Psal se první červencový den, když najednou mi táta po dlouhé době zavolal, že má s jeho přítelkyní nápad. V hlavě se mi míhaly všelijaké myšlenky, co je asi mohlo napadnout.

Když nám bylo oznámeno, že u nich máme spát, byla jsem nesvá. Domluvili jsme se na pátý a šestý červenec. Nakonec se z obav a nejistot stala nervozita a nadšení. Bylo to poprvé, co jsme u táty mohly spát, ale taky jak znám tátu, tak jediný, kdo se o nás měl starat, jsme byly my samy.

V neděli jsme šly k sousedům, kde táta parkoval. Byly jsme už na cestě, když jsme obdržely zprávu, že jsme zapomněly léky a tašku s oblečením. Tak jsme se vracely domů. Poté jsme dorazili do města, kde jsme měli dalších několik hodin trávit v malinkém bytečku.

Aby jsme jen neseděli doma, tak jsme jeli do Kladrub nad Labem, podívat se na koně. Když jsme dorazili k výběhům, koně hned přiběhli, aby se podívali na návštěvu. Koně jsme si pohladili i nakrmili. No a jak jely kolem motorky, koně se splašili, já se lekla a vrazila jsem do ohradníku. A to bych nebyla já, abych to udržela v tajnosti.

Potom jsme jeli o kousek dál, kde jsme koukali na Krkonoše. Bylo krásné počasí, a tak bylo vidět dobře a daleko. Když jsme byli na cestě domů, udělali jsme malou zastávku v lesíku, abychom se nasvačili. Okolo rostly borůvky, a tak jsme si dali i pár lesních plodů. Všichni jsme měli celé ruce fialové od borůvek. Než jsme dojeli domů, uběhla ještě nějaká chvilka. Na zkrácení dlouhé chvíle pomohla pařba, kdy písničky byly jediné, co bylo slyšet. Vtipné bylo, jak se za námi všichni otáčeli.

Potom jsme konečně dorazili, umyli jsme se od borůvek a šli na večeři. Po jídle jsme koukali na film. Samozřejmě na komedii, a to bychom nebyli my, aby nebyla česká. Po vykoupání jsme zalehli do postele. Teda táta a jeho přítelkyně. My spaly na gauči. A protože jsme zvyklé na vesničku, kde je ticho a nejsou tu žádní sousedé přes zeď, tak jsme samozřejmě nespaly moc dobře. Asi o půl dvanácté začali sousedi nad námi dupat a křičet. Když konečně šli spát, tak morčata hned vedle nás začala pískat. Byla to dlouhá noc, ale jako všechny ostatní, měla konec.

Ráno bylo ošklivo a vypadalo to na bouřku, tak jsme s plány už nepočítali. Po obědě jsme se ale i přes krápání a občasné přeháňky vydali ven. Jeli jsme na rozhlednu v Bohdanči. Ale naneštěstí měli zavřeno. Tak jsme se aspoň podívali po okolí. Projeli jsme Světlou nad Sázavou, Ledčí nad Sázavou a různými vesnicemi.

Když jsme přijeli, byl čas večeře. Najedli jsme se a vytáhla jsem si morče Bublu. Potom jsem si sbalila a jelo se domů.

Byly to náročné dva dny a těšila jsem se na svou postel a na náš noční klid. Byla jsem nervózní, ale nakonec jsem si to i užila. Bylo fajn být chvilku jinde. Navíc jsem si stejně zapomněla mikinu a dlouhé kalhoty, tak mi tátova přítelkyně půjčovala oblečení.

Naposledy jsme u táty byly asi o Vánocích, bylo to dlouhé a už se nám po tátovi i stýskalo. Samozřejmě jsem nejela sama. Moje mladší sestra je se mnou všude, už bych si chtěla užít chvilku bez ní. Doma ji hlídám a tady jsem ji musela hlídat taky. Takže pro mě to nebylo až tak odpočinkové jako pro mámu, která byla po dlouhé době bez nás.

Kvíz