Jsem na BMW i Berlin E-prix - devátém závodu čtvrtého ročníku světového šampionátu elektrických formulí - Formulí E. Přijel jsem se podívat, kam vlastně silniční technologie směřují. A myslím, že by bylo škoda se o tento zážitek a dojmy nepodělit.

Je teplý sobotní den uprostřed května. Po příjezdu autobusem (celá akce nemá vyhrazená žádná parkovací místa, aby přiměla návštěvníky využít hromadné dopravy) vcházím do útrob berlínského letiště Tempelhof, kde se ten den budou prohánět „čisté“ závodní stroje. Hned po vstupu je jasné, že závodění není jediným tahákem celé akce - ta totiž slouží především jako obří technologický demonstrátor zaměřený na běžné návštěvníky - automobilky jako BMW, Jaguar či Audi zde prezentují své nejnovější elektrické automobily, hned vedle stojí stan Roborace - zde tým inženýrů vyvíjí autonomní závodní vůz (tzn. vůz bez řidiče), který se za pár hodin bude prohánět po stejné trati jako hlavní závodní série. Opodál stojí motokárová trať s jak jinak než elektrickými motokárami a nesmí se zapomenout ani na „Gaming Zone“ - návštěvníci si zde mohou vyzkoušet závodní formule na simulátoru a ti nejrychlejší dostanou šanci zajezdit si proti skutečným závodním jezdcům ve virtuálním světě. Doprovodný program zde má opravdu velké slovo.

Trať je po celou dobu zaneprázdněná - Dva měřené tréninky, kvalifikační jízdy, dvě jízdy již zmíněného autonomního vozu, krátce na to demonstrační jízda zcela nové Formule E pro další sezónu - agresivní vzhled připomínající Batmobil, silnější, rychlejší, efektivnější než staré monoposty a za volantem nikdo jiný než mistr světa F1 2016 Nico Rosberg. Následuje krátká autogramiáda závodních jezdců, než se tito električtí gladiátoři přesunou zpět na trať, kde už se schyluje tomu hlavnímu - závodu elektrických formulí na 45 kol podél hangárů letiště Tempelhof.

„Tak tohle je ta budoucnost?“ táži se sám sebe. Červená světla zhasínají a formule se s jekotem elektromotorů řítí vstříc prostoru kde sedím.
„Jestli ano, tak já jsem připraven!“