Diskuse k Alíkovině

« Přejít na článek

Řezání je špatná věc

Nový příspěvek do diskuse:

Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

Pokud máš účet, , pokud ne, můžeš se zaregistrovat.

Příspěvek z 7. července ve 23:02.
Gattina v něm napsala:

Já jsem prostě člověk, který si vezme kus rozbitýho skla, přejede si s ním po kůži a pak se diví, proč má na těle krvavý škrábance.
Teď ale beze srandy.
Moje kamarádka se řezala. Jednoho dne přišla do školy, brečela, a po krátké době mi konečně dokázala říct, že její tatínek přišel na její jizvy, který mi v tu chvíli ukázala.
Vážně jsem uvažovala, že bych se s tím svěřila mamce, ale nakonec jsem tu potřebu potlačila.
Řekla jsem si, její táta to ví, to snad stačí, ne? Navíc jsem se bála, jak by moje mamka reagovala.
Pokud vím, tak už se neřeže. Jednou mi řekla, že ta doktorka, která ty jizvy objevila, si myslela, že má psychické problémy, ale prý že to dělala, protože ji to prostě bavilo.
No, a od tý doby mě to tak trochu "zajímá" , nebo jak to říct. Zpátky mě drží jen můj strach a můj poněkud ubohý smysl pro zodpovědnost, a díky bohu za to.

Příspěvek z 3. července v 7:07.
konemy v něm napsala:

Pro mě bylo řezání vždycky únikem, když jsem se cítila „zahlcená" jakoukoliv negativní emocí. Prostě jsem se pořezala vždycky, když jsem svoje pocity nezvládala. A pak jsem na ně nemyslela, protože jediná moje starost byla zastavit krvácení a uklidit si žiletku a neměla jsem čas na výčitky svědomí, nihilistické teorie nebo úzkostný záchvat. Nejhorší je, že mi to nestačilo, pořád jsem se chtěla řezat víc a hlouběji. Jsem ráda, že jsem přestala včas. Nevím, jak bych dopadla.
Další problém byl, že jsem sebepoškozování používala jako volání o pomoc. Pořád jsem si představovala, jak někdo uvidí moje jizvy a „zachrání" mě. Chtěla jsem pozornost, ale dlouho jsem to nikomu ani neřekla. Když jsem se svěřila kamarádkám, v podstatě nic neudělaly. Končilo to vždycky takovým tím: „Já tě nechápu, ale měla bys s tím přestat." Jedna holka mě v tom dokonce nepřímo podporovala, považovala to za hrozně cool koníček, flexila svoje ubohé škrábance kružítkem (tím to nechci nijak zlehčovat, ale v tomhle případě...), polykala pět Paralenů na posezení (taky jsem měla takové období) a hrála si na anorektičku. Na druhou stranu asi nějaký problém mít musela, když vůbec začala vážně přemýšlet o sebedestrukci jako o fajn cestě k získání pozornosti...

Příspěvek z 2. července ve 20:37.
fyrefli v něm napsala:

paratko2323: Věř mi, že v takovém stavu ti přijde myšlenka, že by ses podřezala spíš "okouzlující" než děsivá.

Příspěvek z 2. července v 10:10.
paratko2323 v něm napsala:

taky nějak nechápu jak to někomu může pomáhat a určitě to nikdy dělat nebudu:-c nebyla by lepší se praštit do brňavky to taky pěkně bolí :-D Jako taky to není dobrý nápad ale lepší než se řezat co když si někdo nechtíc řízna do žíly nebo do tepny:-c

Příspěvek z 2. července v 9:18.
dennisvet v něm napsala:

Už několik let deprese, nenávist vůči sobě, těžký období...
Když se pořežu, vnímám jen tuhle bolest, a ne tu psychickou.

Příspěvek z 1. července v 16:19.
fyrefli v něm napsala:

SVETLO: Tak to buď rád :)

Příspěvek z 1. července ve 14:58.
SVETLO v něm napsal:

fyrefli: Tak tohle si vůbec nedovedu představit, že by to na mě tak mohlo zapůsobit. Zřejmě nejsem s to se do takové situace vžít. A ani nechci.

Příspěvek z 1. července ve 13:24.
fyrefli v něm napsala:

SVETLO:Třeba u mě řezání způsobuje takovou, dá se říct, "prázdnotu". Posunuje mě to do stavu,kdy necítím vůbec nic,ani psychickou bolest,ani fyzickou.
Další důvod je potrestání sebe sama, představ si že si sám sobě přijdeš odporný,jsi sám na sebe naštvaný,tak se pořežeš, pocit uspokojení se dostaví téměř okamžitě.

Příspěvek z 1. července v 11:57.
SVETLO v něm napsal:

Já jsem tu záležitost s řezáním nikdy nepochopil. Proč si k té psychické bolesti ještě přinášet fyzickou?
Nikdy bych se neřezal a nikdy jsem nad tím vážně nepřemýšlel, i když depresí jsem měl dost.

Příspěvek z 30. června ve 21:23.
majdula2000 v něm napsala:

A proč?:-c

Příspěvek z 30. června ve 21:09.
dennisvet v něm napsala:

Ano, řežu

Příspěvek z 20. června v 19:05.
lékařský v něm napsal:

K tomuhle jsem nikdy nedošel a doufám, že ani nedojdu.

Příspěvek z 20. června v 17:54.
Julian v něm napsala:

Dennisvet ty se řežeš?

Příspěvek z 20. června v 15:40.
dennisvet v něm napsala:

Přiznala jsem sebepoškozování 3 kamarádům. Ani jeden to nezkoušel řešit.
Až v nové škole jsem poznala dva lidi. Jeden se mi snažil pomoct chvíli, druhá kamarádka je pozorná stále, a nejen ke mně.
Na(ne)štěstí neví, že jsem s tím znovu začala...

Příspěvek z 7. října 2018 ve 23:51.
Vydromut v něm napsala:

Ja to sama prožila tak se mě můžete ptát na otázky kolem

Příspěvek z 6. října 2018 ve 22:14.
dennisvet v něm napsala:

Člověk se k řezání uchyluje kvůli tomu, že vlastně zjistí, že fyzická bolest na nějakou dobu zastiňuje tu psychickou.

Příspěvek z 6. října 2018 v 17:10.
SVETLO v něm napsal:

kravičkazvesničky: Nemůžu ti to tak úplně vyvracet, v těchto věcech se neorientuju natolik, abych to mohl říct s určitostí, píšu to tak, jak to vnímám. Člověk, který je psychicky v pořádku, se sice může cítit zoufalý, může upadat do depresí, ale aby ho napadlo něco jako poškozování... nevím, snad jen v krajním případě, ale i v takových situacích mu podle mě dojde, jakej nesmysl to řezání je. Pokud se opravdu nemá komu svěřit a udělá to kvůli tomu, že už jiný řešení nevidí, tak se už musí nacházet ve stádiu, kdy už nějakými duševními problémy trpí.

Příspěvek z 6. října 2018 v 7:58.
kravičkazvesničky v něm napsala:

SVETLO: mozna ze si to ten clovek i uvedomuje, ale v urcitych chvilich proste nevi, nevi co ma delat, nema se komu sverit a udela to vicemene bezhlave a v tu chvili mu nedochazi ze to neni dobry a pak mu dojde ze to nebyl dobrej napad, ale v tu danou chvili to proste nevidi a sebepozkozovani se i oznacuje za nejakou psychickou poruchu myslim, ale to ze to nekdo udela z nej hned nedela blazna

Příspěvek z 5. října 2018 ve 21:58.
SVETLO v něm napsal:

al-maty: Nereagoval jsem přímo na článek, ale na některé příspěvky v komentářích a kravičku, s kterou jsem se o tomhle tématu bavil už dřív. Pardon, zapomněl jsem to tam připsat.

Příspěvek z 5. října 2018 ve 21:39.
al-maty v něm napsal:

SVETLO: No jo, ale autorka v článku naznačuje souvislost mezi sebepoškozováním a inteligencí, inteligence a psychická stabilita jsou dvě rozdílné věci.

Příspěvek z 5. října 2018 ve 21:32.
SVETLO v něm napsal:

Takže člověk, který je psychicky v pořádku, si neuvědomuje, k jakým následkům řezání povede? To mi přijde přitažené za vlasy, osoba, která je duševně vyrovnaná, by se k tomuhle podle mě neuchýlila. Musel bych být pořádně psychicky na dně, abych se rozhodl pro takovej čin.

Příspěvek z 5. října 2018 ve 21:00.
kravičkazvesničky v něm napsala:

rozhodne lidi co se rezou nejsou min chytri, ale proste se treba nemaji komu sverit a ani si neuvedomuji co delaji a jake to muze mit nasledky

Příspěvek z 1. října 2018 ve 13:13.
verbum v něm napsal:

Já vím, ale autor je prece i děvče ?

Příspěvek z 1. října 2018 v 11:54.
číča800 v něm napsala:

Verbum : napsala to holka, říkám to že píšeš autor

Příspěvek z 1. října 2018 v 8:58.
verbum v něm napsal:

Ahooj , článek je to zajímavý, ale musím říci, že člověk a zvláště dospívající se těžko svěřuje a to ještě hůře o těch věcech co nechce aby druzí věděli.

Také chci říci, že psychika je hodně křehká nádoba. A to i u deti a dospívajících. Stačí malinko a clovek udělá hloupost a to se netýká inteligence.

Myslím si, že řezání je jen druh nějakého ",vzdoru" Nebo lépe řečeno takového spuštění napětí.

Vzdor: ukázat okoli, že se něco děje...
Napeti; často jsme vztekly a podráždění a tak některé to napětí a stres atd resi tím že se porezou...

Autor tento článek myslel dobře a nemyslím si že by chtěl někoho urazit, ale bohuzel otechto tématech se těžko píše neboť to je brusleni na tenkém ledě.

Myslím si, že jak pomoci temto lidem je jen jedno, být jim na blízko a jen naslouchat a nenechávát je samotné, prostě jim býti dobrými přáteli.

Buffi, tvůj příběh mě hodně zasáhl a to ze to je otázka vteřin chápu. Je fajn že si zavolala na linku bezpečí... klobouk dolů.

Příspěvek z 30. září 2018 v 8:16.
bookoholik v něm napsal:

Nemyslím si,že lidé co se řežou by byli méně inteligentní. Já vím,nemyslel/a jsi to špatně,ale vyznělo to tak. Ti lidé to třeba nemájí komi říct,nebo se bojí...věř mi,vím o čem mluvím.

Příspěvek z 29. září 2018 v 11:11.
buffy-forever v něm napsala:

al-maty: nic vážného..trochu se to ve spojení se špatnou životosprávou teď začalo projevovat na játrech, ale nic smrtícího..
Já měla zkrat ale vzhledem k tomu, že jsem sama volala na linku bezpečí, a tam mi paní volala sanitku, tak to odeznělo dost rychle naštěstí..ve chvíli kdy mi začalo docházet co příjde když nezavolám, tak jsem propadla v histerický pláč a volala jsem.
V nemocnici jsem strávila dá se říct 1 den..od poledne dne prvního do poledne dne druhého. Nejhorší den a noc mého života. Ale donutilo mě to přehodnotit život, jít do školy, což jsem strašně dlouho odkládala. Teď už to vím.

Mě v tomhle článku vadí víc věcí..už jen ten název..
a Autor/ka nás víceméně nazvala hlupáky..což je blbost jak vrata

Příspěvek z 29. září 2018 v 10:48.
al-maty v něm napsal:

buffy-forever: Snad nemáš z toho pokusu o otravu nějaké trvalé následky. Já si třeba myslím, že sebevražedné jednání nemusí být vždy zapříčeněno nějakým zkratem či duševní chorobou. Vzít si život může i člověk zcela racionálně uvažující, kterého prostě jeho existence nijak nenaplňuje, nemusí trpět ani nesnesitelnými bolestmi.

Trochu paradoxní mi přijde i postoj společnosti vůči sebevrahům. Na jedné straně jsou ostrakizováni jako zavrženíhodní hříšníci, na druhou stranu Jana Palacha, Jozefa Gabčíka a další vnímáme jako národní hrdiny.

Příspěvek z 28. září 2018 ve 22:25.
buffy-forever v něm napsala:

No tak já teda nevím, kdo by vykládal komukoliv že se řeže..
jasně, když už jsem z těch problémů více či méně venku, tak se svěřím co se dělo..
ale určitě to nevykládám na potkání..
měla bych to vědět..
neřezala jsem se..ne opravdu..ale pokusila jsem se o sebevraždu..tak dlouho jsem v sobě všechno dusila, až mi v hlavě došlo ke zkratu a já spolykala prášky..spoustu prášků..
Tím si nepomůžete..to co následuje po příjezdu sanitky a vašem přijetí na JIP je dost hnusné, to mi věřte.
Nestojí to za to..teď už to vím.

Příspěvek z 28. září 2018 ve 12:55.
dennisvet v něm napsala:

Dobrý článek, ale souhlasím s Dźungaráčkem.