Poté, co stráví několik hodin v lázních, kde jí léčí šungitem, se najednou celá změní. Otravná lupénka je pryč, pleť má hladkou jako miminko a její myšlení se změní na pozitivní. Když se jí naskytne možnost jet do Ruska vzácný kámen hledat, neváhá a jede. Kromě otravného Roberta se tam však objeví ještě jeden kluk... 

Kde začít. Lenka pochází z Brna, proto je celá kniha psaná slangovou češtinou. Mám ráda spisovnou češtinu a to neustálé nespisovné mluvení mě bodalo do očí. Dokonce jsem i přemýšlela, že knihu odložím, ale nakonec jsem se skrz to až do konce prokousávala.

A Lenka mi šla taky pěkně na nervy. Ze začátku je to taková znuděná nic nedělající holka, ale v druhé části svítí jako Buddha. Pořád je klidná a vyrovnaná, nic jí nerozhodí a neustále něco brebtá o lásce. Šla mi z ní hlava kolem.

Obvykle mám knihy od Věry Řeháčkové ráda, ale tahle mě zrovna tolik nenadchla. Sice oceňuji nápad, ale celé mi to přišlo jaksi uspěchané a ostříhané. Na druhou stranu jsem ráda, že to není jen celé nějaké „Muciki muck“ a sem tam se tam objeví i nějaká ta akce. Lenka se chovala sem tam, jako kdyby byla bůh a vše se muselo točit kolem ní. Nebo mi to alespoň tak připadalo. 

Celkově kniha byla tak nějak nedokončená. Vše mi přišlo uspěchané a některé scény jako by se rovnou přeskočily. Kniha byla krátká a možná proto mi přišla tak nedodělaná. Konec byl uspěchaný. Nápad byl dobrý, ale ne moc využitý. Škoda, mohla to být skvělá kniha.