Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Reality show ve školách

    vydáno  •  Škola a poznání · Bezpečnost
    Titulek tohoto článku je více než výmluvný. Čím se totiž budou v okamžiku instalace kamer lišit školy od různých „vil“, ve kterých sledují každý pohyb „soutěžících“ miliony televizních diváků? Ke smůle žáků a studentů hlavně tím, že ve školách nebude k dispozici zadarmo ta spousta jídla, pití, alkoholu a cigaret, jakou měli oni „soutěžící“...

    Kamera do každé třídy?

    Téma kamerových systémů ve školách se v posledních týdnech a měsících stalo jedním z mediálně nejvíce sledovaných. Mimořádnou měrou k tomu přispěla kauza Soukromého Gymnasia Josefa Škvoreckého v Praze, kde ředitel školy rozhodl o instalaci kamerového systému, a to nejen na chodbách, ale také ve třídách. Po velkých protestech ze strany studentů i rodičů však byl nucen kamery ve třídách odinstalovat. V provozu zůstaly pouze kamery na chodbách školy. V té chvíli však již probíhalo správní řízení, které se školou zahájil Úřad pro ochranu osobních údajů a jehož cílem bylo prověřit okolnosti instalace kamerového systému. Výsledek tohoto správního řízení byl zveřejněn na konci února 2007 a byl zcela jednoznačný – Úřad instalaci kamerového systému jako takového nepovolil a toto své rozhodnutí zdůvodnil tím, že kamery, byť instalované pouze na chodbách školy, by představovaly nadměrný zásah do soukromí studentů i zaměstnanců školy.

    Zvýšené bezpečí?

    Teď si možná říkáte – „na naší škole máme taky kamery, nikdo to s námi neřešil a když se instalovaly, nikdo z nás neprotestoval – tedy až na Frantu z béčka, ale ten je stejně nějakej divnej a nikdo s ním nemluví – tak proč by nás to mělo zajímat?“ V poslední době se skutečně kamery ve školách rozmáhají obrovským způsobem a velmi často je jejich instalace prezentována jako vstřícný krok směrem ke studentům, resp. jejich rodičům, neboť vedení školy to prý dělá především kvůli bezpečí svých žáků a studentů, ochraně před šikanou, krádežemi apod. Tyto argumenty zní pro mnoho lidí velmi smysluplně a tak se není co divit, že je často instalace kamer vítaným krokem ze strany vedení školy.

    Velký bratr by měl radost

    Ještě než ale zatleskáme všem těm školám, které už kamery mají nebo je hodlají nainstalovat, zkusme se nad tímto tématem trochu zamyslet. Pokud znáte román George Orwella s názvem „1984“, jistě budete mít představu, co extrémního by se mohlo stát (o knize se může více dozvědět například ve Wikipedii). V knize, která byla napsána v roce 1949, je popsána společnost Velkého bratra, který prostřednictvím kamer a mikrofonů sleduje všechno a všechny. Výsledkem je, že nikdo nemůže mít svůj vlastní názor, který by byl v rozporu s názorem Velkého bratra, neboť za tento „prohřešek“ okamžitě následuje trest. Pravděpodobně jste také o knize, resp. tématu, které zpracovává, diskutovali se svými učiteli v hodinách českého jazyka a literatury či základů společenských věd a shodli jste se na tom, že by asi nikdo z vás nechtěl v takové společnosti žít. Ovšem pak zazvoní a během následující velké přestávky je na vaší škole slavnostně spuštěn kamerový systém, který nikomu nevadí a ještě mu všichni zatleskají. Jako bychom své myšlenky a postoje nechali ve třídě a zase jsme se stali součástí „stáda“...

    Ochrání kamera před šikanou?

    Teď si asi hodně z vás říká, že zbytečně přeháním a že přeci kamery ve vaší škole nemají za cíl potlačovat svobodné myšlení, ale chránit vás i vaše spolužáky. Položme si zde proto zcela zásadní otázku. Pokud bude ve vaší škole instalován kamerový systém a vaši spolužáci vás budou šikanovat, myslíte si, že vám kamerový systém pomůže? Napoprvé možná ano, protože si ti, kteří vám ubližují, neuvědomí, že to dělají na místě, kde jsou kamery. Buďte si ale jistí, že při další příležitosti si najdou místo, kam už kamery nevidí... A nebo vás začnou šikanovat psychicky... Ani vás nebudou muset uhodit, takže kamera nic nepozná, ale to neznamená, že taková psychická šikana je méně nebezpečná. Bohužel existuje spousta potvrzených případů, kdy skončila pokusem o sebevraždu šikanovaného. V mnoha případech byly tyto pokusy úspěšné...

    I kamery se dají vypnout

    Jinou situací, kterou školy argumentují ve prospěch zavedení kamerového systému, je ničení školního majetku, resp. krádeže. Znamená to tedy, že vedení školy považuje své žáky či studenty za potencionální zloděje? Protože pokud ne, tak proč by měly být kamery zapnuté i v době, kdy jsou žáci a studenti ve škole? V takové chvíli je ideálním řešením situace, kdy kamery sice budou nainstalovány, ale spuštěny budou pouze v době mimo školní vyučování. V době, kdy probíhá vyučování, by měli být schopni školní majetek ochránit zaměstnanci školy, v případě skutečně cenného vybavení (laboratoře, výpočetní technika apod.) je samozřejmě možné nasadit různé druhy zabezpečovacího zařízení (alarm), které by bylo vůči soukromí žáků či studentů, ale i zaměstnanců školy mnohem ohleduplnější.

    Usmívej se, jsi v záběru!

    Všimli jste si už někdy, jak se lidé chovají, když ví o tom, že jsou sledování kamerou? Většina z nich se začne chovat jinak než se chovají normálně, nasadí určitou masku. Nepřirozeně se smějí nebo jsou naopak nápadně ztichlí, snaží se vmísit do kolektivu, obtížně se s nimi jedná, protože nejsou ve své kůži apod. Tuto masku si nasazujeme, protože se snažíme chránit svoje vlastní já, své soukromí. Že jste si toho nevšimli? Možná to bude proto, že už jste si na kamery zvykli... To je totiž další nebezpečí, které vyplývá z obrovského rozmachu kamerových systémů ve školách. Postupně totiž budou ze škol vycházet lidé, kterým přijde zcela samozřejmé, že jsou na každém kroku sledováni kamerami. V zaměstnání, na ulicích, a nakonec třeba i u sebe doma. Nesmějte se, takové projekty už skutečně vznikají. V České republice mají sice zatím maximálně podobu kamer instalovaných ve veřejných prostorách nově budovaných bytových domů, ale ve světě už vznikají projekty celých měst, jejichž domy, resp. jednotlivé byty mají být vybaveny hustou sítí kamer a dalších sledovacích systémů. Že už nevidíte velký rozdíl mezi těmito projekty a společností Velkého bratra? Ptáte se, jak je možné, že lidé proti takovým projektům neprotestují? Protože všechno začíná malými, zdánlivě nenápadnými krůčky, díky kterým si lidé zvyknou na to, že jsou sledováni...

    Právo na soukromí

    Právo na soukromí patří mezi základní lidská práva. Pokud si ho nebudeme umět chránit, rychle o něj přijdeme. A přestože si to řada lidí neuvědomuje, kamery ve školách jsou součástí zdánlivě nenápadného, ale o to nebezpečnějšího trendu ve společnosti. Argumentuje se mnoha různými nebezpečími, ale výsledek je vždy stejný – přicházíte o to nejcennější, co máte, o své soukromí. Chraňte si ho, dokud je čas. Diskutujte s kamarády, rodiči i vedením své školy. Určitě lze najít jiné, vůči soukromí méně invazivní prostředky, než jsou kamerové systémy, jak dosáhnout vašeho bezpečí i ochrany majetku školy.

    V českém právním řádu najdete oporu v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, na jehož základě byl zřízen i Úřad pro ochranu osobních údajů. Právě u něj musí být registrován každý subjekt, tedy i škola, která chce provozovat kamerový systém vybavený záznamovým zařízením (pouze to je považováno za zpracování osobních údajů). V případě kamer bez záznamového zařízení Úřad zasáhnout nemůže, neboť se z pohledu zákona nejedná o zpracování osobních údajů, ale i v tomto případě není od věci vést diskusi na téma, zda jsou kamery skutečně tak nenahraditelné, aby se staly součástí vašeho každodenního života. Pokud taková diskuse nebude možná nebo nepovede k zamýšlenému cíli a kamerový systém (byť bez instalovaného záznamového zařízení) bude nadměrně zasahovat do vašeho soukromí, lze v podobných situacích uplatnit zákonem zaručené právo na ochranu osobnosti. Vždy by totiž mělo platit pravidlo, že kamery jsou až tím nejzazším prostředkem k zajištění bezpečí a ochrany osob a majetku, protože představují nejvíce invazivní zásah do soukromí člověka.

    Autor:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!