V posledních letech se stavy racků v České republice povážlivě zmenšily. Bude-li snižování racčí populace pokračovat stejným tempem, budou jednou pro děti našich dětí podobně exotickým ptákem, jako pro císaře Rudolfa II.

Racek se chechtal i císaři

Je známo, že císař Rudolf II. (1552 – 1612) byl nejen vášnivý sběratel umění a kuriozit, ale také vzácných zvířat a rostlin. Není tedy divu, že za jeho panování vznikla nedaleko pražského Hradu bažantnice, v které nechyběl ani domek pro exotické ptactvo. Jedním ze vzácných obyvatel Rudolfovy ptačí voliéry byl i racek chechtavý.

Jezuita Bohuslav Balbín (1621 – 1688) ve svém latinsky psaném díle Krásy a bohatství české země velmi podrobně zachytil nejen pozoruhodnosti měst své doby, ale také rozmanitost rostlinné a živočišné říše. A tak jeho pozornosti neunikl ani racek na císařském dvoře:

„Ve voliéře pak byli uzavřeni císařští orli a nejeden cizokrajný, vzácný tvor z ptačí říše. Je jeden pták, racek chechtavý, který podivuhodně napodobuje lidský smích a pochechtávání. Tento pták vydával chechtavé zvuky nejvíc tehdy, když ho někdo vyprovokoval lichotkami, chválou nebo tichým žadoněním. Dva takové ptáky choval císař jako dar z Turecka; jeden z nich ulétl vinou zahradníkovy nepozornosti, ale druhý zůstal v Praze až do Rudolfovy smrti…“

Co si ustrojíte, pane racek?

Nejen lidé, ale i zvířata se v různých ročních obdobích různě „oblékají“. Při pozorném sledování přírody zjistíte, že ani racek nenosí celý život jedny šaty. Racci junioři, tedy ti, kteří si užívají svou první zimu, volí trochu jinou módu než jejich rodiče. Mladí ptáci jsou svrchu šedohnědí, na křídlech mají podélnou hnědou kresbu a ocas má na okraji tmavý lem. Zobák a nohy jsou u mladých ptáků špinavě žluté až masové.

Na hnízdění se pak racci převléknou do svatebního šatu: tělo je čistě bílé, záda jsou šedá. Na hlavě pak má hnědočernou masku, která se z větší vzdálenosti zdá být černá. Konce ručních letech jsou kontrastně černobíle zbarvené. Zobák a nohy jsou sytě červené, duhovka oka je hnědočervená, oční kroužek červený. Samec i samice jsou zbarveni stejně. Dospělí rackové mají v zimním šatě bílou hlavu s hnědavou kresbou u oka.

Za posledních dvacet let zmizelo 40% racků!

Všichni rackové patří do řádu dlouhokřídlých. To jsou ptáci velikosti kosa počínaje až po druhy velké jako orel. Početnost racka chechtavého se prudce snižuje. Celková hnízdní populace dosahovala v letech 2001 až 2003 v ČR padesát tisíc až sto tisíc párů - a to je o čtyřicet procent méně než v roce 1989. Dramatické ubývání racků chechtavých (Larus ridibundus) je jedním z důvodů, proč jej letos Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásila za Ptáka roku 2008.

Nepřesnější sledování počtu hnízdících racků pochází z jižních Čech – v roce 1966 zde hnízdilo 30 až 40 tisíc párů v osmdesáti koloniích. V roce 1977, kdy dosahovaly počty racků maxima, to bylo 60 až 70 tisíc párů ve stovce kolonií, ale od té doby se situace zhoršuje, naposledy v roce 2002 napočítali ornitologové už jen necelých deset tisíc párů a 28 kolonií. Podobná je situace i na zimovištích, například v Praze, kde po vrcholu v devadesátých letech (pět až deset tisíc racků) došlo k úbytku stavů (v zimě 1996/7 už jen asi 2,7 tisíce) a dnes už zde nezimují takřka žádní.

Proč racek mizí?

Zdá se, že velké nebezpečí na racky číhá v podobě jedů, s kterými se setkají v přírodě. Namísto normálního počtu tří vajec ve snůšce se objevují na hnízdě jen dvě vejce. Častější je i úhyn mláďat či vylíhnutí mláďat deformovaných a nemocných. Jedy podle ornitologů rackové přijímají nejčastěji s potravou, když se živí na polích plných pesticidů a umělých hnojiv či na zamořených skládkách plných těžkých kovů. Rackové rovněž ztrácejí vhodné životní prostředí v důsledku meliorací či odvodňování mokřadů a výjimkou není ani přímé pronásledování - sběr vajec, lov a záměrné otravy.

Situace, ve které se racek chechtavý nachází, vedla k jeho zařazení v Červeném seznamu ČR do kategorie zranitelných druhů. Doufejme, že nám po raccích nezůstanou jen oblíbené názvy hotelů, penziónů a restaurací či lodí nebo dva místní názvy – obec Racek na Benešovsku a na Zlínsku obec Racková nebo racek ve znaku města Zliv, které najdete na severozápadním břehu jihočeského rybníka Bezdrev.

Racek chechtavý (Larus ridibundus)
Hmotnost: 205-390 g
Délka těla: 29-31 cm
Nejvyšší prokázaný věk: 32 let
Potrava:převážně živočišná (nejrůznější členovci, brouci, blanokřídlí, dvoukřídlí, žížaly, z obratlovců pak především ryby a drobní hlodavci), v létě i rostlinná složka; mláďata většinou hmyz (zejména brouci a dvoukřídlí)
Tah: v Čechách tažný druh, přezimuje v atlantské oblasti a ve Středomoří, malá část přezimuje i v Čechách (např. v Praze)
Hnízdiště: hnízdí v různě velkých koloniích na zemi nebo nízko nad zemí, hnízdo je zpravidla umístěno v pobřežní vegetaci, vzácně hnízdí na keřích nebo dokonce i na stromech
Hnízdění: jedenkrát do roka, při zničení snůšky může zahnízdit podruhé, snůška obsahuje 3 vejce
Délka sezení na vejcích: 23-26 dní, sedí oba rodiče
Právní ochrana: obecná ochrana náleží rackovi chechtavému dle § 5a zákona 114/1992 Sb. v platném znění, v Červeném seznamu ptáků České republiky je v kategorii zranitelný (VU).

Pták roku

Od roku 1992 vyhlašuje Česká společnost ornitologická kampaň Pták roku (na Alíkovi si o ní více přečtete v samostatném článku Pták roku). Kampaň chce upozornit na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybídnout veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně, zvýšit zájem o ptactvo a přírodu vůbec. Výbor ČSO každoročně vybírá jeden ptačí druh, který se pro příští rok stává Ptákem roku.

Akci doprovází vydání výpravné barevné brožury plné zajímavých informací, fotek a ilustrací, která zájemce dopodrobna seznamuje s vybraným druhem. Brožuru dostávají automaticky všichni členové ČSO, další zájemci si o ni mohou napsat do sekretariátu ČSO na cso@birdlife.cz. Od roku 2003 doprovází vydání brožury též řada akcí na novém webu ČSO (www.birdlife.cz).