Příběh začíná nějakou dobu po dramaticky vypjatém odletu Elphaby z Čarodějova sídla. Zelení vojáčci ze smaragdového města využívají zapřažená zvířata při stavbě svých veledůležitých žlutých chodníků a Elphaba jim pokládání cihliček kazí tím, že osvobozuje zotročenou zvěř. Vládnoucí režim děkanky a Čaroděje proto rozjíždí na plné obrátky propagandu o zlé čarodějce, o tom, jak je nebezpečná pro všechny obyvatele a celkově divná a nepřirozená. Přestávají jí důvěřovat i některá zvířata, třeba mluvící lev, kterého zachránila z klece v prvním filmu.

Glinda mezi propagandistickými letáčky, © Jon M. Chu / Universal Pictures

Šéfem zelených vojáčků je i Fiyero, sympatický princ, který to v první části muzikálu uměl v knihovně pořádně roztočit a který rozhodně nevěří, že je Elphaba skutečně zlá. S Glindou, která slouží režimu jako vzor veškeré hodnosti (jako takové růžové pozlátko), ji chtějí najít dřív než ostatní, aby nejspíš společně nějak opravili veřejné mínění.

Přestože má být Glinda hodná čarodějka, která absolvovala spoustu hodin studia na kouzelnické škole, čarovat vlastně moc neumí. Film nám to pro jistotu doloží i scénkou z dětství, protože jinak bychom její traumatický nedostatek sebedůvěry nepochopili. Aby působila před obyvateli země schopněji, dostane od děkanky extravagantní dopravní prostředek – bublinu. Chvilku si groteskně blbne s jejím zapínáním a vypínáním, čímž bohužel vyčerpá skoro všechny zásoby humoru, které byly na tento film vyhrazeny. Dozvíme se, že bublina není kouzlo, nýbrž jen obyčejný vynález.

Bohatý velitel gardy Fiyero a všemi velebená Glinda se místo zamýšlené nápravy rostoucího bezpráví nechají natlačit do zasnoubení.

Nic nepozvedne morálku čarodějkou trýzněných obyvatel lépe než svatba celebrity, navíc organizovaná samotným velkým Čarodějem., © Jon M. Chu / Universal Pictures

Přípravy sňatku se stávají těžištěm sváru milostného mnohoúhelníku načrtnutého v první části: Fiyero je ve skutečnosti zamilovaný do Elphaby, Glinda do Fiyera, Boq do Glindy, Nessarose do Boqa… a Elphaba se snaží Nessarose (svoji sestru) zlákat na svoji stranu v boji proti režimu.

Vozíčkářka je ale ke své létající sestře nedůvěřivá, tak k ní Elphaba přinese svoji kouzelnou knížku a očaruje jí střevíčky, aby mohla – jak jistě správně tušíte – na chvíli levitovat pár metrů ve vzduchu nad svým vozíčkem… a vzápětí, když už je dostatečně rozveselená, do něj zase zpátky usednout. Když toto kouzlo spatří Boq, naštve se a řekne, že definitivně odchází vyjevit své city Glindě. Nessa ho s pomocí kouzelné knížky narychlo chce očarovat, aby se do ní zamiloval, jenže poplete výslovnost, na kterou jsou tyto srdeční operace zřejmě choulostivé, a tím ho skoro zabije. Naštěstí Elphaba ví, jak podobné krize řešit, a přečte zaklínadlo, které docela drasticky spojí Boqa s plechovým nádobím, které nesl.

Komu vrtalo hlavou, jak se v původní pohádce Čaroděj ze země Oz objevil Plecháč, tak teď ví, že vznikl z neopětované lásky a nádobí, © Jon M. Chu / Universal Pictures

Následuje podivný názorový kotrmelec, při kterém Elphaba společně s Glindou uvěří Čarodějovi, že vlastně není padouch, ale jen obyčejný člověk, který vlastně nemá na nic vliv, protože lidi chtějí věřit v jeho velkolepost a čarovnost. Zelená čarodějka mu řekne, ať tedy propustí na svobodu své okřídlené opice – ty, které nechal vytvořit koncem prvního filmu za účelem špehování obyvatel – na což Čarodej řekne „tak jo“ a jen tak bez vysvětlení je propustí. Hm. Tak jo.

Jako divák jsem začal mít pocit, že jsem také ošálen kouzelnickým trikem muže za oponou (tedy scénáristy), © Jon M. Chu / Universal Pictures

Krátce poté Elphaba objeví to, co ví celou dobu už od loňského prosince – že Čaroděj zavírá zvířata do klecí. Šokující! Osvobodí je a rozpoutaným chaosem překazí svatbu Glindy s Fiyerem.

Z toho plyne pro nás diváky nejspíš ponaučení, že by si svatebčané měli vždy ověřit, jestli v místě konání obřadu nejsou vězněna nebezpečná zvířata, která by mohl někdo spravedlivě pustit mezi lidi , © Jon M. Chu / Universal Pictures

Podlá děkanka pak přemýšlí, jak zlou čarodějku vylákat a chytit… a usoudí, že to nemůže být nic hloupého, protože Elphaba je děsně chytrá a jednoduchou lest by prokoukla. Vymyslí tedy, že zavraždí Nessarose tím, že na ni tornádem hodí barák z Kansasu. Což se jí povede. Čarodějka se o tom dozví jakousi vizí – Fiyerovi uprostřed láskyplného hovoru říká, že „z nějakého důvodu vidí letící barák“.

Na místo dorazí pozdě, ani nepůsobí nějak extra zarmouceně… a chytit se stejně nenechá, protože na tomhle plánu nic chytrého nebylo, © Jon M. Chu / Universal Pictures

Jak to celé dopadne? Z nějakých důvodů nějak! Pokud nechcete čekat, až dvojka dorazí do streamovacích platforem, zajděte si do kina.

Ponurý a smutný muzikál

Odhlédnu-li od dějových zvláštností scénáře a nejasných motivací u vesměs všech postav, měl bych se vyjádřit i k nějakému uměleckému provedení. Přestože tedy rozhodně nejsem expert na muzikály, jsem jen obyčejný divák, který má uši a oči. Film jsem viděl pouze jednou, takže zde popisuji pouze svůj čistě subjektivní dojem…

• Ve filmu nezazněla žádná chytlavá písnička, kterou bych nemohl dostat z hlavy (v jedničce jich bylo hned několik), dokonce ani žádná, kterou bych si zapamatoval do druhého dne.
• Myslím, že ubylo písniček, při kterých tancují větší davy lidí.
• Necítil jsem tady z hudebních čísel hravost a lehkost.
• Přátelské školní prostředí se také vytratilo.
• Všichni byli skoro pořád z něčeho smutní a deprimovaní.
• Když nebyli smutní, nechápal jsem, z čeho jsou najednou veselí.
• Nebyla tady už žádná rotační knihovna!
• Speciální efekty vypadaly dobře. Akční létání na koštěti působilo přesvědčivě, počítačově generovaná zvířátka byla roztomilá.
• Opět musím pochválit české znění! Dabingem se nic neztratilo.
• Jedna písničková scéna využívala kreativně zrcadla.

Zkusím trošku upřesnit poslední bod. Umíte si představit, co vidí kamera, která proletí skrz zrcadlo pozpátku? Tento filmový trik, který nejednomu divákovi zavaří mozek, byl slavně použitý v roce 1997 v jedné scéně filmu Kontakt:

Příjemně mě tedy potěšilo, když jsem podobnou složitější kamerovou hříčku spatřil i v tomto filmu.

Prokletá návaznost

Očekával jsem od muzikálu mnohem kreativnější propletení s Čarodějem ze země Oz. Podobně jako v loňské jedničce jsem se dočkal dalších doslovných vysvětlení pro spoustu detailů – třeba kde Glinda vzala bublinu, nebo proč okřídlené opice spolupracují se zlou čarodějkou, nebo jak vzniklo tornádo, které vcuclo Dorotku do země Oz. Nepřekvapilo mě nijak ani to, že byl odhalen původ pomocníků Dorotky – plecháče a strašáka. Líbilo se mi celkem i vyjasnění ohledně zranitelnosti vodou.

Ale některá vysvětlení jsou strašlivě líná. Proč Čaroděj kývnul na to, že pustí opice? Proč podlá děkanka ovládající počasí dělá atentáty zrovna tornádem? Nestačila by rána bleskem? Nebo způsobit nebezpečný výmol ve žlutém chodníku? Když Elphaba otevřeně de facto přiznala, že scénáristu nenapadlo vymyslet žádné zdůvodnění pro její vizi, tak jsem skoro vyprsknul smíchy. Prostě najednou vidí letící barák, smiřme se s tím…

Samotný děj Čaroděje ze země Oz se tu odehrává jakoby na pozadí, protože tvůrci očekávají, že tradiční příběh všichni dobře známe. Hodně návazností však skřípe. Proč dala hodná čarodějka Dorotce jen tak boty zesnulé sestry své nejlepší kamarádky? Co od toho čekala? Proč chce Čaroděj koště jako důkaz zabití zlé čarodějky, když ona umí řádit i bez koštěte? Nebylo by lepší chtít tu její knížku s kouzelnými zaříkávadly? Kdy stihnul plecháč zreznout? U strašáka, který měl být nerozhodný (bez mozku), mě napadá ještě víc otázek, které by byly spoiler…

Všechno dobře dopadlo, i když vlastně možná úplně jinak…, © Jon M. Chu / Universal Pictures

Závěr

Ve filmu se věci nějak dějí, nikdo neví jak a proč. Nelogičnosti a nedostatky v motivacích, které měla jednička, jsou zde znásobeny a dvojka už bohužel není taková pastva pro uši, aby šlo nad divnými úkroky scénáře mávnout rukou. Dávám tomuto dílu hodnocení 51 %.

Nepřipadá mi ani moc jasné, jaké základní poučení chce příběh mít, protože načrtnutá bezpráví nejsou moc jasně a věrohodně vyřešena. Má to tedy být příběh o důležitosti přátelství? Scénárista si nejspíš myslí, že Elphaba a Glinda jsou kladné postavy, ale já bych nechtěl jako kamarádku ani jednu z nich. Protože Elphaba by mě bolestivě proměnila v anténové monstrum a Glinda by pak přes mě vysílala do světa, jaké z toho má smíšené pocity…

Pokud jste jakoukoliv verzi muzikálu viděli, račte se podělit o své dojmy v diskuzi.

Tady za tu duhu dám zase upoutávku: