Nejen on, běhající s vyplazeným jazykem až na zem, ale také vy nepřijdete zkrátka. Pokud se dostanete do hloučku rozumných pejskařů, jistě se dovíte pár zajímavých novinek.
Jeden pražský park...
V mém případě to platí také. Před čtyřmi lety jsme přišli do jednoho pražského parku s malým štěnětem Českého strakatého psa. Většina lidí tuto rasu nezná, nebo o ní ví pod starým jménem (Horákův laboratorní pes), takže než jsme se v tomto zeleném "řádišti" dostali do jakéhosi všeobecného povědomí, minimálně pětkrát denně jsme odpovídali na otázku: "To je voříšek?! Ten je pěknej! Má v sobě kus dalmatina, co?"
Současnost
Nyní patříme v parku do psího i lidského kolektivu. Když tam třeba týden nejsme, už se po nás lidé ptají. Ten, kdo nechodí do společnosti pejskařů, přichází o zajímavá vyprávění pojednávající o soužití člověka a psa. I v našem parku se najdou psi, kteří musí žít s nějakým handicapem. Známe dva psy s nepohyblivýma zadníma nohama. Naše fenka zaze trpí nemocí ledvin, ale to je poněkud jiná záležitost.
Odporné...
A v každém parku se také najde koutek, kde se schází nevychovanci. Dva příklady, myslím, mluví za vše. Fenka westíka poté, co v parku zašla do hustého křoví, na následky otravy jedem zemřela. Takový, i když smutný případ, známe všichni. Ale druhý je opravdu ojedinělý. Dva psi dvou různých majitelek se večer venčili. Poblíž jedné lavičky ve zmíněném "koutku" začali olizovat kaluž, velmi se podobající zvratkám.
Majitelky psy ihned odvedly. Za pár hodin se ale začaly projevovat divné potíže. Psi začali vykazovat známky podání drogy - slintali, báli se a podobně. Nikdo nezjistil, co to tenkrát bylo, ale všichni si myslí, že nějaký uživatel drog neudržel obsah svého žaludku na místě.
Ale abych neskončila smutně: chtěla bych vzkázat všem, kteří mají pejska, aby se o něj dobře a pečlivě starali. Jestliže tak budete postupovat, po vašem boku bude stát šťastný pes. Haf!
Vizitka autorky článku na Alíkovi Mixér
O psích plemenech se více dozvíš v ATLASU PSŮ na hobby.cz.
Čti více o plemeni Český strakatý pes