Asi mám štěstí, že mne od malinka rodiče zásobovali různými hrami a hlavolamy, takže cestu k logickému myšlení, které je v matematice zásadní, jsem si našla velice snadno. Bavily mne různé netypické příklady a věci, kde musíte myslet „outside the box“. Takže ani cesta školní matematikou mi nedělala problémy, i když s přibývající obtížností zvlášť na gymnáziu jsem se častokrát dost zapotila. Časem jsem si řekla, že bych jako menší brigádku mohla doučovat, a co jiného než matematiku, že. A až tehdy jsem zjistila, jaké utrpení pro někoho čísla a příklady můžou být. Ale proč?
Doučovala jsem lidi z prvního i druhého stupně základní školy, dokonce i středoškoláky. A musím říct, že všichni měli společnou jednu věc. Nesnášeli svého učitele nebo učitelku matematiky. Je těžké lidi soudit, když je znáte jen z vyprávění, ale už jen to, že jsou schopni svými požadavky a chováním tak moc znechutit už děti v mladším školním věku, je hrozné.
Matematika je totiž předmět trochu odlišný od ostatních. Když se v dějepisu nenaučíte pořádně např. pravěk, u Přemyslovců už vám nijak neublíží, když nebudete znát přesné období, kdy se vyskytoval homo habilis. Budete mít „pouze“ mezeru ve znalostech, v množství namemorovaných informací. Když se však v matematice nenaučíte pořádně násobilku, bude vám k ničemu, že pochopíte rovnice, protože je ale nebudete umět spočítat.
Matematiku bych tedy přirovnala k pyramidě, kde nemůžete vynechat žádný stavební kámen. Možná, že se bez něj chvíli obejdete, ale časem se to projeví. Nemile. A pakliže k ní budete mít odmalička špatný vztah, těžko si osvojíte takové množství informací, které je k postupu do vyšších pater pyramidy třeba. Je pak smutné zjistit, že třeba deváťák, ačkoli mu to pálí, nedokáže pořádně sčítat a odčítat, což ho neskutečně brzdí.
Při svých doučováních se snažím o to, aby se doučovaní cítili v pohodě, i když neví. Aby se zamysleli a alespoň něco zkusili. A většinou zjistí, že doopravdy něco ví a že jen s lehkou dopomocí vlastně příklad spočítat umí. Není nic horšího, než se podívat na příklad, rovnou říct „to nevím“ a o nic se ani nepokusit. Většinou je to proto, že za takové nepovedené pokusy dostávají ve škole negativní komentáře od učitele, v písemce pak špatné známky. A věnovat se něčemu, kde schytáváte pořád jen samá negativa, není moc motivující.
Když bych mohla říci, jak bych podle sebe vylepšila matematiku vyučovanou ve školách, asi by to bylo v první řadě lepší rozdělení na úrovně. I když jsou ve třídách stejně staré děti, neznamená to, že všechny budou mít stejnou úroveň logického myšlení. Myslím si, že by se možná vyplatilo mít několik stupňů matematiky, které by byly přístupné jak mladším, tak starším žákům. Šikovný třeťák by tak mohl počítat příklady klidně s o dva roky staršími dětmi, humanitně zaměřený páťák by si mohl utvrzovat svoje základnější znalosti s mladšími.
Bylo by stanoveno nějaké minimum, které musí zvládnout každý, a ten, kdo by věděl, že postupovat dál je nad jeho síly, by si tyhle základy o to více procvičoval a upevňoval. Myslím, že i učitelé by uvítali, kdyby mohli učit více znalostmi vyrovnané třídy a nebyli pak zlí na každého, kdo pro pochopení potřebuje o něco více času. To by však mohlo fungovat asi jen v ideálním světě.
V tom reálném by nevýhodou takových rozdělení mohlo být například to, že v současné době jsou přijímací zkoušky na střední školy víceméně jednotné, takže vyžadují i víceméně jednotnou přípravu, aby všichni dostali stejnou možnost se na zkoušky připravit. Je pravda, že mnou uvedený model skupin mladší + starší si dokáži představit spíš u mladších dětí.
U těch starších (např. 2. stupeň) by mi přišlo vhodnější diferencovat podle obtížnosti učivo v hodinách raději než celkově žáky do samostatných skupin. Jedna skupina těch, kteří přijímačky dělat nebudou, další, kteří je dělat budou, a navíc rozšiřující nadstavbové učivo pro ty, kterým klasické nedělá problémy. Je to však o mnoho více práce pro učitele a záleželo by na něm, jestli by byl schopný a ochotný připravovat hodiny takovým způsobem. Co vy na to?
Matematika je totiž fajn, jen je potřeba na to přijít. A to se s podporujícím učitelem a v prostředí, kde jsou více vyrovnané síly a dobrá atmosféra, dělá prostě lépe.
Baví vás matematika?