Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška, byla první kniha co jsem začala číst jako povinnou četbu k maturitě. První dojem z téhle knihy byl asi takový, že to bude nuda. Děj se totiž odehrává v Praze roku 1942 za druhé světové války. Jenže po přečtení prvních pár stránek jsem změnila názor na to, že je to opravdu úžasný příběh. Kniha je napsaná podle Romea a Julie od Wiliama Shakespeara a určitě doporučuji si ji přečíst.
Příběh je asi takový: Hlavním hrdinou je Pavel, který právě dokončil maturitu a tak si pro potěšení koupil lístek do kina. Po cestě procházel parkem a narazil na plačící dívku, která se mu později přiznala, že je židovka jménem Ester a měla se dostavit do transportu do Terezína. Pavel se s náhlou rozhodností odhodlává ukrýt ji v malém pokoji vedle krejčovské dílny, ve které pracuje jeho otec. Druhý den se celá republika dozvídá o atentátu na protektora Heydricha. V platnost vstupují nařízení, mezi které patří zákaz nočního vycházení a kruté tresty pro ty, kteří přechovávají židy. I když si je Pavel vědom rizika, které jim hrozí, jeho láska k Ester mu nedovolí ji vyhodit na ulici. Později se o celé situaci dozví i ona a dokonce plánuje, že uteče, aby Pavla nevystavila nebezpečí. Potom se Pavlův otec od svého zaměstnance dozví, že v pokoji ukrývá židovku, ale rozhodne se mu pomoct. Schová mu pro ni nějaké jídlo a společně naplánují, jak by mohli ti dva utéct do bezpečí. Když se Pavel pozdě večer vrátí od každodenní návštěvy Ester domů, v noci ho probudí rány z děla a kulometu. Zděsí se a hned chce běžet za ní, jenže nemůže. Když před domem zastaví fašistické auto, začne jeden obyvatel domu jménem Rejsek, pokřikovat, že je uvnitř židovka a začne se dobývat do pokoje. Ester stojí uprostřed místnosti, tušíc, že tohle je konec. Na poslední chvíli uteče spojovacími dveřmi do krejčovny, kde ji zaměstnanec obeznámený o jejím úkrytu schová pod látky a Rejska vyžene. Ester ale zpanikaří a uteče z domu. Stihne zaběhnout za roh, proběhnout průchodem, ale je však už spatřena vojáky.
Pavel se nikdy nedozvěděl, co přesně se jí stalo, ale okolnosti byly jasné. Na konci osaměle sedí ve svém pokoji a topí se v pochmurných myšlenkách. Od úvah o sebevraždě ho vytrhne vzpomínka na Esteřin výrok „Ty musíš žít!“ Kniha končí tím, že se odhodlá jít dál.
