Nevím, jak to je na základní škole, ale my jsme se historii literatury začali učit v kvartě (devátá třída). Od té doby máme čtyři hodiny češtiny týdně, z nichž tři jsou věnované právě literatuře. Mrzí mě, že se musím učit o tom, jaké knihy vznikaly tři tisíce let zpátky na úkor něčeho užitečnějšího, jako je třeba dovednost psát životopis či umět správně gramatiku.

Myslím si, že znát celou historii literatury je zbytečné. Jasně, určitě je fajn znát nějaké základy, abychom věděli, jak se v průběhu let literatura vyvíjela. Ale opravdu se musíme učit i o osobách, které kdysi dávno napsaly jednu knihu, která možná tehdy byla zajímavá, ale teď nám nic nedá? Řekla bych, že je to zbytečné.

Podle mě kromě maturity, kde se tato znalost literatury využije, nám to je k ničemu. Taky nechápu, proč se v literatuře učíme z části ty stejné věci jako v dějepise.

Kolikrát nám učitelka řekne, že nám to nebude vykládat, protože jsme to pár let zpátky brali v dějepise. Ano, teoreticky bychom to měli umět, ale myslím, že realita je někde jinde… Jak se pak máme naučit na test, když vlastně nemáme z čeho se učit? No, tohle bude možná problém pouze naší učitelky, ale je to věc, která mě dost štve.

Nahradila bych část hodin literatury výukou o klasických filmech. Učíme se tam umění a kinematografie patří mezi umění a kulturu. Tak proč je z toho úplně vynechaná? Navíc považuju znalost klasických filmů za mnohem užitečnější, než vědět, kdo napsal nějakou tři tisíce let starou knihu.

Navíc filmy existují i o různých historických osobách, tudíž by to mohlo sloužit i jako zajímavá forma, jak se s těmi starověkými spisovateli seznámit.

Navíc, upřímně, znám hodně málo lidí, kteří třeba knihy v povinné četbě doopravdy čtou, zatímco na film by se jistě všichni podívat zvládli. Také je na film jednodušší se soustředit, než číst knihu, která je psaná staročeštinou, takže každému druhému slovu nerozumíme.