Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Recenze k filmu Dárce

    vydáno  •  Filmy

    Dárce. Co si představíte, když řeknu dárce? Asi dárce krve, orgánů a jiných částí těla, které jsou důležité pro přežití. Ale co kdybych řekla dárce vzpomínek lidstva?

    Jonas a Fiona poté, co i Fiona přestala užívat injekce, © Phillip Noyce

    Dárce

    Film byl natočen na motivy knihy od Lois Lowryové.
    Předloha: Kniha Dárce (The Giver) od Lois Lowryové
    Režisér: Phillip Noyce
    Premiéra: 11. 8. 2014
    V hlavních rolích: Brenton Thwaites (Jonas), Odeya Rushová (Fiona), Cameron Monaghan (Asher) a Jeff Bridges (dárce).


    Děj

    Jonas žije v černobílém světě. Neznají zde lásku, pravé pocity ani bolest. Partneři a děti jsou lidem z tohoto Společenství přidělovány Radou starších. Žije se bez rozdílu. Dá se tomu však říkat pravý život? Neexistuje zde svoboda volby. Nesmí se lhát. Všichni společně se svou rodinnou jednotkou žijí v příbytcích, kdy je jeden nerozeznatelný od druhého. Rada starších sleduje aktivitu všech. Lidé zde žijící můžou zažádat o vyřazení... A vyřazují se též moc lehké novoděti a staří lidé.
    Všechny vzpomínky byly zapomenuty. Jen jedna osoba, ve Společenství velmi vážená, chápe, co to je, když se řekne láska, a chápe i to, že Společenství není dobré řešení pro problémy lidstva. Dárce.

    Když Jonas dosáhne plnoletosti, čeká ho jako ostatní osmnáctky výběr povolání. Povolání si však nevybírá sama osmnáctka – vybere jí ho rada starších, která všechny sleduje už od novorozenců – ve Společenství též zvaných novodětí. Předsedkyně vyjmenovává čísla, která jsou přidělena jednotlivým osobám. „50. Asher. Pilot. Děkujeme ti za dětství. 51. Rose. Rodička. Děkujeme ti za dětství. 53. Fiona. Pěstounka. Děkujeme ti za dětství.“ Předsedkyně přeskočila Jonase! K sobě si ho pozve až nakonec. „Jonas nebyl zařazen,“ pronese, „Jonas byl vybrán.“ Jonas se stal příjemcem paměti. Jedno z nejdůležitějších povolání, která ve Společenství jsou.

    Dárce předá Jonasovi vzpomínky lidí dřív.
    Předá jak ty dobré, tak ty zlé.
    Jednoho dne ukáže dárce Jonasovi vzpomínky na předchozí příjemkyni – Rosemary. Dárce o ní vypráví, až se dostane k tomu, že kvůli vzpomínce na ztrátu zažádala o vyřazení... Jonas se zeptá, zda teď tedy Rosemary žije v Jinde... Dárce neodpoví. Požádá o přehrání vyřazení z rána toho dne. Jonasův otec se jako pěstoun stará o děti, vezme jehlu a Jonas jen sleduje, jak z malého chlapečka pomalu vyprchává energie... Díky již předaným vzpomínkám pochopí, že tohle je smrt, vražda. Dárce se mu snaží vysvětlit, že jeho otec neví, co dělá, byl připraven stejně jako ostatní lidé o hlubší city díky injekcím, které musí používat každý člen Společenství... Rada starších věděla, že smrt a s ní spojená válka fyzicky i psychicky deptá. Nechali ji zmizet v minulosti. Nikdo neznal válečné hrůzy, nikdo nechápal, jak smrt bolí, jen Jonas se protloukal bolestí a dárce, již zvyklý na duševní bolest příjemce, ho podporoval.

    Jonas se brzy naučí i vzpomínky předávat. Začne svým bratrem – ano, svým pravým bratrem, ne tím, kterého by Jonasově rodinné jednotce mohla přidělit Rada starších. Má Gabea rád z celého srdce.

    Když se jiného dne vrátí domů z výcviku s dárcem, Gabe zmizel. Není. Otec Jonasovi oznámí, že je nedostatečný a bude tedy vyřazen. Jonas si v noci sbalí věci a na kole dojede k pěstounskému středisku. Jeho věrná kamarádka Fiona mu Gabea pomůže najít. Jonas ho vezme a oba dva odjedou ze Společenství, musí se dostat za jeho hranici, aby se vzpomínky – chaos, bolest, ale i láska, city a schopnost vidět barvy vrátily mezi lidi. Povede se?

    Dárce a Jonáš vymýšlejí, jak dostat vzpomínky mezi občany společenství, © Phillip Noyce

    Plusy

    Co je pro film velké plus – ukazuje nám, jaké zrůdy se mohou stát z lidí, a dává najevo, aby tuto chybu lidé v budoucnosti neprovedli. Ukazuje nám též důležitost vzpomínek i na ty strašné věci – nyní, v naší společnosti, víme, že byla druhá světová válka. Občas si pobrečíme nad knihou Židovky, kterou nacisté zabili mučednickou smrtí... A obyčejní lidé nic moc víc. Ale kdyby se o válce dlouhé roky nevědělo... A pak jsme najednou měli okusit její hrůzy, byl by to mnohem horší požitek.

    Mínusy

    Přijde mi, že Jonas s kamarády cítili hlubší city i před Jonasovým jmenováním příjemcem. A pak také to oblečení – když Jonas a Fiona probíhali pod vodou, jejich oblečení vypadalo jako nějaké podivné, plastové, voda se na něm leskla a nezdálo se, že by se nějak vsakovala. Dále také dabing – nemůžu si pomoct, ale hlas Jonase, Fiony a Jonasovy přidělené sestry Lily mi přišly takové, jak to říct, zrobotizované... Jako kdyby je namluvil člověk, a vzápětí ten hlas zpracoval robot a z toho vylezlo tohle.

    Závěr

    Na celý film jsem koukala se zatajeným dechem. Měla jsem z něj jak poučný, tak nesmírně důležitý a jakýsi hrdý pocit – tohle lidstvo nikdy nesmí dopustit... Dávám mu 89 %.

    ~Pro Alíkoviny,
    23. 10. 2020~

    Autorka: (12 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (4)

    Příspěvek z 26. ledna ve 20:09.
    vaiva v něm napsala:

    CaMiL: No, je to už chvíle, co jsem to viděla, takže jsem to zapomněla O:-), na první otázku ti tedy neodpovím...
    Knihu jsem četla, právě jejím prostřednictvím jsem našla i ten film. :-) (a kniha u mě stejně vítězí! :-D)

    Příspěvek z 30. prosince 2020 v 18:19.
    CaMiL v něm napsala:

    Na film jsem se podívala dnes a jsem ráda, že si zde na něj udělala recenzi. Mám tento druh filmu moc ráda (hlavně, když je to ještě podle knižní předlohy) a tenhle mi právě že nějak utekl, tak jsem to musela hned napravit! :-D Ale u mě zatím asi vítězí z tohoto tématu film Divergence. Co se týká filmu Dárce, líbil se mi (stejně jako tobě) konec, že díky Jonasovi všichni nakonec prozřeli.
    Jediné co mi nejde z hlavy, jak díky injekci nemohli vidět barvy ?
    Asi si někdy přečtu knižní zpracování, mimochodem, četla si knihu? :-)

    verbum v něm napsal:

    Určitě se podívám.