Rovnátka jsem dostala ve 13 letech s tím, že je mám na dva roky. Přeskočím otisky, focení, konzultaci s panem doktorem a půjdu hned k věci: nasazování. Mamka mě ráno na devátou hodinu odvezla do ordinace a tam mě nechala a odjela domů. U mého pana doktora to probíhalo tak, že na nasazování si vezme dvě až tři děti a v průběhu dne se jim ty rovnátka nasazují.

Mezi tím tam chodí i ostatní „pacienti“ na různé kontroly. Byla jsem tam s jednou moc fajn holčinou a ještě dneska si s ní píšu. Všichni v ordinaci byli moc milí. Byla tam dvě křesla a každé křeslo „obsluhovala“ jiná sestřička. O mě se starala Angelika, byla strašně hodná a vždycky mi vysvětlila, co jde dělat čím a co bych měla cítit. Už při předešlých návštěvách jsem dostala gumičky na zadní zuby, aby se tam vytvořila mezerka na kovové kroužky pro upevnění rovnátek.

V den nasazení mi je sestřička vyndala a nahradila kovovými. Pak mi všechny zuby očistila a začala lepit- nanesla na každý zub lepidlo a pak pinzetou nalepila zámečky. Pak jimi provlékla drátek, upevnila takový oblouk na horní patro, který bude rovnátka držet. I s přestávkami jsem byla hotová ve dvanáct.

Mamka za mnou přišla do ordinace a i když jsem v jejích očích viděla počáteční zděšení, tak mi řekla, že mi sluší.

Pak jsem došla domů a hned se začala dopovat prášky proti bolesti. Každý má jinak citlivé zuby a mě to bolelo hodně. První dva dny po nasazení jsem jedla jen jogurty a krupicovou kaši. Ale pak si na to zuby zvykly a vše bylo v pořádku. Ale měla jsme zakázané moje největší lásky: oříšky, jablka, sušenky - prostě cokoliv tvrdého, aby se zámečky neutrhly.

Asi po půl roce absence těchto pochutin jsem se naučila jíst oříšky na zadních zubech, kde jsem rovnátka neměla, jablka jsem si strouhala. S mytím rovnátek po každém jídle jsem problém neměla. Každý měsíc jsem svého pana doktora navštěvovala a pokaždé mi jen utáhnul drátky, aby vše fungovalo. Nikdy jsem ani jeden zámeček neutrhla, takže to bylo v pohodě.

Pak, když se měla rozdávat pololetní vysvědčení, já chyběla ve škole a byla místo toho na ortodoncii a sundavali se mi rovnátka. Úžasný pocit! Rovnou mi udělali nové otisky, aby mi vyrobili nová rovnátka, snímací. My s mamkou jsme mezi tím proběhaly obchody s oblečením. Nakoupily a pak jsme se vrátily zpátky. Rovnou jsem dostala nová rovnátka, tzv. „vyndavací“. Ze začátku jsem je nosila pořád, jen na jídlo jsem si je mohla sundat. Pak jsem je nemusela nosit do školy a teď už je nosím jen na noc. 2. září mě čeká další kontrola.

Tak vidíte, že to nic není. Nandávání a ani sundávání vůbec nebolí. Jen když se nasadily, zuby si vždycky musí zvyknout, ale prášky mi vždycky ulevily. Ty první dny jsem i trochu šišlala, ale doma jsem si četla nahlas a tím jsem se „rozcvičila“ a pak jsem mluvila bez problémů.

Nebojte se rovnátek. Dneska je nosí mladí i staří, holky i kluci. A když se vám někdo bude smát, nic si z toho nedělejte. Je to hlupák.

PS
Nakonec jsem měla  fixní rovnátka jen rok a teď mám snímací.