Vždy jsem měla své rodiče ráda a vážila si jich, přesto že jsme se občas pohádali. Mám kamarády, kteří rodiče nemají a byli by rádi, kdyby nějaké měli. Další zase rodiče mají, ale raději by je neměli, protože se k nim nechovají hezky nebo mají rodiče rozvedené a s náhradními si nerozumí. Proto jsem byla vždy ráda, že mám rodiče, kteří mě mají rádi a podporují mě.

Každé léto jezdíme pravidelně na výlety po hradech a zámcích. Když máme čas, hrajeme různé stolní nebo karetní hry, chodíme na procházky a koukáme spolu na televizi. Mamka také dbá na to, abychom alespoň o víkendu společně obědvali a večeřeli.

Minulý měsíc se však stalo něco, co mě velmi vyděsilo a přimělo mě k tomu, abych se zamyslela nad svým životem a vztahem s rodiči. Uvědomila jsem si, jak moc jsou pro mě důležití a že si život bez nich nedokážu představit.

Byl to den, jako každý jiný, až na to, že jsme všichni měli špatnou náladu. Taťka s mamkou se dokonce pohádali, což nedělají často, nebo alespoň před námi ne. Když už jsem si myslela, že je vše v pořádku, tak se to stalo. Tatínkovi se udělalo špatně a omdlel. Pak se to všechno hrozně rychle seběhlo, pamatuji si jen, že ho odvážela záchranka a že jsme všichni brečeli. Byl to snad nejhorší zážitek, který jsem zažila. Ten pocit, že můžete o někoho přijít, je hrozný. Uvědomila jsem si, jak moc ho mám ráda, že ho potřebuji a že nic nestojí za to, abychom se spolu hádali.

Tatínek je nakonec v pořádku, ale musí se teď více hlídat, protože dědeček na infarkt zemřel a proto by se neměl rozčilovat.

Jak se říká, že všechno zlé, je pro něco dobré, tak u nás to platí i v tomto případě. Ještě více jsme se sblížili, trávíme spolu více času a jsme na sebe hodnější. Proto mějte své blízké rádi a važte si jich, protože byste toho mohli později litovat.