Za svůj život jsem chodil na základní školu, gymnázium, a právě teď jsem na střední škole. V tomto článku vysvětlím problémy v systému našeho školství. S tím také souvisí, proč jsem ze základní školy přestoupil na gymnázium a z gymnázia následně na střední školu.

Když dítě nastoupí do první třídy, má radost. Bere učení jako hru, nemá žádné starosti a dokonce ho učení baví. To se však postupem let mění.

Už na základní škole jsem si všimnul, že výuka je přizpůsobovaná pomalejším žákům na úkor těch šikovnějších. Žák, který má ve škole výborné výsledky a je schopen se problematice věnovat mnohem podrobněji, je omezován žákem, kterého to nebaví a nezajímá, nebo v hodinách ruší či jinak omezuje výuku. Učitelé potom přizpůsobují výuku těmto pomalejším žákům.

Já jsem ve své třídě žádného asistenta neměl, ale z vyprávění známých se asistenti věnovali právě pomalejším žákům. Proč se však věnují jim, když už jim přizpůsobuje výuku učitel? Tohle byla otázka, které jsem nikdy nerozuměl. Nebylo by lepší, kdyby se asistenti věnovali právě šikovnějším žákům, aby byl jejich talent a zájem rozvíjen? Školství se možná chlubí individuálním přístupem k zájmům jednotlivých žáků, ale realita je bohužel úplně jinde. S touto problematikou také souvisí inkluzní systém vzdělávání.

Mnohokrát jsem si kladl jednu pro mě velmi zásadní otázku. Proč bych se měl učit předmět, který mě nebaví a nezajímá na místo předmětu, který mě naplňuje? Na žáky je kladen velký tlak se známkami. Žák, který má například velký talent na matematiku, ale nezájem o dějepis, může být přístupem školy v matematice potlačen, aby měl v dějepise dobré výsledky. Když má žák v určitém předmětu dobré výsledky a v jiném horší, je školou veden ke zlepšení se v předmětu s horšími výsledky. Díky tomu se nemůže naplno věnovat předmětům, které jej baví.

Podle mě by bylo mnohem lepší místo skupin A a B dělit žáky podle jejich zájmů. Žák s větším zájmem například o fyziku by mohl mít více fyziky a žák s větším zájmem například o biologii by mohl mít navíc biologii. Tím by bylo žákovi umožněno rozvíjet se v předmětech, které ho baví, na místo těch, které ho nebaví. Dvě hodiny fyziky a dvě hodiny biologie týdně by mohly být nahrazeny například třemi hodinami fyziky a jen jednou hodinou biologie týdně. Nesnažím se říct, že by žák neměl daný předmět mít vůbec, jelikož je důležité mít alespoň pár znalostí i ze světa informací, který je nám cizí.

Závěrem bych se rád vyjádřil k informaci, že nás škola nepřipravuje na život. Systém školství je takový, jaký je. Ze základní školy vyjde po devíti letech skupina žáků. Všem těmto žákům byly předány stejné informace. Ze školy zjednodušeně řečeno vyjde na konci roku skupina lidí se stejnými znalostmi. Je však jen a pouze na nich, jak s těmito znalostmi naloží.

Vzhledem k tomu, že už víme, jak naše školství funguje, je jen na nás, jak se zachováme. Pořád se musíme učit předměty, které nás nebaví. Můžeme se však svým zájmům věnovat ve svém volném čase. To už je ale na přístupu každého jednoho z nás a musíme se o to postarat sami.