V jednom lese rostl obyčejný strom se šiškami. Jedna ze šišek se jednoho dne rána probudila a... zjistila, že pšíká. Netušila proč, ale prostě pšíkala. Když to zpozorovaly ostatní šišky z toho stromu, nezachovaly se zrovna hezky: vyhodily ji z jejich stromu, ať si jde po svých! Šiška byla chvíli smutná, ale pak jí došlo, že aspoň může poznat svět!

Zamířila tedy do Číny. Celou cestu pšíkala, ale nikdo si toho nevšímal, tehdy ještě pandemie nebyla. Když po dlouhé cestě dorazila, kam chtěla, kdosi se před ni postavil. Byl to sám koronavirus. „Zmiz z Číny! Plánuji ovládnout svět – a začít tady. Jenže v tomhle kraji věří, že šišky věští budoucnost! Ještě bys je tím svým pšíkáním varovala!“ Koronavirus byl silnější než šiška, tak si radši sbalila svých pět švestek a šla. Tak pokračovala dál. Šla by rovnou za nosem, kdyby nějaký měla. Pšíkala, a přesto neměla nos. Šišky prostě člověk nepochopí.

Jenomže, všude se jí báli a vyháněli ji. Až dorazila do Česka. Tam potkala Alíka. Už zoufalá šiška se zeptala: „Pejsku, poradíš mi, kam -pšík- mám jít? Všude mě vyhání!“ Alík se zamyslel, jak by šišce pomohl, a řekl: „V reálném světě své místo asi nenajdeš, ale můžeš se zabydlet na mém webu.“ A ukázal jí Alíka. Navíc, i Alík byl rád, že šišku potkal – byla zajímavé zpestření vánoční soutěže.

Tak šiška zůstala na Alíkovi a uživatelé ji měli rádi. Přišla sem právě 1. prosince. Prožila krásné, pohodové a nepandemické Vánoce, během kterých nikdo nečekal, co se příští rok stane...