a věštění budoucnosti. Gvendolína zase naprosto skvěle zvládala umění s bojovou holí, částečně útočná kouzla a trochu i magii smrti, ale léčení a věštění pro ni byly španělská vesnice a magii chaosu ovládala také dost chatrně.
Za dobu, co se kouzelnici radili, tak už Fobos dorazil k vůdci žoldáků, který na něj rozvážně koukal se zahalenou kapucí. „JAK SE JMENUJEŠ?“ zaburácel Pralos, vůdce žoldáků. „Jmenuji se Fobos a jsem diplomat. Vyslal mě můj král Rokios, abych se s vámi dohodl na ukončení této občanské války“, řekl diplomaticky Fobos. Pralos na to řekl toto: „Ukončím válku pouze tehdy, pokud nám vaše vojsko pomůže porazit rebely a zloděje, kteří se potulují na jeho území.“ Fobos s tím souhlasil, a proto šel domů říct královi tuto zprávu.
Mezitím v paláci. Král se dozvěděl, že kromě toho, že jeho zem pustoší stávkaři ekonomicky, tak jeho zem ještě ohrožují nepřátele na jihu a také hrstky partyzánů v podobě rebelů, a tak se rozhodl jednat. Řekl si, že nejmoudřejší bude poslat na partyzány domobrance doprovázené jedním kouzelníkem, který by jim dělal léčitele a asistenta vůdce. A pošle na ně jednu pětinu své veškeré armády skládající se hlavně z domobranců a z části také z rytířů. Velitelem tohoto pluku udělal paladina, který se jmenoval Lee. Jako vůdce pluku ho zvolil ne pro jeho inteligenci (tu měl jenom průměrnou), ale pro jeho chrabrost, statečnost, soudnost a uvážlivost. To celé uslyšela Réva, a proto se rozhodla, že se přidá, což ale neměla dělat, protože ji to otec hned zakázal, jelikož se o ni bál.
A válka začala. Bojovalo se ve dne v noci, ale jih byl nesmírně vytrvalý, protože na jejich straně byli barbaři doprovázenými hrstkou černokněžníků. Lee si už nevěděl rady, a tak se rozhodl, že pošle pro další vojsko. Chtěl, aby mu na pomoc přišla tak jedna desetina království, ale král mu to zamítl, poněvadž potřeboval své muže na obranu království před rebeli a lupiči a také proto, aby měl pod kontrolou žoldáky, jelikož jim nevěřil. Myslel si, že když bude mít nedostatek vojáků, tak Pralos na království bez varování zaútočí. Po této větě začala bouřlivá hádka, kterou hned zarazila princezna Réva. Ta řekla, že pokud nepošlou alespoň půlku vojska na jih, tak nepřátel ubývat nebude (tuto informaci má od věštkyně Báry). Král si řekl, že dobrá, ale pošle za nimi své nejlepší mágy světla, aby této katastrofě zažehnal. Jakmile to udělal, tak válka byla zanedlouho zažehnána a zbytek armády už stačil k tomu, aby veškeré rebeli v království porazil. Ještě tu byla ale jedna otázka, která se týkala daní. Aby ji král vyřešil, vyslal svého rádce Fobose k Pralosovi, aby ji vyřešil. Jakmile tam dorazil, tak si s ním ujednal, že daně se zvýší pouze o dvě procenta, a problém byl vyřešen.
