Kdybyste se mě zeptali, jestli mě dějepis bavil nebo ne, odpověděla bych, že jak kdy. Nebyla jsem vyloženě historickým fanouškem, ale ani se nedá říct, že bych ho nějak nesnášela. Takový průměr. Hodně záleželo také na tom, jakou dobu jsme zrovna probírali, nebo na tom, jestli pro nás měli učitelé připravenou nějakou aktivitu. Když bych si chtěla vzpomenout na roky dějepisu na základní škole, vybaví se mi zpětně asi jen ty hodiny s určitými aktivitami, hodinu, kdy jsme jen seděli a dělali zápisky do sešitů, si nepamatuji ani jednu.

Co se týče aktivit, vybaví se mi např. velký projekt Trója, kdy jsme hodně četli, dívali se na film a pak jsme vyráběli obrovské leporelo s celým příběhem, jak jsme hráli scénky o rčeních, která vznikla na základě Strarých řeckých bájí a pověstí, jak jsme porovnávali život v Řecku a Římě nebo jak jsme vyráběli zmenšené příbytky pravěkých lovců. Troufnu si říct, že právě díky těmto projektům mi v hlavě uvízlo alespoň něco. A především si vybavím i to nadšení, se kterým jsme se do takových aktivit vrhali. To se o biflování letopočtů povědět bohužel nedá.

Nechci trvrdit, že si z dějepisu nepamatuji vůbec nic, např. o 20. století se sama zajímám, ale i jen českých knížat a panovníků bylo tolik, že mne trkne maximálně to, že už jsem ta jména někde slyšela, ale kromě toho k nim nic přiřadit nedokážu. Je chyba ve mně, měla jsem se o historii více zajímat, více si opakovat?

Ne. Nejsem stroj. Nikdo z nás není. Ani chodící encyklopedie. Proto mi přijde nepochopitelné, že i v dnešní době, kdy existuje velké množství zdrojů informací, někteří učitelé pořád učí dějepis tak, že celou hodinu diktují poznámky do sešitu a vaším úkolem je se ty informace nabiflovat a napsat do testu. Samozřejmě, že je tedy potom brzy zapomenete, protože nemáte motivaci si je pamatovat dál. Proč to ale ti učitelé dělají? Na to existuje jednoduchá odpověď. Je to tak prostě jednodušší. Historie se (moc) nemění, takže učitel může učit dějepis stejným způsobem, tedy prostým výkladem ze svých příprav, klidně 30 let pořád stejně. A když to tak fungovalo kdysi, proč by to nefungovalo i dnes, že?

Nefunguje to proto, protože v době, kdy nebyl internet, v televizi běžely sotva 4 programy a populárně naučné literatury bylo jako šafránu, byl učitel opravdu jedním z mála zdrojů informací. Takže jiný způsob, než ho poslouchat a informace od něj pochytávat, nebyl. Bohužel řada učitelů nedokázala přijmout to, že oni už tím jediným zdrojem informací nejsou, a stále si jedou svůj starý systém výuky, který ovšem žáci začínají víc a víc bojkotovat. A myslím, že právem.

Oproti tomu stojí i modernější způsoby výuky dějepisu. Jsou založeny na podobných projektech, které jsem zažívala už i já, jen je jejich systém mnohem více propracovaný a ucelený. Studenti a žáci se mohou učit tzv. badatelskou metodou, kde sami vyhledávají informace k určitému tématu a vytvářejí si vlastní názory na dějinné události. Historie totiž není černobílá. Co pro jednu skupinu obyvatel mohlo znamenat bídu, mohlo pro jinou znamenat zlaté časy. Tato metoda však vyžaduje mnohem větší aktivitu učitele, který musí být ochotný investovat čas do hledání vhodných podkladů a kvalitních informačních zdrojů pro žáky. A v neposlední řadě je i o vhodnosti zdrojů poučit.

Je fajn zařazovat i různé reálné ukázky z filmů a dokumentů, novin apod. a v neposlední řadě i exkurze na místa týkající se vyučovaného tématu. Hlavním motivem těchto badatelských hodin je tedy spojit informace s prožitkem, což vede k jejich upevnění v mysli. Proč se tedy dějepis neučí všude takhle? Jak už jsem zmínila, tato metoda je mnohem složitější pro učitele na přípravu. Dál musí být také těžké žáky hodnotit. To u testu z letopočtů jde snadno.

Závěrem bych chtěla říci, že učit dějepis jakýmkoli způsobem určitě není jednoduché. Přesto si myslím, že by někteří učitelé mohli více respektovat dobu, ve které žijeme, a nelpět na svém jediném způsobu výkladu historie, ale obohatit výuku více o tu zážitkovou část. Neříkám, že není důležité znát významné osobnosti a data naší historie a že je třeba se učit informace i nazpamět, ale historické události si zaslouží být více než jen bezduchým pojmem v sešitě.