Kamarádi a kamarádky se mi ve škole posmívali, že mám "řepu" nebo "ovci" na hlavě. Mým přáním byly krásné rovné dlouhé vlasy, jako měly snad všechny spolužačky. Proto jsem používala všelijaké přípravky a šampony na narovnání vlasů. Ale marně a bez výsledku, či alespoň nějakého efektu.

Teď, když jsem starší a pobrala jsem více rozumu, všechno chápu. Vlasy se už nesnažím narovnat. Proč taky? Když jdu po ulici a rozhlédnu se kolem, vidím samé lidi s nudnými rovnými vlasy, nebo uměle nakudrnacenými kulmou. Sice je pravda, že nejspíš nikdy nebudu mít vlasy splývající z ramenou, ale mám krásné čokoládové lokýnky po ramena.

Nejspíš k sobě nerozlučně patříme, kdo ví. Proto, když mi nyní někdo pochválí vlasy, jsem nesmírně ráda za to, že je mám!