Tato šiška původně rostla na obyčejné borovici v lese. Po chvíli, co si v klidu rostla, se změnila k nepoznání. Zničehonic se zvětšila natolik, že byla velká asi tak jako novorozeně. Uměla mluvit, chodit, měla velmi dobrý zrak a sluch, ale neměla pusu, nohy, oči a ani uši. Když si toho strom všiml, tak si řekl, že šišku na sobě mít nechce, takže ji shodí. A jak řekl, tak udělal. Začal foukat a ostatní stromy se přidaly, takže se šiška neudržela a spadla.
Skutálela se do malého potůčku. Z něj vylezla a rozhodla se, že půjde ven z lesa, ale nevěděla kudy. Tak někudy šla a řekla si, že až někoho potká, tak se ho zeptá, kudy se dostane z lesa ven. Po chvíli potkala nějakého člověka, kterého se chtěla zeptat, ale nestihla to, protože se člověk lekl a utekl. Poté následovalo setkání s jakýmsi čtyřnohým stvořením, které šiška viděla poprvé, a tak nevěděla, co to je. To ji chtělo nejdříve sníst, ale pak se umoudřilo a šišce poradilo, jak se dostane ven.
Šiška ho poslechla a po chvíli se opravdu dostala z lesa. Tam viděla menší louku a za ní nějakou budovu. Vydala se směrem k budově a když k ní došla, tak se rozhodla, že ji prozkoumá, protože nevěděla, co to je. Vešla dovnitř a spatřila menší travnatý prostor se spoustou rostlin a jedním jehličnatým stromem. Tak šla dále a došla ke dveřím, vešla do nich a viděla velkou místnost, kde byla postel, pohovka a také menší kuchyňka. Šiška vše viděla poprvé, takže nevěděla, co k čemu slouží.
Raději se rozhodla, že půjde za jehličnatým stromem, který viděla na zahradě. Když k němu došla, tak ho pozdravila, i když věděla, že stromy nemluví. Strom ji překvapivě pozdravil také. Tak si začaly povídat a přerušil je až příjezd obyvatel chalupy, kteří se lekli toho, že mají mluvící rostliny. Obyvatelé došli k šišce a stromu a prohlédli si je. Šiška a strom se bály, že by je mohli obyvatelé vyhodit, tak s nimi raději začaly mluvit. Dítě si je vyfotilo a natočilo, aby se mohlo pochlubit kamarádům, že vidělo mluvící strom se šiškou. Po pár minutách povídání se obyvatelé chalupy rozhodli, že je tam tedy nechají, ale pod podmínkou, že si nebudou povídat, když přijde někdo na návštěvu. Toto pravidlo se jim při prvních dvou návštěvách povedlo dodržet.
Když nastal den další návštěvy, tak si šiška se stromem povídaly hodně a zapomněly přestat, když přišla návštěva. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a pak už šli všichni dovnitř, takže si šiška se stromem řekly, že když už jsou vevnitř, tak je neuslyší, takže si mohou povídat dál. Jenže po chvíli se začaly hádat a strom začal řvát, a to už vevnitř slyšeli. Poprvé to ignorovali, ale když se to opakovalo, tak se lekli. Zeptali se majitelů, co to je, a ti dělali, že nic neslyší. Takže si lidé, kteří byli na návštěvě, začali myslet, že mají slyšiny. Tak radši jeli k doktorovi. Obyvatelé se naštvali na strom se šiškou a chtěli je přeříznout napůl.
V tu chvíli si dítě uvědomilo, že by mohlo tu fotku dát na internet. A to také udělalo, čímž zachránilo šišku se stromem před přeříznutím, neboť strom se šiškou zmizely s fotkou na internet. Ale bohužel je nezachránil tak úplně, strom přišel o schopnost mluvit a šiška přišla o zrak a sluch. Šiška na strom mluvila, a když neodpovídal, tak se rozhodla, že z obrázku vyleze a půjde jinam.
Alík se šiškou, © JMkolo83
Ale jak přišla o zrak, tak nevěděla, kam a kudy jde. Šiška všude mluvila, ale nikde jí nikdo neodpověděl. Po chvíli přišla o schopnost mluvení a pomalu, ale jistě, se začala zmenšovat a chodilo se jí hůře. Jak šla tak dlouho, tak dostala rýmu. Šiška sotva došla sem a dále už jít nemohla, protože už přišla i o schopnost chození, a vypadala normálně. Proto se tu 1. prosince 2019 objevila.
