Puberta je část života, kdy se z dítěte stává dospělý. Nese také plno změn. U kluků je to mutace hlasu, růst svalů a další, u dívek je to menstruace, rychlejší růst. Ale puberta také přináší hromadu psychických změn, někteří je skoro nevnímají, jiní se jimi trpí a děsně jim vadí. 

Já patřím do druhé skupiny. Kvůli prožité šikaně mám v sobě spoustu nahromaděného vzteku a obrovský mindrák v duši. Pubertu nesnáším, i když se chovám, jak se chovám, vím že to není správné a že takhle bych se určitě chovat neměla, ovšem nemůžu to zastavit, což mě štve asi nejvíce. Často se mi stává, že mi někdo něco řekne a já se naštvu a řeknu mu něco nepěkného. Jen co odezní vztek, cítím se velmi, velmi provinile. Vadí mi moje chování, to co dělám i moje city. Nesnáším celou pubertu. Děsně mi vadí všechno, co je s ní spojené. Nesnáším pubertu! 

Kdybych si mohla vybrat, co přeskočit v životě, nechám si roky šikany a pubertu přeskočím. Puberta mě hrozně psychicky deptá. Puberta mě ničí zevnitř. Všechny ty změny, které musím vydržet. Všechny ty pocity, který nepotřebuju a nechci. Měla bych být normální holka, která řeší problémy s kluky, oblečením, botama a make-upem a ne holka, která řeší školu a svoji psychiku, protože vím, že moje psychika nestojí za nic. Jenže sama s psychikou nic nedokážu. Neumím se toho zbavit. To asi nikdo neumí.