Alíkovina

Recenze filmu Pan Nikdo proti Putinovi

vydáno 5. listopadu 2025 • recenze · filmy · historie · zahraničí · politika · Ukrajina

Nebývá úplně běžné psát na dětském webu o filmech o politice. Tento film však není tak úplně o politice samotné, ale o tom, jak politické události dopadají na běžný život obyčejných lidí, v tomto případě dětí z jedné ruské školy a jejich učitelů. Film bude v kinech od 6. listopadu.

Plakát k filmu Pan Nikdo proti Putinovi, © Bontonfilm

V neděli 2. 11. byl v Praze představen film Pan Nikdo proti Putinovi, který se v kinech objeví od 6. listopadu. Po skončení filmu proběhla beseda s autorem filmu, kde autor odpovídal na dotazy a kde diváci byli seznámeni s některými okolnostmi vzniku filmu, včetně vysvětlení, proč některé natočené záběry nemohly být do filmu zařazeny.

Prvních několik minut filmu je věnováno seznámení s místem, kde se děj odehrává. Je to město Karabaš na jižním Uralu, toto město se nachází necelých 100 km na severozápad od města Čeljabinsk. Ve filmu se uvádí, že je to jedno z nejšpinavějších měst na světě. Nemám přesné údaje, ale je pravda, že některé záběry trochu připomínaly některá místa severozápadních Čech nebo Ostravska před rokem 1989.

Huť na výrobu mědi v městě Karabaš, © Pavel Talankin

Autor filmu Pavel Talankin působil jako učitel ve škole v městě Karabaš.

Škola ve městě Karabaš, © Pavel Talankin

Byl oblíbeným učitelem, vedl ve škole videokroužek a různé další aktivity, jeho kabinet byl ostrůvkem demokracie, kde se dalo otevřeně diskutovat, žáci se na něj mohli obracet se svými problémy. Zastával funkci organizátora školních aktivit.

Pavel Talankin a jeho žáci, © Pavel Talankin

K zásadní změně situace došlo po 22. únoru 2022, kdy Vladimír Putin v televizi oznámil zahájení takzvané „speciální vojenské operace“ proti Ukrajině. Tato záležitost poměrně brzy dopadla i na městečko Karabaš a na školu, kde působil Pavel Talankin. Přišly pokyny, jakým způsobem se má dětem situace vysvětlovat, byly zavedeny povinné aktivity, jako například pravidelné ranní nástupy, při hodinách se dětem mělo vysvětlovat, že boj proti Ukrajině je nutný a správný, a aby stát měl kontrolu nad tím, že se to opravdu dělá, byla povinnost tyto aktivity natáčet a natočené odesílat do Moskvy. A natáčením těchto aktivit byl pověřen Pavel Talankin.

Tato práce ho příliš netěšila, protože nesouhlasil nejen s ruskou vojenskou operací na Ukrajině, ale hlavně s tím, jakým způsobem byly školy povinny v tomto smyslu působit na děti. V záběrech, které autor natočil, bylo mimo jiné vidět, jak ani učitelka neumí pořádně a na první nebo aspoň druhý pokus vyslovit slova jako „denacifikace“ a „demilitarizace“, a přitom byli učitelé povinni tyto pojmy, kterým mnohdy ani sami nerozuměli, hustit do těch malých dětí.

Žáci dostali nové uniformy, © Pavel Talankin

Po nějaké době již Pavel Talankin tento tlak nemohl vydržet a chtěl podat výpověď. Avšak dostala se k němu výzva, aby lidé dokumentovali dopady státní propagandy na obyčejné lidi. To ho zaujalo natolik, že výpověď stáhl a pokračoval v dokumentaci, jak probíhá propaganda v jejich škole, ale tentokrát už ne jen pro nadřízené orgány, ale i pro dokumentaci toho, jak ta propaganda probíhá. A protože trvalo jeho pověření k dokumentování pro státní orgány, nebylo nikomu divné, že chodí s kamerou a natáčí. Kromě toho občas dělal drobné protesty, například když do oken školy místo písmena Z, které je symbolem ruského útoku na Ukrajinu, umístil písmena X, nebo když při nějaké propagační akci pustil místo ruské hymny americkou, a podobně.

Mezitím situace přituhovala. Při příležitosti 100. výročí založení sovětské pionýrské organizace byla založena všeruská mládežnická organizace a do jejího čela se postavil sám Putin. Byla vyhlášena takzvaná částečná mobilizace a do války byli odváděni sourozenci některých Talankinových žáků, a netrvalo dlouho a do války museli jít i přímo někteří jeho bývalí žáci. Z nadřízených míst přišel další příkaz, podle kterého žáci povinně museli posílat povzbuzující dopisy vojákům na frontu.

Zatímco v některých velkých městech, včetně Moskvy, se objevovaly protesty a demonstrace proti válce, které však byly brutálně rozehnány, v městečku Karabaš si Pavel Talankin se svou nechutí k válce připadal značně osaměle. V tomto městečku se naopak dělaly akce na podporu války.

Demonstrace na podporu boje proti Ukrajině, © Pavel Talankin

Mezi různými propagandistickými hesly zaznělo například něco ve smyslu, že „Neměli bychom Ukrajince zabíjet z nenávisti, měli bychom je zabíjet z lásky ke svým dětem“.

Do školy začali docházet vojáci, aby učili děti zacházet se zbraněmi a jak se chovat ve válce. Konkrétně do této školy to byli vojáci z tehdejší takzvané Wagnerovy skupiny. Žáci se učili střílet, házet granáty a další vojenské dovednosti.

Žáci se učí zacházet se zbraněmi., © Pavel Talankin

Zatímco někteří učitelé propagandistickou práci dělali s nechutí, někteří naopak s nadšením. Nejaktivnější byl učitel dějepisu Pavel Abdulmonov.

Učitel Pavel Abdulmonov na oslavě Dne vítězství, © Pavel Talankin

Jak situace přituhovala, začaly přicházet informace o padlých z města Karabaš, včetně známých a příbuzných Talankinových žáků.

Hrob padlého vojáka, © Pavel Talankin

Filmovat a natáčet na pohřbech padlých vojáků bylo velmi nebezpečné, proto ve filmu žádné záběry z pohřbů nejsou. Když však padl Talankinův bývalý spolužák Arťom, pořídil Talankin z tohoto pohřbu aspoň zvukový záznam. Přestože tento záznam byl pouze zvukový, bez obrazu, byl docela silně působivý.

Když měl autor natočený dostatek materiálu, nastal čas, aby Rusko opustil. Ještě se ve škole na konci školního roku zúčastnil tradičního Posledního zvonění, společně se svými žáky a ostatními učiteli, a potom Rusko opustil.

Bývá zvykem u recenzí neprozrazovat pointu. Tento film však něco jako překvapivou pointu nemá. Pointou je vlastně spíš sama skutečnost, že film vznikl a mohl být zveřejněn.

Zhodnocení

Film Pan Nikdo proti Putinovi je dokumentární film, s politickým pozadím, který však neobsahuje nějaké politologické teorie a rozbory, ale popis života obyčejných lidí a zejména dětí ve škole a ve městě a toho, jak na ně dopadly události, se kterými neměli vlastně nic společného. Je to dělané z pohledu obyčejného učitele obyčejné školy. V materiálech se uvádí, že je vhodný pro diváky od 12 let. Je pravda, že je trochu náročný a pro menší děti by asi byl i nudný, ale neobsahuje nějaké vyloženě drastické záběry, které by mohly děti ohrozit. Film je v ruském znění s českými titulky. Některé záběry z filmu poněkud připomínají situaci u nás před rokem 1989, ale v mnohem extrémnější podobě. Starším dětem a těm, kteří se trochu zajímají o širší dění kolem sebe, bych ten film asi doporučil.

Plusy a mínusy

Autor záběrů i přes značné riziko zdokumentoval působení válečné propagandy na ruské škole.
Události jsou podány poměrně srozumitelným způsobem.
Film je v původním znění, takže je možno sledovat i tón hlasu, jakým jednotliví lidé hovoří.
Film neobsahuje extrémně drastické záběry, takže se dá předvést nejen dospělým, ale i starším dětem.
Některé události ve filmu jsou trochu hůř pochopitelné, což je ale ovlivněno tím, že některé věci se do filmu nesměly dostat.
Občas byly titulky nečitelné, někdy proto, že bylo bílé písmo bez obrysů na bílém pozadí, a několikrát byly dvoje titulky (české a anglické) přes sebe.

Zde se můžete podívat na trailer k filmu:

Jak jsem již uvedl, po promítání byla beseda, které se zúčastnil tvůrčí tým filmu i sám autor. Na besedě se povídalo mimo jiné i o okolnostech vzniku filmu, o tom, jakým způsobem se autor dostal z Ruska, a další věci. Mimo jiné bylo vysvětleno, že při sestavování filmu se důsledně dbalo na to, aby nebyly ohroženy osoby žijící v Rusku, a tudíž se do něj nedostaly záběry, které by mohly někoho ohrozit. U některých hůř pochopitelných souvislostí z filmu bylo upřesněno, že kdyby se některé věci uvedly přesněji, mohlo by to někoho ohrozit. A v neposlední řadě i někdo z dalších diváků v rámci svého dotazu uvedl, že starším divákům film připomíná situaci u nás před rokem 1989.

Na jeden z dotazů Pavel Talankin uvedl, že propaganda probíhala úplně všude. Nejen ve školách, v divadlech a v muzeích, ale i například v nemocnicích. I tam bylo možno vidět například plakáty lákající na frontu bojovat proti Ukrajině. Také se zmínil o tom, že nějaké pirátské kopie tohoto filmu, i když ve špatné kvalitě, se již objevily i v Rusku, a že se mu z Ruska na tento film donesly zcela rozličné ohlasy, jak obdivné, tak odsuzující.